pondělí 30. března 2015

Proč být upřímní?

Zdroj Pinterest

Krásný den moji milí čtenáři..

Od poloviny února jsem byla nucena řešit nejrůznější záležitosti,které ode mě vyžadovaly velkou koncentraci,zklidnění mysli,ujasnění si priorit a svých postojů a hlavně upřímnost..
Upřímnost mě samotné k sobě a hlavně k ostatním..

Přišla jsem na to,že:

1.Pokud se rozhodneme situace řešit pravdivě a upřímně,zbavujeme se strachu z toho,jak celá situace dopadne,co na to řekne okolí,bez ohledu na výsledek..

Pokud jsme upřímní a řešíme situace v souladu se sebou samým,tak se nestane nic horšího,že se nanejvýš dozvíme co si o nás ostatní myslí,jaké mají názory a postoje oni..
Upřímností zahajujeme proces komunikace,která povede k nějakému řešení nebo závěru.

2.Pokud se rozhodneme být pravdiví,tak zůstaneme zdraví..

Tak dlouho jsem v sobě potlačovala spoustu pocitů,které jsem z obavy,jak na to bude druhá strana reagovat,neřekla a vznikl v mém těle obrovsky přetlak a napětí..
Odrazilo se to na mém zdraví..
Nespavost,kolísavý tlak,spíše nízký,smutek bez důvodu..
To vše mě velmi oslabovalo..
Dopadlo to tak,že jsem z toho tlaku a strachu,který jsem si v sobě sama vytvořila,omdlela...
Toto trvalo několik týdnů..
Na nápravu mého "stavu" stačil jeden otevřený rozhovor,pouhé vyjasnění situací a upřímné pojmenování věcí..
Tlak spolu se spánkem se mi upravily hned druhý den ráno,žaludek během dalších dvou dní..
Úsměv se mi vrátil na rty a jsem zase spokojená..
Tak dokonalé je naše tělo,tak rychle to funguje..

3.Pokud jsme upřímní,přitahujeme k sobě upřímnost a upřímné lidi..

Další výhodu svého rozhodnutí vidím v komunikaci s ostatními..
Lidé,kteří jsou pravdiví a upřímní necítí strach vyjadřovat co si myslí,necítí se tudíž ohroženi vašimi názory a komunikace je čistá a jasná,bez toho,aby si ten druhý bral věci osobně..
Nejvíce konfliktní bývají lidé,kteří se bojí...
Raději hned útočí,než by uznali chybu,omluvili se,nebo byli konfrontováni se svým chováním v podobě upřímného rozhovoru.
Dobrá zpráva je,že takoví lidé vás přestanou vyhledávat..

4.Pokud jste pravdiví sami k sobě,dokážete být upřímní k ostatním ,tak dojdete k tomu,že žijete bez tajemství..

Nedávno se mě jedna krásná milá dívka zeptala,jestli mi nevadí,že můj blog a mé psaní odhaluje mé soukromí a cizí lidé ví o mém životě spoustu i nepříjemných věcí..
Přemýšlela jsem nad tím,jak to vlastně mám..
Prožila jsem mnoho vztahů plných přetvářky a strachu..
Když se mi rozpadlo mé,navenek bezproblémové manželství,rozhodla jsem se,že budu žít otevřeně a upřímně..
Žít tak,jako by se na mě někdo díval..
Dokážete si představit,jakou proměnou by prošlo mnoho napovrch ideálních vztahů,které venku působí idylicky a doma za zavřenými dveřmi probíhá tyranie,ponižování,psychický teror,mnohde i násilí,jak by se tyto vztahy přetvořily?
Nikdo by si přece nepřál ,ať je viděn,když ubližuje..Snažil by se polepšit a změnit..
Lidé by sami chtěli na sobě pracovat a rozvíjet láskyplné vztahy..
To se bohužel nestane...
Proto tak žiji..Stále s dohledem:-)
Jako by někdo stále hlídal správnost a laskavost mých rozhodnutí..
Žít tak,abych se za sebe nemusela stydět..Ne před ostatními,ale sama před sebou..
Prožila jsem spoustu zlého ,jako mnoho z vás,ale tím,že mi píšete a dáváte zpětnou vazbu,jak vám ten nebo onen článek pomohl,vidím další smysl v tom být upřímná a nic neskrývat..
Jsou dny ,kdy jsem na sebe hrdá a usínám klidným spánkem a jsou dny,kdy bych zalezla někam pod zem a zůstala tam alespoň týden,aby se na mou chybu zapomnělo..

Jsem stále hledající,jako většina z nás,ale pokaždé,když se mi to podaří a dokážu být upřímná,pravdivá a laskavá jak k sobě,tak k ostatním,začnou se dít malé zázraky a situace,které se mi dřív zdály těžké a složité,v těchto chvílích uvědomění řeším rychlostí blesku a bez ztráty kytičky..

Zkuste si zjednodušit život a buďte upřímní..
Krásné dny v lásce a pravdě..

A kdykoliv se vám to nepovede,tak nezoufejte,to se před vámi jen objevily nové dveře,které třeba otevřít a udělat si pořádek ve svém srdci a svých postojích..
Není třeba se obviňovat,ani se trápit..
My lidé jsme tvorové omylní a jak už říká staré přísloví :"chybami se člověk učí":-)

Jaké máte zkušenosti s upřímností vy?
s láskou Bi

1 komentář:

  1. Moc pěkný!

    Taky se snažím. Přemýšlím, co mě někdy zastaví, jaké "falešné ohledy." Buď ty, anebo mě zastaví dlouhodobá zajetost v kolejích. Předloni jsem zažívala podobnou věc ve vztahu k muži i ve vztazích v práci - dokázala jsem se ozvat, postavit za sebe, říct: takhle už to dál nejde, musím brát ohled na sebe a svoje potřeby, sebeúctu.

    Proč jsem to neudělala dřív, ale až když jsem byla na hranici sebeúcty (ne za ní :-) - protože v práci jsem kdysi naskočila do zajetého systému chování v projektu XY. Všichni v tom jeli a nikdo se neozval. Až když mě se to týkalo hodně, víc než dřív. Tak jsem se ozvala. Těžká věc, když se to týká vztahových propletenců, přátelství ...

    Jinak mi jde být upřímná hned; nebojím se totiž kritiky, ale mám ji ráda, vítám ji, může jedině něco přinést, něco dát. A jít proti svému přesvědčení - když to rozpoznám - neumím.

    Jen to setrvávání v zajetých kolejích, to je překážka velká.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..