středa 9. října 2019

Zamyšlení o lodičce





Stála jsem na zastávce, pusu bolavou po zákroku paní zubařky a přemýšlela jsem si zachumlaná do šály nad svou knihou, kterou si moc přeji vydat, nad vším co mě baví a zajímá, nad tancováním, které tak miluji a dlouho jsem se mu nevěnovala, nebo také nad zpíváním a hraním divadla, které mě stále láká a zřejmě čeká jen na své načasování, až se projeví v plné síle, tak mocné, abych opět ucítila tvořit něco tímto směrem.
Konečně přijel autobus a já se pomalu prodírala uličkou, abych usedla na svoje oblíbené místo po levé straně u okna, kde není žádný předěl a můžu vidět všechno, co se venku děje.
Když jsem koukla spokojeně z ona, uviděla jsem na jeho okraji malý papírek.
Složenou jízdenku.
Až po chvíli jsem si všimla, že je to malá krásná papírová lodička, kterou nějaký cestující během jízdy poskládal a nechal na ozdobu.
Musela jsem vám ji vyfotit.

Mé další myšlenky se začaly ubírat směrem k tomuto krásnému miniaturnímu výtvoru, který mě udivil, rozradostnil, dokonce jsem ho i obdivovala, protože já takové titěrnosti opravdu nedokážu vytvořit a také k  samotnému tvůrci miniaturního díla.
Možná to udělal, jen aby si zkrátil dlouhou chvíli, vůbec nepřemýšlel nad tím, že taková malá blbinka může na okně někoho potěšit.
Anebo si právě přál, aby potěšila, aby zahřála a rozesmála každého, kdo si vedle ní sedne.
Možná jemu samotnému a druhým měla připomenout prázdniny, moře a tu volnost plachetnic.
Možná to byla miniaturní malířská čepice anebo taky ta večerníčkova, protože má rád pohádky.

Pro mě se malá loďka, nebo čepička, chcete li stala krásným zpestřením mých myšlenek a potvrzením, že cokoliv děláme s láskou, nadšením, radostí a často i  nezištně, bez nároku na honorář předáme jiným, obohacuje náš společný svět a nás samotné, protože tvoříme z láskou a radostí.
Děláme co milujeme a nepřemýšlíme, kolik peněz za to utržíme.
Prostě to děláme, protože to naplňuje náš život.
Každý máme něco svého.
Mnozí z nás svou oblíbenou činnost začali dělat jen pro své potěšení, pak se spektrum radosti rozšířilo na jiné a někteří svou zálibu, či tvoření, začali dělat jako své povolání,
kterým si vydělávají peníze na život.
Není to pro ně jen práce a prostředek k vydělání peněz.

Moje dnešní poučení pro mě tedy zní :
KAŽDÝ DEN UDĚLEJ NĚCO, CO VYŽIVUJE TVOU DUŠI,
NĚCO CO MILUJEŠ A CO TĚ TĚŠÍ.
Děkuji anonymnímu tvůrci. S láskou předávám dál.
Bi

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..