pondělí 1. dubna 2013

Terapie psaním..






Krásný večer všem..

Tento týden jsem pro sebe i pro vás znovuobjevila úžasnou léčebnou metodu na uzdravování Duše.
Před časem mi moje maminka dala kontakt na stránky,kde probíhá literární soutěž..
Né že bych byla nějak soutěživý tip,ale okolnosti mě trošku vyprovokovaly k akci a já se rozhodla zůčastnit.
Jednou z podmínek bylo napsat povídku..Docela dlouhou..
Mám teď hlavu nahuštěnou jediným tématem a tím je můj rozvod..vůbec jsem netušila o čem mám psát..Po pár dnech urpurného přemýšlení,kdy mi do hlavy lezly stejně pořád dokola jen  a jen slova a věty týkající se mého neslavně končícího manželství,jsem se rozhodla,že povídka bude právě o tom..
Začala jsem naší seznámením,kdy jsem se po dlouhých měsících rozněžnila a dala průchod emocím,pokračovala prvními starostmi a psala dál a dál..Nešlo to zastavit..Trvalo to několik dní..Po první polovině ,kdy jsem napsala asi 10 stran jsem potřebovala odpočinek..Dát to takzvaně k ledu..
Včera a dnes jsem svůj příběh o mém nepovedeném s manželství dopisovala.
Když jsem psala finále,cítila jsem ,že mám stažený žaludek a není mi dobře..
Chvíli,kdy si to budu muset přečíst celé a udělat úpravy ,jsem odkládala do nekonečna,ale nakonec jsem to udělala..
Stala se velmi zvláští věc..Při úpravách jsem některé pasáže musela pročítat vícekrát..
Nejdříve jsem cítila silné emoce spojené s tou kterou situací, ale čím víc jsem si celou věc pročítala,začala jsem si uvědomovat,jak napětí povoluje,že už nepláču a dokonce začínám mít pocity úlevy a klidu..
Když jsem si přečetla celý náš příběh,tak mi došla absurdnost mnoha situací,ten tlak,který jsme neustále prožívali..
Došlo mi jaké zkoušky a okolnosti jsme neustále museli zvládat a zvládali.
Že vlastně to,jak to skončilo bylo nezbytné a v podstatě jediné řešení..
Přestala jsem si vyčítat,že jsem neudělala vše,přestala jsem se zlobit na manžela za to jaký je..
Naopat jsem nás oba obdivovala,jak jsme všechno dokázali přežít a nezbláznit se,i když některé scény a naše stavy byly na pokraji únosnosti..
Dodělala jsem korekrury  a odeslala do soutěže..
Pak mě čekal střet s realitou..Dnes totiž přišli na návštěvu k nám domů mí dva nevlastní synové spolu s manželem a mými syny,aby se podívali kde teď bydlíme a taky ,aby mě "vyšmigrustovali"..
Moc příjemné setkání..
Dívala jsem se na muže úplně jinýma očima..Byli jsme schopni spolu mluvit alespoň chvíli jako dřív..

Pokud máte trápení,něco vás bolí,někdo vám ublížil,vezměte pero a pište..Moc to pomáhá..
Je možné,že u toho budete plakat ,zuřit, bát se, nebo prožívat nejrůznější jiné emoce,ale když si své řádky po sobě budete pročítat dál a dál dokolečka,tak uvidíte věci jiným pohledem,uleví se vám, pochopíte ,možná i odpustíte a svou Duši tím zbavíte velké zátěže..
Všichni v sobě něco řešíme..Pište a bude vám fajn..slibuju..Mě se to povedlo..
Mějte krásné dny..

S láskou vaše Bi


12 komentářů:

  1. Ano, Bi, psaní je skvělá terapie. I proto, že člověk, když po sobě napsané čte, snaží se odhadovat, jak je budou vnímat čtenáři, a najednou se na situaci dívá jinýma očima. Psát bychom měly všechny, hlavně o tom, co nás štve, zlobí a bolí. Vypsat se z toho. Howgh.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Oli..
      Díky moc za Tvoje řádky..Je to tak..Sdílené trápení se rázem v kapku mořskou promění...
      Krásné dny..
      Bi

      Vymazat
  2. Brigit, těší mě za tebe, jak se ti psaním ulevilo :-)
    Taky to znám.
    Můj táta je osoba v mém životě důležitá a přesto vnímaná tak strašně ambivalentně... Na téma můj otec, domácí násilí a podobně už vzniklo mnoho textů. Pokaždé se mi uleví :-) A poslední dobou mám navíc pocit, že ten přetlak konečně odeznívá a bakalářkou, kterou jsem na toto téma psala, jsem to třeba zvládla uzavřít už napořád :-)
    Taky bych psaní doporučila každému... Pomáhá třídit myšlenky, ulevuje, odplavuje napětí a dodává potřebný nadhled :-)
    A mimochodem hodně štěstí v soutěži! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Barunko..
      Děkuji za Tvou otevřenost..Máš pravdu..psaní je velkým pomocníkem..Obzvláště v situacích tak složitých a zátěžových,jak popisuješ..Ve Tvém případě si myslím,že Tvá terapie,zaznamenala velké výsledky,neboť se z Tebe stala Nevyléčitelná optimistka:-)
      Měj krásné dny a zdravé děti..
      Bi
      Ps a děkujiiiiii za přání..všechno dopadne,jak má:-)

      Vymazat
  3. Milá Brigitko, mám moc ráda tvoje psaní a je skvělé že ti psaní pomohlo.. Nic bych ti přála, aby jsi soutěž vyhrála.. Tvou povídku bych si jednou strašně ráda přečetla, mám pocit , že přečíst si tvůj pravdivý příběh by mohlo pomoci urovnat myšlenky i jiných žena třeba i ty mé .. měj krásné dny má milá pa Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Dituško..
      Díky moc ,drahá přítelkyně za Tvoje řádky..V soutěži je nás mnoho,píšících žen,opravdu moc žen je šikovných a schopných..Jsem za to moc šťastná..Vím,jsem s tím už trapná,jak pořád vynáším to naše ženství do nebes ,ale opravdu teprve před pár lety jsem začala být šťastná,že jsem ženou..je to velký dar..Né trápení..Měly bychom být za to vděčné..Příběh Ti pošlu emailem,jestli Ti pomůže..Je to však můj pohled..pohled mého muže by byl jistě jiný..ale na tom už dnes nezáleží..Krásné dny milá..Pozdravuj své andělky..Bi

      Vymazat
  4. Milá Bibinko, i já naprosto souhlasím s tím, že psaní je úžasná terapie, v období pro mě nejtěžším jsem si psala deníček možná víc než rok, byl to můj kamarád, který sice neporadil, ale tiše vyslechl a snesl úplně všechno. Přeji Ti z celého srdce, aby jsi psaní jako terapii i přes jeho blahodárnost užívala jen dočasně a pokud možno pro potěchu Tvoji i naši ho dávkovala nám, kteří se chodíme potěšit, poučit, pousmát, posmutnit k Tobě na blog.
    Objímám, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje drahá dlouholetá Italská přítelkyně:-)
      Vítám Tě u mě po dlouhé době a jdu Ti hned zavolat:-)
      Velkou pusu posílám..
      A děkuji..
      Bi

      Vymazat
  5. Souhlasím, psaní pomáhá i mně. Ani jsem netušila, jak moc. Ale i tak jsou věci, které raději svěřuji jen svému počítači. Zatím ;-)

    OdpovědětVymazat
  6. Milá Radko..
    Vítám Tě u mě..Jsem moc ráda,že Ti psaní pomáhá..moc se těším,až už nebude to zatím a něco si od Tebe přečtu:-)Měj krásné dny
    Bi

    OdpovědětVymazat
  7. Bi, teorii psaním znám,..... když je mi krásně nebo těžko, když se ve mě zmítají různé emoce píšu básničky .... v tu chvíli mi to jde nejlíp a rými se samy derou na papír ..... neskutečně se mi uleví, jen ty smutné si pak radši nikdy nečtu, vím, že jsou tak silné a plné emocí, že by se mi z nich zase udělalo smutno ....Marki

    OdpovědětVymazat
  8. Milá Bi, místo psaní utíkám k tobě a čtu, jediné chvíle, kdy jsem schopná něco číst, nebo nemám na sebe vůbec čas, u tebe si začínám uvědomovat spoustu věcí, jen je pustit do reálu. Drahá Bi, děkuji Ti opět z celého srdce, že jsi ♥

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..