I já mám volno a nikam nemusím a tak jsem se konečně zastavila a uvědomila jsem si kolik věcí jsem za minulý týden vyřešila, od bolela, uzavřela, až se mi z toho zamotala hlava.
"A kde jsi Ty a Tvoje sny?" provokoval můj vnitřní hlas.
Pravda stále jen v hlavě, v realitě a plno ztraceného času bez tvorby a cíle.
Únava mě okamžitě upozorní, že je zase čas na změnu. Dnes máme pátého, takže ideální číselná energie.
Dnešní den tedy věnuji sobě, svým synům a svým plánům a snům.
Jdete do toho se mnou?
Jakou změnu dnes uděláte?
Já se odpojím na celý den ze sítě:-) a napojím se na tu svou vnitřní, která ví nejlépe.
Krásný den plný snění a hledání nových cest, k jejich uskutečnění.
Máme tady začátek prázdnin a s ním přichází nová vlna krásných nápadů a také spousta příjemných lidí do mého života. Po sobotní procházce v lese s dětmi a přítelkyní, jsem našla na svém mobilu zprávu od úplně cizí ženy. Žádala mě o setkání a okamžitě připsala svůj telefon.
Na naší společné procházce s kamarádkou v lese, jsme si v lůně přírody povídaly a úskalích virtuálního světa a komunikace v něm.
Přijdeme domů a tohle.
Krásná výzva.
Tak ukaž jak to myslíš vážně.
Vzala jsem tedy mobil a okamžitě SPONTÁNNĚ oné ženě zavolala.
Měla velmi příjemný hlas a okamžitě jsme se domluvily na druhý den.
Přivedla další dvě přítelkyně a prožila jsme s nimi úžasné 3 hodiny, kdy jsme se smály na celou kavárnu a já měla pocit, že se známe už léta.
prostě nádhera:-)
Takže poselství dnešního dne je prosté.
SPONTÁNNOST JE SKVĚLÁ VOLBA.
Můžete díky ní získat velmi příjemné osoby do svého života a prožít s nimi spoustu obohacujících chvil.
Včera se mi stala zvláštní věc, která ve mě probudila další ozdravný proces a spoustu prostoru pro přemýšlení. Když jsem jela ráno do práce, tak jsem najednou na silnici před sebou uviděla auto mého bývalého muže.
Stáli jsme za sebou na semaforu, slunce svítilo a on zřejmě telefonoval, protože divoce gestikuloval, jak on to umí:-), takže neměl čas koukat do zpětného zrcátka na mé pozdravení.
A proč by vlastně měl? Proč by měl koukat zpátky?
Stála jsem v autě za ním, tak jako naše strastiplné a divoké manželství, které skončilo tak rychle, jak začalo.
Všechny ty roky, kdy jsme od sebe, jsme si oba nesli v sobě bolesti a křivdy, které jsme si navzájem způsobili.
Když jsem za ním včera stála, tak jsem si uvědomila, že už je to pryč.
Zůstalo ve mě jen to hezké a člověk, jedoucí v autě přede mnou se najednou pro mě stal "obyčejným"řidičem, který čeká na zelenou a já ho vnímám naprosto neutrálně a s úsměvem, jako dobrého známého.
Teď nás spojuje naše dítě, vzpomínky a společná touha být šťastní, každý ve svém životě. Myslím , že se nám to daří na výbornou.
Když jsem se pak rozjela na zelenou a naše cesty se rozdělily, přišlo mi to velmi úlevné a symbolické.Najednou jsem pocítila velikou hloubku výroku o tom, že některé lidi potkáme na své cestě jen na chvíli, aby nás obohatili a něco naučili a ti, kteří mají zůstat, tak těch se nezbavíte, i kdyby jste dělali nevím co, protože s vámi přestojí i ty nejdivočejší bouře ve vašem životě. Naštěstí jich mám spousty a hýčkám si je.
Prošla jsem si dvěma zásadními vztahy, ze kterých vzešly moje milované děti.
Když jsme se s prvním tatínkem dohodli na jeho odchodu, myslela jsem, že mi skončil život a lásku už nikdy nezahlédnu ani z rychlíku.Myslela jsem si, že ta bolest v srdci a zranění způsobené ztrátou milovaného člověka nikdy nepřestane bolet.
Stal se pravý opak.
Ani ve snu mě nenapadlo, že se stále budeme stýkat v lásce a sounáležitosti i s jeho novou rodinou.
Letos společně jedeme na dovolenou a moc se těšíme.
Jsem za to neskutečně šťastná, že to tak máme a můžeme našim dětem ukázat, že vztahy mohou fungovat i jinak.
Vím, podle reakcí některých lidí kolem mě, že některé moje vnitřní procesy a vztahy jsou pro okolí rozumem neuchopitelné.
Tam, kde by ostatní už dávno zlomili hůl, já stále věřím a hledám pochopení, stále vidím světla ve tmě a záblesky hvězd.
Nedávno jsem nad tímto svým syndromem opět přemýšlela, když mi jeden přítel povídal: "Když budu mít hodně velký průšvih, tak si Tě vezmu za obhájce. Omluvíš i neomluvitelné".
Někdy to není moc dobré vidět v lidech jen to nejlepší, protože se přestáváte chránit.
Přemýšlela jsem odkud to vzešlo.
Zřejmě to tam bylo vždy, jako součást mé povahy. V lidském světě se tomu říká naivita. To slovo jsem slýchávala a slýchávám často.
Nemyslím si, že po všech životních lekcích a prožitcích jsem naivní. Spíš jsem si začala více vážit života a každé chvíle, která je krásná a naplněná. Všechna trápení, zlosti, nenávist mezi lidmi, mlčení, nevyřčená slova a nevyjasněné situace, nás okrádají o naši sílu a ukrajují z našeho života.
Už 4 roky pracuji se seniory. Už mi několik milých lidí v práci umřelo. Někteří náhle a nečekaně a nemohla jsem se s nimi ani rozloučit. Na základě těchto zkušeností a prožitků mám zřejmě pracovní deformaci, která mi způsobuje přesvědčení, že není čas čekat na hezké chvíle, není čas nic odkládat. Žijeme teď a šťastní můžeme být také právě teď, protože nikdo nevíme, kolik času nám na tomto světě ještě zbývá.
V posledních týdnech jsem často slýchávala, že mezi lidmi, kteří se mají rádi, nebo jim na sobě záleží neexistuje prostor ani čas. Něco pravdy na tom bude. Zní to tak vznešeně a duchovně, pravdou ale zůstává, že je to také velmi alibistické tvrzení, neboť jím stále něco odsouváme a zakrýváme závojem tajemna a vyššího záměru. Kdykoli se vzdáváme možnosti tvořit si svůj život v realitě a také o něm rozhodovat, pak se ztrácí ohraničení naší skutečnosti a začneme se ztrácet v krásných, svůdných, avšak zcela nereálných vizualizacích.
Kdykoli prožije mé srdce něco bolestného a tíživého, něco s čím se musí vypořádat, vymýšlím pro něj úlevové a ozdravné metody, ať je mu lépe co nejdříve.
V těchto situacích si představuji svoje srdce, jako rozteklou hrudku plastelíny tmavé barvy. Představuji si, že jakmile začnu sebe ozdravný proces, tak si vezmu do rukou novou, krásně barevnou a svěží hromádku měkoučké a tvárné plastelíny, začnu si s ní hrát a tvarovat ji tak dlouho (stejně tak, jako si pohrávám a modeluji své myšlenky a svá přesvědčení), až si vytvořím zcela nové, krásné barevné srdce bez šrámů a škrábanců, bez zatížení a minulosti, které je připravené přijímat novou lásku, nové příběhy a žít nový život.
V jedné malebné zemi, žila žena, která se ráda procházela sama po lesích a uprostřed přírody hledala klid, ticho a sílu, aby snadněji a veseleji dokázala proplouvat životem. Neměla nouzi o přátele a lásky měla kolem sebe také spousty. Avšak muže, který by oslovil její duši stále nepotkávala. Netrápila se proto. Stále doufala a věřila, že takový jednoho dne vstoupí do jejího života. Protože měla kolem sebe často velký ruch a mnoho lidí, chodívala do samoty lesů a luk, aby zklidnila svou rozechvělou mysl. Měla své oblíbené místo, kde často sedávala a pozorovalo okolní krásu, poslouchala zpěv ptáků a nechávala své vlasy, aby si s nimi vítr pohrával, jak se mu zlíbí. Jednoho dne, když odcházela z lesa domů, uviděla, jak na jednu z cest svítí slunce více než obvykle. Tuhle stezku neměla prozkoumanou a protože jí zbývalo trochu času, tak se vydala hlouběji do lesa, aby uviděla, kam ta pěšina vede. Když došla na konec, byla velmi překvapená. Uprostřed louky, zalité sluncem stál dům. Byl velmi zvláštní. Takový před tím nikdy neviděla. Jeho stěny byly skleněné a bylo jimi krásně vidět dovnitř. Uprostřed místnosti byl velký stůl a u něj seděl muž, asi jejího věku. Psal a pak něco četl. Absolutně ponořený do své práce.Vůbec si jí nevšiml a pokračoval v tom, co ho v ten moment nejvíce poutalo. Chvíli ho pozorovala a uvědomila si, že se jí ten muž velmi zamlouvá. Připadalo jí po chvíli hloupé, takhle ho sledovat, když on o ní nemá nejmenší tušení, proto se rozhodla odejít pryč a umínila si, že se brzy vrátí, aby se s mužem blíže seznámila a zeptala se co tam dělá a jaký život vlastně žije. Po několika dnech si opět vyšetřila trochu času pro sebe a vydala se do lesa na onu mýtinu, aby se s mužem seznámila. Muž, jako minule, pracoval u velkého stolu, ponořen do svých myšlenek. Nabrala odvahu a zaťukala na skleněnou stěnu. Pomalu zvedl hlavu a rozvážným krokem přistoupil k oknu, u kterého stála. Teprve v tu chvíli si žena všimla, že jeho dům nemá dveře, ani kliky. Byl celistvý a uzavřený. Muž stál za sklem, koukal na ni a usmíval se. Z jeho pohledu poznala velkou radost. byl šťasten, že opět vidí živou bytost a ještě k tomu ženu. Líbila se mu od první chvíle. Stáli proti sobě a když promluvil, neslyšela jeho hlas. Mohla jen odezírat slova, která říkal. Prozradil jí, že tento dům si vybudoval, aby se ochránil před světem, ve kterém zažil mnoho zklamání a trápení. Protože už nechtěl prožívat další bolest,uzavřel se dobrovolně do svého světa práce a pomoci jiným, aby zapomněl na své potřeby, sny a přání. Stála před ním v němém úžasu a nedokázala pochopit, jak velkou bolestí musel projít, když se takto sám svobodně rozhodl. Začal jí zajímat mnohem více. Líbil se jí jeho úsměv, ráda si s ním povídala a jednoho dne, když opět přišla před jeho skleněnou stěnu, pocítila obrovskou touhu se ho dotknout a slyšet jeho hlas. Pověděla mu o tom a muž se velmi zalekl. Už několik let si v poklidu žil ve svém světe bez lidí, bez emocí, jen se svou prací, která se stala smyslem jeho života. Byl v ochranném obalu, do kterého nic nebezpečného ani bolestného nevstupovalo. Žena uviděla mužův vystrašený výraz a jeho vyděšená tvář ji polekala.Smutně toho dne utekla pryč. Snažila se na něj přestat myslet, chodila do společnosti, stýkala se s přáteli, občas přijala pozvání nějakého nápadníka, který měl o ni zájem. Nic nepomáhalo. Stále v sobě nesla vzpomínku na muže ze skleněného domu. Už nedokázala být šťastná, tak jako dřív, její radost odcházela s každým novým ránem, kdy ho neviděla. Dlouho za ním nešla. Bála se, že ji opět odmítne. Tak moc toužila po jeho objetí a po tom, aby slyšela jeho hlas. Tak moc si přála,aby změnil svůj život a vystoupil ze svého bezpečného skleněného domu ven. Ven za ní. Po mnoha dnech se odhodlala a vydala se znovu k jeho obydlí.Opět ho uviděla sedět za stolem, kde se věnoval své práci. Ťukala na stěnu a čekala na jeho úsměv. Nic takového se ale nestalo. Seděl dál a pracovat. Zabouchala silněji v domnění, že jí neslyší. Ani pak své oči nezvedl. Rozplakala se, začala bouchat do stěny, jako smyslů zbavená a nedokázala pochopit jeho proměnu. Jeho chlad a nezájem. Utíkala domů a mnoho dní pak prožila ve velkém smutku. Myslela si, že ji už nechce vidět, že se o ní nezajímá a nezáleží mu na ní. Kdyby však viděla, co se odehrálo v domě po jejím útěku, pochopila by, proč to všechno udělal. Celou dobu, když bouchala a plakala u jeho skleněné zdi, slyšel každičký náraz a každičkou slzu, která padla na zem, každý její vzlyk i nářek. Celou tu dobu se snažil silou vůle udržet pohled na stole, aby neviděla co se děje v jeho očích, co prožívá za bolest uvnitř a jaký velký stesk z toho, že opět někomu ublížil prožívá. Udělal to kvůli sobě, aby jí více nezraňoval. A kvůli ní, aby zapomněla. Neviděl jí mnoho týdnů. Už se začala ztrácet z jeho paměti, tak jako on z její. Teprve až v tuto chvíli si uvědomil, jakým velkým přínosem pro něj byla, protože po mnoha letech ucítil bít své srdce tak silně, že dostal odvahu vyjít ze svého skleněného obydlí. Myšlenky na ni ho posilovaly. Neodvážil se nikam dál, než na louku u domu, ale ráno tam chodíval a v duchu jí děkoval, jak moc mu pomohla. Mohl opět cítit vůni lesa, procházet se bosý rosou a cítit sluneční paprsky na své kůži. Žena z toho velkého smutku a zmatku v srdci onemocněla. Měla dostatek času přemýšlet nad tím co prožila a jak velmi jí toto setkání ovlivnilo život. Když konečně vstala v plné síle na nohy, rozhodla se zajít za ním a rozloučit se, aby mohla vykročit novým směrem bez bolesti, zátěže a trápení. Když kráčela lesní cestou, myslela, že jí srdce vyskočí z hrudi. Došla ke skleněnému domu, ale najednou uviděla, že je prázdný. Rozplakala se. V tom jí čísi ruce objaly a přivinuly k sobě. To slunečné ráno, uprostřed louky se jedním objetím změnil život dvěma bloudícím lidem.
Znáte ten příběh?
Často se stává, že si ze strachu vytvoříme kolem sebe obrovskou skleněnou zeď, abychom sami sebe uchránili před bolestí a trápením, které mohou přijít z venčí. Pravdou však je, že se také uzavíráme před zázraky, které nemohou proběhnout. Přeji nám všem mnoho odvahy, trpělivosti a lásky na naší cestě za štěstím. Bi
Mužské tělo v noční košilce s nalakovanými rudými nehty, připravené pro svého milence, vztyčené údy plné touhy, erotické zprávy, které mají nabudit, tantrický rituál, ženy bez orgasmů a v posledních dnech dívka, která chtěla vyzkoušet sex se zvířetem.
Pokud si myslíte, že jsem se dala na dráhu divačky bizarních porno filmů, tak se pletete.
Každý tento obraz je spojen s člověkem, za každou fotkou a situací, kterých mám za poslední tři měsíce plný mobil, se skrývá silný lidský příběh, se kterým jste se mi svěřili. Velmi Vám za to děkuji.
Za důvěru, za Vaši otevřenost a Vaše sdílená trápení, která se v určitých chvílích a momentech týkaly i mě samotné.
Velmi mě překvapilo, jak se během pár měsíců tyto příběhy slily v jedno téma, které si myslím stojí za pozornost.
V dnešní době je sex velmi dostupnou záležitostí. Kdo chce, ten ho má. Když to nejde přirozeně, tak to může být virtuálně.
Všude plno sexuálních koučů a erotických pomůcek, které mají vyvézt z krize nudící se manželské páry a zachránit partnerské vztahy.
Když jsem si pročítala Vaše příběhy uvědomila jsem si jednu spojitost, kterou měly všechny do jednoho.
Strach. Strach z intimity a přiblížení. Ze závazku, který sexuální spojení přináší, strach z partnerství, společného soužití, prostě strach z té upřímné a čisté lásky.
Není divu.
Všichni si neseme často srdeční zranění s láskou spojené, jsme obezřetní a nechceme už naletět.
Muži mají sex často jako prostředek pro vybití energie a většinou si neuvědomují, co to znamená pro ženu.
Pro většinu mužů je sex jen sex.
Žádná velká věda.Prostě něco příjemného. My ženy máme sex a milování spojené s láskou a oddaností.
Jak rády se oddáváme mužům, které milujeme.
Často však s muži spíme, aniž k nim něco hlubokého cítíme, jen proto, že to po nás chtějí a že se to tak má, protože když to není, tak muž hledá jinde.
Pak nejsme schopny se na sebe napojit a prožít si sex, jako něco krásného a nadpozemského, jako tu tvořivou energii vesmíru.
Je to jen něco za něco.
Když se milujeme, tak vlastně od začátku čekáme na orgasmus svůj a toho druhého a nedokážeme si užívat a prožívat to mezi.
Když nás muž neuspokojí, tak ho to časem přestane bavit, protože se cítí ponížený, jako samec, který to nedokázal.
Žena je často smutnější, bezradnější a začne přemýšlet o své údajné frigiditě.
Klesá jí sebevědomí a pomalu se na sexuální hrádky přestává těšit, protože z toho stejně nic"nebude".
Potom přichází z mužovy strany výmluvy typu: "promiň, ale nemám s Tebou tu správnou chemii".
Dokážete si pánové představit, jak se cítí žena? Co prožívá uvnitř? Kolik bolesti a ponížení? Jen proto, že Vy se bojíte přiblížit a oddat se jí, jako ona Vám?
Pokud muži na partnerce záleží, tak hledá různá sexuální zpestření, jako jsou erotické pomůcky, porno, na které koukají spolu a vůbec nepřemýšlí nad tím, že tím nejvíce sexy stimulantem a bránou rozkoše pro ženu je láska.
Láska, ujištění, pocit bezpečí a také to, že se s mužem cítí, jako ta nejkrásnější a nejpřitažlivější bohyně na světě.
Pokud muž a žena dokáží vzájemně projevovat city a být otevření, pak nemají žádný problém.
Necítí žádné ohrožení a oddávají se všemu s maximální vášní, radostí a prožitkem.
Bariéry mizí a pak je možné vše.
Plno krásných svůdných zpráv od Vašich partnerek, které se předhání v tom, co by vymyslely, aby Vás i sebe potěšily.
My ženy dokážeme být velmi tvořivé a vynalézavé věřte mi:-)
Víte v žádném případě nepatřím k lidem, kteří posuzují co je a není normální.
Každého vzrušuje a uspokojuje něco jiného, tak proč si to nedopřát.
Jen se tak zamýšlím, po těch všech příbězích, které jsem od vás vyslechla, přečetla a sama prožila, že si stále ten život komplikujeme a hledáme výmluvy, abychom se náhodou opět nestali normálně, přirozeně a krásně zamilovaní.
Výmluvy, proč se nemůžeme přiblížit a otevřít tomu druhému a stále hledáme viníky venku.
Ale žádní viníci nejsou.
Jsou jen naše příjemné a nepříjemné pocity. Pokud mi něco, nebo někdo není příjemný, pak mám možnost změnit svůj postoj k celé situaci. Svůj pocit přetvořit v něco hezkého.
Naši nespokojenost a prázdnotu srdce, nám nenahradí sebe lepší partner, ani sebe úžasnější sex.
Zkuste si vzpomenout na první lásky, kdy jste nezatíženi bolestí, prožívali ty nejkrásnější chvíle svého života (tedy v tu chvíli to tak vypadalo :-)) a vůbec jste nepotřebovali vymýšlet co udělat, aby Vám to v posteli fungovalo. Prostě to šlo samo od sebe a často jste se nemohli jeden druhého nabažit.
Byla tam vášeň, nápady, prožitky, přirozenost a hlavně ta čistá láska. Bez obav. Vše proudilo a bylo v harmonii.
Myslím, že to je to kouzlo.
Když nastane nějaký problém v této oblasti, pak nemusíme hned měnit partnery a přemýšlet na který seminář o sexu pojedeme, ale zaměřit se na to, aby se mezi námi dvěma opět prohloubila blízkost a láska, které máme v srdci všichni víc než dost, jen se jí bojíme projevit a naplnit.
Možná to zní velmi jednoduše a celý sexuální fenomén je mnohem komplikovanější a složitější téma, které je třeba rozebrat v tisíci knihách, ale já si to nemyslím.
Jen my si všechno komplikujeme.
My a náš strach.
Pomalu začíná léto a já se moc těším na překrásné letní prožitky pod hvězdami a třeba i nekonečné pro milované noci.
Krásné dny plné lásky nám všem a milujte se.......
Miluji ty momenty, kdy se stávám součástí příběhu, jehož vyústění přijde až za pár týdnů, měsíců či let. Kostky do sebe zapadnou a zbude jen radost a pusa otevřená úžasem.
To ráno bylo studené a temné. Bylo mi nějak smutno na Duši a přemýšlela jsem, čím se potěším.
Ti, kteří mě znají o mě vědí, že miluji skutečné lidské příběhy a ve chvílích, jako byl tento den, mi rozhodně moc pomáhá uslyšet pár prožitků, které se dějí lidem kolem mě.
Jsem dost intuitivní a spontánní žena, takže jsem dala na své pocity a vytvořila jsem na sociální síti pozvánku na své osobní samo léčebné setkání, které se tentokrát mělo uskutečnit v naší nádherné čajovně.
Vytvořila jsem si událost a rozhodla jsem se pozvat pár svých přátel a blízkých lidí. Protože nejsem moc technicky zdatná a některé aplikace neovládám zcela přesně, povedlo se mi nějakým záhadným způsobem, místo jednotlivých osobních pozvánek vytvořit skupinu, která se mi následně začala v telefonu ozývat a dokonce mezi sebou komunikovat. Většina přátel už měla program, psali mi jak je to mrzí a že mám příště dát vědět dřív, jak by rádi přišli a podobně. Začali si tam dopisovat mezi sebou a v odpoledních hodinách jsme to ukončili společným rozloučením.
Tahle moje zdánlivě banální chyba se stala osudnou pro dva lidi z oné skupiny, kterou jsem pozvala.
Ten den jsem zůstala doma v posteli, napsala jsem dva články, pobyla jsem sama se sebou a večer koukala na romantický film. Bylo mi blaženě a to jsem vůbec nevěděla, co ten můj intuitivní nápad, který pro mě ve večerních hodinách skončil, vlastně způsobil a jaký malý zázrak se udál. Nutno zmínit, co mu předcházelo.
Toho muže jsem viděla jednou v životě, na lekci jógy u mé přítelkyně. Ani jsme se neseznámili. Jen jsme se zaregistrovali, protože nám dával finanční příspěvek na náš jógový kalendář, kterého jsem byla spolu tvůrkyní. Za pár dní jsem od něj měla na Fb žádost o přátelství a občas jsme si napsali. Je inspirativní, inteligentní a velmi pozorný. Jednoho dne, pár měsíců od našeho setkání si ten muž udělal vtipný test na zmiňované sociální síti a součástí toho testu bylo, který den v týdnu s jakou ženou stráví a co spolu budou dělat. Na mě v jeho testu připadla nedělní snídaně.:-)
Veselý a akční muž se chopil situace prožít hezké chvíle a oslovil sedm žen, které mu byly "vylosovány", aby s nimi spáchal oč ho test žádal:-)
Protože mám ráda legraci, tak jsem mu kývla na jeho pozvání do kavárny, kde jsme se měli sejít, místo té snídaně u mě (cizí muže si domů po ránu zásadně nezvu:-).
Setkání proběhlo ve velmi přátelském duchu, vzájemně jsme si museli občas skákat do řeči,abychom nezapomněli další a další témata a myšlenky co nás napadaly. Moc příjemný čas.
Občas jsme si po naší schůzce napsali a občas i zavolali. Ještě že máme to neomezené volání, protože naše hodinové telefony by nás asi zrujnovaly.:-) Ten muž byl sám a toužil po naplněné lásce, jako mnoho z nás.
Naše hovory nabíraly na důvěře, upřímnosti a otevřenosti a při našem posledním telefonátu, který byl opět velmi dlouhý a vtipný mi vážným tónem povídá :
"Brigit víš musím Ti poděkovat za Tvou pozvánku na akci"(která se následně vůbec nekonala).
"V té debatě jsem se seznámil s Tvou kamarádkou a už jsme nějaký ten týden spolu". "Je to moc krásné a jsem šťastný."
Spadla mi čelist a vyhrkly slzy. Dokážete si představit, jakou radost jsem cítila?
Jak moc mě potěšilo, že jsem najednou uviděla ten význam svého nápadu, který se vlastně neuskutečnit?
Když jsem si uvědomila, proč jsem vlastně musela tohoto muže potkat?
Moje kamarádka, do které se muž zamiloval, byla také delší dobu sama, prošla si spoustou vnitřních procesů a návrhů od zadaných mužů. Ve chvíli, kdy ztratila zájem, tak se objevil tento muž.
Říkala mi, že z počátku ani nevěřila, že je něco takového možné ještě v našem věku prožívat.
Povídala mi, že každý den s tímto mužem je pro ni něčím tak výjimečným a nezapomenutelným, že i kdyby to mělo trvat jen chvíli, tak na to nikdy nezapomene. Vyprávěla mi, jak je s ním šťastná a jaké nádhery pro ní tento muž přichystal.
Tohle všechno mi vyprávěla včera, když její nový přítel, můj kamarád, seděl vedle ní.
Pozvali mě totiž na večeři, která byla naprosto úžasná, ve skvělém prostředí, s vybraným jídlem a vínem, dostala jsem růžičku a šťastné úsměvy a poděkování.
Velmi jsme se nasmáli a mě celou dobu hřálo u srdce, že jsem mohla být zprostředkovatelem vyššího záměru, který tyto dva opuštěné lidi přivedl k sobě, aby mohli naplnit svoji lásku společně.
Moc krásně se mi na ně koukalo, jak si laškovně a laskavě jeden druhého dobírají.
Řeknu vám pro takové chvíle a večery opravdu stojí za to vyvinout nějakou osobní aktivitu.
Miluji tyhle příběhy, kterých mohu být součástí.
Drahá kamarádko a milý kamaráde.
Přeji vám moc společného štěstí a lásku nesmírnou vesmírnou, která stále pokvete a překoná všechny nesnáze.
Cítím se blaženě, těším se a věřím, že i můj sen brzy obživne.....
Vím, píšu tady málo..Vím. Moc bych si přála víc. Každý den ke mě přichází spousta impulzů a inspirace, které by stály za sdělení. Občas je toho tolik, že to nestíhám zpracovávat a zvládám jen reagovat na stávající situace.
Poslední dva měsíce se jedno téma naprosto upřednostnilo před ostatními a začalo mě zajímat.
Opět se v mém životě začali objevovat muži. Jsem za to moc ráda, protože poslední rok, jsem v následku svých vztahových zranění od sebe muže odháněla.
To, že mě kontaktují, je pro mě krásnou zprávou, že můj strach z jejich přiblížení pomalu mizí.
Velmi mě začal zajímat mužský svět a jejich vidění světa.
Často mi píší i muži zadaní a ženatí, kteří mají problémy ve svých vztazích.
Někteří jsou velmi sdílní a otevření, takže díky tomu pronikám i k jejich duším a milé ženy, nikdy by mě nenapadlo, že to napíšu, nebo řeknu, ale někdy jim fandím o trochu víc, než nám samotným.
Opravdu to mají v mnoha věcech těžší, co se vztahů týče.
Trvá jim totiž mnohem déle, než se ze svých zranění a traumat vylížou. Některým se to nepodaří vůbec.
A je velkou pravdou, že jsou často ve vztahových záležitostech bezradní, přešlapují na místě, jako nerozhodné děti (pánové prominou).
Na povrchu velcí tvrďáci a mistři situace, ale uvnitř to tak většinou nemají.
O tom dnes ale psát nebudu.
Často jsem teď slýchávala, že mnozí muži, ale i ženy, upřednostňují svobodu ve vztahu.
Když se to jen tak napíše, tak si všichni myslí, že je to jasné a není se o čem se vlastně bavit.
Udělala jsem si malý osobní průzkum, protože mě velmi zajímalo, co si muži a ženy představují pod pojmem SVOBODNÝ VZTAH.
Oslovila jsem pár mých přátel, mužů a žen, a zeptala se na jejich pohled.
Opět jsem byla překvapená.
Muži upřednostňovali, aby si ve svobodném vztahu mohli dělat co chtějí a s kým chtějí, svoboda pohybu a také volný čas pro sebe na záliby. (Až jsem si říkala, proč vlastně ty ženy na vztahy potřebují. Ale to je nám všem jasné že:-):-))
Ženy to měly obdobné, ale už tam prosvítaly i emoční náznaky, jako to, že si přejí, aby mohly partnerovi věřit a ať jsou k nim muži upřímní.
Uvědomila jsem si opět naši rozdílnost. Pokud chtějí muži svobodu, většinou jsou zacíleni na sebe a neberou v potaz ostatní zúčastněné. My ženy to máme jinak, přemýšlíme o svobodě vždy v nějakém vztahu. K partnerovi, nebo dětem.
Málo přemýšlíme jen nad sebou. Máme více vyvinutou empatii a soucítění s druhými. Ale také je to normální a přirozené. Je to součást naší ženské podstaty.
Každopádně mi přijde, že naše dary málo využíváme. Z mého osobního výzkumu vyplynulo, že naše svoboda se často odvíjí od potřeb, nebo projevů našeho partnera, nebo rodiny, ale muži to mají jednoznačné.
Pokud jim žena moc zasahuje do jejich prostoru, tak se většinou ohradí, nebo se v horším případě poohlédnou jinam.
Já mám pojem svobodného vztahu, také spojený s emoční rovinou.
Zásadní a prvotní je pro mě upřímnost. Pokud jsme spolu s partnerem k sobě absolutně upřímní a pravdiví ,a věřte že to někdy bolí, pak dokážu i já vytvořit velký prostor svobody pro sebe i pro něj.
Většinou se setkávám s tím, že na teoretické úrovni nám to všem jde skvěle, ale v životě to pak vypadá trochu jinak.
Představte si klasickou, obyčejnou situaci.
Jste muž, a kamarádka z mládí, kterou jste dlouho neviděl vás pozve na kávu. S radostí slíbíte a těšíte se. Neohlížeje se na nikoho a nic. Máte přece svobodný vztah.
Jak už to tak bývá, zrovna volá přítelkyně a chce se odpoledne sejít a probrat s vámi nějakou "neodkladnou" záležitost.
Dokážete ji odmítnout a říci pravdu? Být upřímní a na rovinu říct, jak se věci mají, i když víte, že se jí to třeba dotkne?
Jste přítelkyně, která volá muži.
Co by jste se raději dozvěděla? Jste opravdu připravená na to slyšet, že se váš miláček sejde odpoledne s nějakou kamarádkou, kterou vůbec neznáte a vaše setkání posune na další den? Dokážete tuto informaci vstřebat a ocenit, že vám partner nelže? Máte přece svobodný vztah....
Běžná, obyčejná situace, která se stává dnes a denně.
Můj muž z příběhu se zachoval, jako většina jiných, kteří chtějí svobodu vztahu pro sebe, ale neumí ji žít v realitě. Partnerce řekl, že musí zůstat déle v práci a odpoledne si sedl s kamarádkou do kavárny. Kamarádka chtěla sedět na zahrádce, protože krásně svítilo slunce. Jak už to tak v životě bývá, zrovna v tuto chvíli vystoupila z auta přítelkyně dotyčného, která jela vyřizovat něco do banky, která stojí vedle kavárny a viděla, jak její přítel, který má být v práci, líbá cizí ženu na tvář, vesele s ní laškuje a je celý blažený z její přítomnosti.
Jistě si dokážete představit, co tato žena prožívala.Určitě i každý muž pochopí, kolik bolesti a zklamání v srdci ucítila. Odjela se slzami v očích.
Muž strávil příjemné dvě hodiny s kamarádkou a tím pro něj celá záležitost skončila. Další setkání je v plánu až za rok, kdy bude kamarádka opět na návštěvě u rodičů.
Pro svou přítelkyni se stal lhářem a nevěrníkem, aniž o tom věděl. Velmi se divil, když mu přestala brát telefony a nereagovala na jeho zprávy.
Bylo mu smutno, protože jí přece miloval. nechápal co se stalo.
Ztratila v něj důvěru. Po mnoha týdnech trápení, našla odvahu, řekla mu co viděla a jaké emoce prožila. I když se omlouval, i když vysvětloval, ztracenou důvěru už získat zpět nedokázal. Jeho přítelkyně pokaždé, když musel zůstat déle v práci ucítila jeho lež a časem začala velmi žárlit i na jeho ostatní aktivity, jako pravidelná setkání s kamarády, nebo pracovní akce...Svoboda se ztratila..Vztah skončil.
Zdánlivě nevinná lež a banalita, která byla začátkem konce mnoha krásných a nadějných vztahů.
Pokud žena ztratí v muže důvěru, pak je to často nevratné a velmi špatně se s tím žije. Pokud muž není k ženě pravdivý a upřímný od prvopočátku, pak není možné budovat dlouhodobý ani SVOBODNÝ VZTAH.
Troufáte si, žít svobodný vztah?
Dokážete to žít v realitě?
Jaké jsou vaše zkušenosti?
Přeji nám všem spoustu dní v pravdě a upřímnosti na cestě ke svobodě.
