Světlo a stín,
radost a splín,
něžnost a tvrdost,
láska a hrdost.
Vše nosíš v sobě,
někdy jsi ve tmě
a pohřbený v hrobě.
Jindy zas záříš
a předčíš i slunce jas.
Život se koulí a válí,
někdy ho držíš pevně
a jindy Tě šálí.
Hraje si s Tebou,
však pravidla znáš jen Ty.
Hlasy z venčí Tě matou
a odvádí od mety.
Meta je světlo,
meta je mír,
mír v Tobě a kolem,
jen světlo uvnitř a žádný stín.
Máš v rukou sirky,
které občas nehoří,
vzplanou zas samy,
až se Tvé srdce do lásky opět ponoří.
Uvidíš sebe,
uvidíš jiné,
jak plamínky svící,
co hřejí stejně
a přesto jsou jiné.
Všichni jsme světlo.
Ve chvíli, kdy naše srdce zahoří láskou,
můžeme dávat i jiným své teplo.
Miluj a hřej.
Krásné Brigit...
OdpovědětVymazatÁla
Alenko děkuji.
OdpovědětVymazatPřeji ti krásné dny prozářené světlem.
Bi
Bi, ty víš, jak to podat, aby to chytlo za srdce...Krásné! Díky!
OdpovědětVymazatHenrieta
Henrietko Ty víš,jak potěšit ...děkuji a ze srdce se raduji ��
OdpovědětVymazat