sobota 28. listopadu 2015

Příběh o nové lásce..



Nikdy jsem je neměla ráda..
Kdykoli se u mě objevila kočka,většinou na mě vylezla a dožadovala se mňoukáním hlazení,začala jsem soplit,oči jako angorák a kýchala jsem o sto šest.
Záměrně jsem je od sebe odháněla.
Dnes už vím proč.
Byla mi protivné svým sebevědomím,svou svéhlavostí a neposlušností.Připadaly mi falešné.
Nechápala jsem je.
Nebyla jsem na jejich úrovni.

Je to už pár měsíců co jsem koketovala s myšlenkou,míti doma němou tvář..
Myslela jsem tím ale pejska. Má vize byla taková,že si najdeme nějakého šikulu v útulku a já ho pak nechám projít canesterapeutickým výcvikem,abych si také rozšířila obzory a zdokonalila své pracovní dovednosti..
Pak jsem zase chtěla štěňátko ,ale když mi pejskaři vylíčili co mě čeká,tak jsem tuto představu razantně zamítla,protože můj panelákový dva plus jedna je sice velký,ale ne nezničitelný:-)
Taky hrálo velkou roli pohodlí..
Pořád někde s dětmi trajdáme a tak dál..však to znáte.
Mé touhy zmizely do hlubin zapomnění a ukryly se pod slovy jednou možná..

Jedno odpoledne jsem s kamarádkou a našimi malými dětmi konečně našly na sebe čas a mezi řečí mi sdělila,že mají kočičku a jak je to báječné..Začala mi povídat, jak moc je ten kocourek šikovný a taky to,že její vztah ke kočkám byl obdobný jako ten můj..Kocourek jim byl přidělen kamarádkou..
Má přítelkyně je velmi inteligentní a přemýšlivá žena,takže okamžitě začala nacházet velikou spojitost v chování koček a žen.
Odvyprávěla mi svou překrásnou teorii kočky alias ženy a psi ala muži..
Moc se mi to líbilo..
Potom padla věta,která vše rozhodla "pokud nemáš potřebu ovládat druhé, přines si domů kočku".
Wau..
To byla výzva..
Začala jsem se shánět po koťátku..Zpovídala všechny kamarády mající kočky..
Do týdne jsem získala kontakt na paní,která měla tři koťata..
Jeli jsme se podívat..Byla nádherné všechny..Dva kluci a jedna holka..
Každý můj kluk si vybral jiného kocoura,ale já byla rozhodnutá.
Přeji si kočičku..
Ještě ten večer jsme si Timeu přivezli..
Jméno jsem jí dala takové,které měla nosit má případná dcera..
A jak jí říkáme?
Je to Timi..
Miluji ji od prvního momentu..
Byla jsem velmi mile překvapená,že sílou mého chtění,těšení se a odhodlání,začalo měnit své alergické projevy i mé tělo.
Po měsíčním soužití s námi se s ní dokážu ňufat celý volný čas a po alergii ani památky..
Učím se od ní každý den.
Je něžná,milá,mazlivá,ale taky pěkně rychlá,urážlivá a bojovná.
No prostě celá já:-)

Věřím,že tahle láska mě pěkně dlouho nepustí .
Děkuji všem za kočičí příběhy a za podporu v rozhodování..
Když mi to chlupaté klubíčko včera po "velkém boji" a lítání usnulo na prsou,chtěla jsem, ať to trvá věčně.


Krásné dny vám všem.
Bi

2 komentáře:

  1. Jé, ta je miloušek:-) Já byla od mala kočičková, doma jsme vždycky kocourka nebo kočičku měli, takže teď mi hodně to čtyřnohé tvrdohlavé stvoření chybí:-) Na kočkách se mi vždycky líbilo, že jsou tak trošku potvůrky, že prostě nejdou vycvičit (místo toho si ony vždycky vycvičí nás:D). Jestli jednou budeme bydlet ve větším, určitě s námi bude bydlet kočka - nebo vlastně my s ní, abych byla přesná:-).
    Brigitko, ať je ta tvá Timi pořád takový mazlík:-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já jsem zatím v té první fázi a kočky od sebe odháním. Nevěřím jim ani "slovo". Nicméně změně a dalšímu svému rozvoji se nebráním. Ať vám to klape.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..