pondělí 21. října 2019

Zamotaná


Zacyklená, zamotaná v myšlenkovém uzlu,
hledám konec toho lana, které mě tak svazuje.
Srdce mlčí,
láska se šla někam projít
a intuice trucuje.
Slyším vítr, zpívat ptáky,
věty lidí slyším taky,
jen odpovědi, kdepak začít rozmotávat mám,
té se zřejmě dneska nedočkám.
Vždycky přijde, když ji nechci,
když zapomenu svůj strach venčit.
To se mi hned vynoří, konec mého škrtícího lana,
co mě opět pokoří.
Už zase u sebe ten konec mám
a motám zpět, tak dlouho, až se vyčerpám
a všechno opět bez reptání,
pokorně a vyčerpaně
tam nahoru odevzdám.

Bi

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..