Ticho

Zdroj Pinterest

V tichu se rozprostřel pocit blaha.
Světla lamp ozářily lidské příběhy světlem pravdy a bez iluzí.
Sleduji zpovzdálí, jako bych byla cizí,
své vlastní tělo a předem vím,
co bude dělat a kam se pohne dál.
Tma se stává ještě tmavší,
pouliční lampy pohasínají
a já se nořím do ticha, které nikdo, kromě mě neslyší.

Stále dokola jsem se snažila všechno kolem ovlivňovat.
Žila jsem v mylných iluzích, že mohu něco změnit a některé věci se nemusí stát.
Ale co když je to opravdu tak, že jsme jen pozorovateli ve svých životech, kteří procházíme labyrinty spletitých lidských příběhů a životů, mizících v nenávratnu.
Tam, kde se vzpíráme, vzdorujeme, nebo zůstaneme stát, vytvoříme spirálu, nebo větrný vír,
který nás opětovně přenese do toho samého výchozího bodu, abychom prošli tou situací bez naší vůle a snahy, jakkoliv ovlivňovat.
Bojíme se všeho, co neumíme mozkem pochopit a zpracovat.
Ale je to krásné a bezpečné, jako chvíle, kdy potkáš na ulici cizího člověka, zamiluješ se do něj, aniž o něm něco víš a Tvůj příběh běží sám, protože jsi šťastný.
Pak přijdou první problémy a svět se hroutí, protože žijeme v iluzích růžových barev a naivity, která zastírá pravdu, která má být jen viděna, nikoliv pošlapána, či odsouzena.
Rozdělujeme svět na dobrý a špatný.
Když někdo dělá věci jinak, je nepřijatelný, nepochopený a nemilovaný.
V tu chvíli, když se člověk dostane do ticha, skrze nemoc, bezmoc, či pomyslnou samotu, někteří z nich mohou v tom zázračném tichém prostoru uslyšet odpovědi na své dlouholeté otázky.
Po čase v tichu zjistíme, že není nač se ptát. Není nad čím přemýšlet, protože minulost je pryč a budoucnost je nachystaná.
Pak klidně spočíváme sedící sami se sebou, nebojíme se samoty, ani otázek, na které neznáme odpovědi, protože vše se rozplyne v jedno láskou naplněné TEĎ.
Velké teď, které je prostorem pro tvorbu, smích a štěstí.
Zmizí dobro a zlo. Přichází jen přijetí a pokora ke všemu co se mi v životě děje.
Protože takový život jsem si vybrala a mohu ho teď žít.

Bi