Kruhy

Zdroj Pinterest

Jsou situace a lidé, kteří se jen mihnou ve Tvém životě jako komety. 

Proletí, zazáří, nebo spustí bouři a jsou fuč.

Potom jsou situace a lidé, kteří se Ti neustále vrací. Pořád se příběh opakuje a Ty ne a ne vystoupit.

Táhne Tě nevysvětlitelná přitažlivost opakovat stále dokola tentýž kruh, dokud nepochopíš, co se to vlastně děje. 

Dokud nezažiješ a neprožiješ vše, co potřebuješ danou situací, či setkání s konkrétním člověkem naplnit.

Můžeš se bránit jak chceš, slibovat si, že už do toho nikdy nevstoupíš a jednoho dne to stejně uděláš, i když předem víš, že to může bolet. 

Jsi přitahován neviditelným magnetem a udržován v kruhu, pravidelném cyklu, přílivu a odlivu.

Opisuješ pravidelnou kružnici, aniž si to možná uvědomuješ. Mohlo by se zdát, že jen hloupě putuješ po kruhovém objezdu pořád dokolečka, nemůžeš se rozhodnout, kterou odbočku si vybereš, aby si konečně vystoupil, ale tak to není. 

Vše má svůj čas a vývoj, protože teprve pak můžeš naplnit svůj plán duše, který jsi si sám vybral při příchodu na tento svět.

S každým novým kruhem, který uděláš, vidíš více a více detailů, které Ti Tvé putování vyjasňují.

S každým dalším kolečkem se stáváš trpělivějším, pozornějším, opatrnějším a také moudřejším. Pracuješ na své spokojenosti, protože i kruhový objezd, který se zdál zprvu ošklivý a šedý může být zdobený květy, ozářený sluncem a plný zeleně.

I když jdeš v některých chvílích pořád dokola nikdy nemůžeš zůstat stejný, jako na začátku.

Vše podléhá vývoji a nic netrvá věčně.

Jednoho dne zesílíš natolik, že už si ani nevšimneš, jak z onoho nekonečného okruží samovolně vystupuješ.

Proto si přestaň spílat a vyčítat, že se motáš v kolečku. Má totiž pro Tebe svůj velký význam. Jinak by si nebyl neustále přitahován jeho mocnou silou. Zbav se strachu z bolesti. Jednoho dne, až uvidíš a prožiješ všechno, co jsi měl, magnet povolí a dojde k velkému uvolnění.

Může se totiž stát, že kruh proměníš v ležatou osmičku, ve které budeš nekonečně spokojeně putovat v radosti z propojení dvou kružnic, které se míjely vedle sebe, či ten velký kruh rozpojíš svým nenadálým odchodem a stane se z něj velmi tlustá čára, za kterou necháš z čistajasna a bez výčitek vše přežité, nepotřebné a nežádoucí.

A na své cestě nezapomeň, že vše je dobré a chyby neexistují.

S láskou Bi

Ona jde s každým

zdroj Pinterest

                                         Měla jsem za sebou pár takových dnů bez pří chutě.

Prostě plynuly, plnila jsem si své povinnosti, chodila do práce, vařila, nakupovala, rozmlouvala s dětmi, ale jinak uvnitř prázdno.

Žádná radost, ani smutek.

Stav neutrál, nebo je mi všechno jedno, nebo ach jo, to se musí přežít.

Určitě to také občas zažíváte.

Ty tam jsou časy, kdy jsem potřebovala vědět důvody, proč se tak cítím, abych okamžitě všechno zpracovala, potažmo potlačila, nebo přehlížela.

Dnes přijímám vše, co ke mě přichází, včetně těchto neutěšených neradostných chvilek.

Nechám to běžet, však ono to samo ukáže cestu, kudy k radosti.

Nevím jak vám, ale mě se nepomáhá ani vykecat s kámoškou, ani rozveselit nějakým výšlapem či pohledem na malebnou krajinu, nebo se postískat se svými syny.

Prostě to ve mě je, roste to a jednoho dne to "porodím".

Nejinak tomu bylo i tentokrát.

Šla jsem netečně ulicí, ponořená do svého světa a najednou ke mě přiběhla malá holčička a chytila mě za ruku.

Velmi pevně a razantně.

Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem nebesky modré oči, které se na mě usmívaly a já se okamžitě začala smát s nimi.

Po pár dnech "pod dekou" opět smích a radost uvnitř mě. Taková maličkost to spustila.

Holčička se na mě zubila svými dvěma předními zoubky a byla odhodlaná se mnou jít.

"Jdeš se mnou?" ptala jsem se maličké.

Radostně přikývla a vratkými krůčky, držíce se mě pevně za ruku šla a na maminku se ani neohlídla.

" Tohle dělá normálně?" ptala jsem se usmívající se maminky.

" Moji rodiče říkali, že jsem byla stejná", vzpomínám nahlas."

" Ano, ano" odvětila máma. " ONA JDE S KAŽDÝM "

Maminka si ode mě převzala vzpírající se holčičku a já kráčela k domovu s ozvěnou v hlavě.

Když jsem byla malá, byla jsem stejná, jako ta holčička. Šla jsem prý s každým.

Bylo mi jedno jakou má barvu pleti, jestli smrdí alkoholem, nebo má potrhané kalhoty, nebo se na mě mračí.

Byla jsem malá holčička. Nebylo v tom nic sexuálního. Jen absolutní důvěra v život, chuť objevovat, poznávat, seznamovat se, hrát si a radovat se s každým člověkem, který mi vstoupil do cesty.

Chytit ho za ruku, postavit s ním bábovku na písku, vymyslet něco legračního, ať je čemu se smát.

Dokonce jsem se i párkrát v nestřežené chvíli ztratila, protože vedlejší pískoviště s malými cigáňaty bylo zajímavější než to naše.

Tak moc jsem toužila po společnosti, zážitcích a dobrodružství už od malička, jako holčička, která šla s každým.

Stále to ve mě je. Uvnitř. Otisk čistého a nevinného dítěte, které je v absolutním bezpečí a souladu se se vším a s každým.

S přibývajícím věkem se má naivita ale obrušovala, důvěra často pod tíhou dramatických vztahových životních situací uvadala a těžkla.

Po příchodu domů, jsem vytáhla všechny své fotografie s dětství.

Našla jsem na nich všechno, co mě rozveselovalo, co jsem milovala a čemu jsem se smála.

Opět jsem uviděla samu sebe jiným pohledem.

O tom, co jsem uviděla třeba někdy příště.

Každopádně banální chycení za ruku a nevinný úsměv dívenky mě přivedly opět k mé radosti a přinesly více, než by se mohlo zdát.

Třeba to někomu pomůže.

Když prožíváte dny bez barev, počkejte až k vám přijde pastelka, která jasnými barvami vaši černobílou omalovánku vybarví.

Stane se to vždy. Stačí být bdělý a mít srdce otevřené.

Krásné dny.

Bi

Foukni

zdroj pinterest

Foukni a vnímej, jak se Tvá radost vznáší nad krajem.

Z hluboka dýchej a znovu nabídni lásce v srdci nájem.

Jeden odejde a druhý čeká řadu, je celý šťastný,

stojí přímo v tom chmýří radostném

a zabránit chce jeho pádu.

Prožívej všechno, jak nevíc to jde.

Než přijde vítr a všechno odfoukne.

Dobré i špatné, odfoukne rošťácky a během pár vteřin všechno změní.

Staň se dnes větrem. Foukej s radostí a pokaždé zas a zas, 

když ze sebe kus štěstí chceš světu dát. 

Bi

Trénuj

Zdroj Pinterest

Opravdu chceš do nekonečna potkávat lidi, kteří Ti do očí lžou?

Opravdu chceš stále prožívat ten pocit staženého žaludku, když slyšíš druhé říkat slova a víš, 

že nejsou pravdivá?

Myslíš to vážně, že budeš pořád mlčet a souhlasně pokyvovat hlavou ze strachu se projevit?

Z obavy říct od plic, nebo spíše od srdce co vidíš, cítíš, prožíváš, když vnímáš lež?

Stále se hodláš obviňovat z toho, že nosíš nepravdu v sobě, když přitahuješ do života lidi lháře?

A co když mají k Tobě přicházet právě proto, aby si konečně otevřel pusu a začal říkat své vnitřní pravdy a pocity, tak jak jsou?

Co když jsou to poslové Tvé pravdy, kteří ji chtějí z Tebe vydolovat stůj co stůj?

Nedívej se na ně příkře, ani neodsuzuj.

Oni Ti pomáhají najít samotného sebe. Tvé názory, Tvé postoje a Tvé hranice. 

Opravdovou podstatu Tvé osobnosti a jedinečnosti.

Když tohle pochopíš, bez zábran začneš projevovat své emoce a názory.

V tu chvíli lidé, kteří Ti lžou již nemusí k Tobě přicházet. 

Výuka skončila a čeká Tě další ročník v jiném předmětu.

Říkat pravdu a žít svou pravdu je projevem velké odvahy, vyzrálosti a vnitřní moudrosti.

Umíš to? Chceš se to naučit?

Tak jednoduše každý den trénuj.

Bi

Hloubka Tvých očí

Ztrácím se v hloubce Tvých očí a přemýšlím, co nosíš v sobě.

Přemýšlím, co všechno Tvoje oči viděly, nebo vidět nechtěly.

Kolikrát plakaly, aby je nikdo neviděl,

kolikrát chtěly vidět něco, co jim nebylo dáno.

Tvé oči jsou plné skryté dobroty,

která je zaprášená pod nánosy smutku ze života.

I když nemluvíš,

i když se zlobíš,

i když děláš, že je Ti všechno jedno,

dobrota Tvých očí Tě stejně prozradí.

Prozrazují Tvou touhu po čisté lásce napořád, po objetí, pohlazení a pochopení toho,

co nosíš uvnitř.

Můžeš je schovávat za brýle, zavírat, nebo klopit zrak.

To, co nosíš uvnitř stále zůstává.

Pokud mi dovolíš podívat se Ti do Tvých očí, můžu uvidět to, co jiní ne.

Stačí jen krátký pohled.

Pojď se na mě chvilku dívat.

Bi

Chtěla bych....

 Chtěla bych umět mluvit beze slov.

Jen ve snech, skrze nehybné rty.

Chtěla bych, ať slyšíš všechno, co si Ti přeji říct, ještě dřív, než to vyslovím.

Chtěla bych umět vybrat správnou barvu těch němých slov, 

aby hladily a laskaly, ať sdělují cokoliv.

Chtěla bych moc porozumět veškerému mlčení světa,

které nemluví a přece si rozumí v souladu, harmonii a pospolitosti plyne.

Jako slunce a měsíc, jako den a noc, nebo všechna roční období.

Moc bych si přála umět proměnit se v sen,

ve kterém uvidíš všechny situace mýma očima,

aby si pochopil mé slzy, můj smích a lásku, která ve mě proudí.

Slova jsou často matoucí a jejich barvy neznatelné, nebo příliš ostré.

Přeji si stát se aspoň na chvíli Tvým srdcem,

abych porozuměla tomu co žiješ bez mluvení.

Moc bych si dnes přála naučit se s Tebou mlčet.

S láskou

Bi

Všechno je jinak

Zase situace nedopadla podle mých představ a přání.
Poprvé to mám jinak.
Bez výčitek, obviňování a sebe trýznění, co jsem udělala, nebo neudělala dobře, či špatně.
Uvědomila jsem si, že není možné změnit mou podstatu, mé nastavení, hodnoty a přesvědčení, která žiji a je mi v nich dobře, jen protože jsou pro někoho neuchopitelné, nebo nepřijatelné.
Kdykoliv jsem šla sama proti sobě a snažila jsem se stylizovat do nějaké formy, která je běžná, nebo spíše žádaná, dostávala jsem dost velké ťafky, tělo stávkovalo a situace se začaly komplikovat.
Trvalo dlouho, než se věci vyjasnily, protože jsem donekonečna přesvědčovala samu sebe, že za to můžu já a snažila jsem ovládat, měnit a hodnotit své pocity a prožitky.
Nelze!!!!
Každý člověk, který ke mě přijde je velký dar.
Někdo pohladí, chytne za ruku jen na chvíli, prohlédne si můj obličej, který chce vidět jen smějící se a jinak odchází.
Jiný tu pomyslnou ruku drží, i když pláču, nebo mezi námi proběhla už spousta názorových výměn a někdy i odloučení. A on stejně zase přijde a za tu ruku mě chytne. Drží a vrací se.
Takoví lidé jsou pro mě diamanty a také potvrzením, že má smysl neutíkat sám před sebou, nechtít převrátit svůj vnitřní vesmír.
Potvrzením, že nejlepší cesta je zamilovat se do toho jaká jsem.
Tak, jako si přeji zamilovat se do partnera.
Milovat ho s jeho špatnými náladami, strachy, zálibami, zlozvyky, větami, které zabolí a vším, co k němu patří.
Copak jde do nekonečna rozdělovat člověka na části?
Miluji Tvé tělo, ale už nechci Tvoji Duši?
Nechci Tě takovou jaká jsi?
Když se budeš chovat jinak, dělat věci jinak, kdyby si to tehdy neřekla, nenapsala, neudělala a bla bla bla....
Copak to opravdu můžeme po někom chtít, aby se roz kouskoval?
Chceme to po sobě? Jsme ochotni to pořád dělat?
Dělat ze sebe cáry a kusy, které vlají prostorem, jako my a naše názory a přesvědčení, když se podvolíme této hře na venkovní pravdu? Jen protože se chceme zalíbit zaujmout a neztratit něco pomyslného, co třeba ani nestojí za to?
Dnes si poprvé plně uvědomuji bez výčitek, že jsem jaká jsem a mám to tak ráda.
Dnes opětovně děkuji, že díky své otevřenosti prožívám stále méně bolestivých situací, protože když se projevím hned, mohou se situace okamžitě rozbíhat nebo ukončovat.
Vše se samo děje.
Děkuji.
Bi