VŠECHNO JSI TY

Kráčela jsem ranní rosou, tráva voněla, ptáci zpívali a všichni kolem mě spali.
Ocitla jsem se v tak nádherné situaci brzkého ranního klidu, až jsem cítila to úžasné teplo u srdce, které mi lidé někdy nazýváme blažeností, či štěstím.
Rozhlížejíce se po krajině, nechala jsem své myšlenky plout a převalovat, když jsem najednou samu sebe slyšela říkat : " To všechno jsi Ty! Vidíš to, cítíš to, sama jsi si to vytvořila."
Slzy štěstí se samovolně vykutálely z očí a já začala ve vzpomínkách oživovat některé procesy, které mě přivedly až do tohoto bodu mého života.
Mnoho let zpět jsem žila velmi neutěšený život, jako oběť, vláčena životními lekcemi. Jako hadr na podleze jsem utírala své slzy a smutky a myslela si, že pokorně přijímám všechny své otřesné zkušenosti a prožitky.
Opak byl pravdou. Nebyla v tom pokora. Jen pýcha, lenost, neochota pochopit, učit se, zvednout hlavu a opět uvidět slunce, které mi svítilo na cestu každý den, abych dokázala naplnit svůj plán duše.
Čím jsem byla smutnější a nešťastnější, tím více takových situací mi do života přicházelo.
Známe to všichni. Všichni máme odžito své období sebe destrukční tvorby.
Každý své načasování a jiný bod zlomu, který nás převede na druhou stranu, kde začneme vidět věci jasně a vydáváme se na cestu tvorby.
Dlouho mi trvalo připustit si, že se mi v životě děje jen to, co jsem si svými myšlenkami a hlavně činy dříve vytvořila.
Teprve s tímto nově nabytým uvědoměním se mohla odloupnout další vrstva pomyslné cibule.
Přestala jsem rozdělovat věci na dobré a špatné.
Přestala jsem poslouchat lidi, kteří mě zrazují a přesvědčují mě o nesprávnosti mých pocitů.
Následovalo období velké samoty, kdy jsem cítila, že nechci bojovat se světem a neustále obhajovat své názory, vize a sny, které byly mnohdy tak protichůdné, bláznivé, neuvěřitelné a neuskutečnitelné.
I toto období mě velmi posílilo. Měla jsem se naučit uvěřit sobě a svému vnímání.
Právě jsem prožila zhmotnění jednoho svého životního naplnění.
Od žívám si v realitě to, co jsem viděla ve snech, přicházelo v myšlenkách, bylo mnohdy negováno, odsuzováno a nepochopeno.
Stalo se to samovolně a bez racionálních důvodů.
Přišlo obrovské posílení uvědomění si toho, že všechno co vidím ve své realitě jsem JÁ.
Dřív mi to přišlo neuvěřitelné a složité. Je to však velmi prosté.
Vidíme podle svých vnitřních nastavení, podle morálních hodnot, ke kterým jsme se cestou životem dopracovali.
Každý jiným pohledem a tak je to správně.
Jen si uvěřit a pochopit, že všechno, co se nám v životě právě děje, je výtvorem našich dřívějších myšlenek, představ a přesvědčení, které nám do života projektují naše další příběhy a situace.
Nikdo jiný to za nás nemůže udělat.
Všechno, co právě prožíváme jsme MY.
Je úplněk. Pojďme si něco přát a ve svém světě si to reálně vytvořit.
Krásný den všem

Bi