Pod jmelím

Sedím pod jmelím a čekám, jestli se všechny moje pocity, převalující se ve mě pěkně dlouho,

jako temné mraky na obloze, náhodou nepromění na něco kýčovitě růžového a lepkavého.

Vonícího, jako žvýkačka Pedro, která nejenže krásně voní, ale umí udělat velikánskou bublinu, do které se vždycky dá schovat, to sebevětší NIC, jako to dnešní.

V bublině růžové barvy můžeš vydržet celý život. Přes její zdi vidíš všechno trochu zkresleně a jako v mlze, ale jsi v bezpečí.

Vážně by mě zajímalo, kdo mi nakecal, že venku je to lepší. Jednou z nevýhod života mimo bublinu, je neustálá potřeba být ostražitý. Bez toho se prostě neobejdeš. Někteří tomu říkají VĚDOMÍ.

Chce to po Tobě neustálá rozhodnutí, postoje a úvahy, anebo naopak NIC.

A to je taky pěkně těžké, protože pak absolutně ztrácíš kontrolu nad svým životem.

Jenom chodíš, dýcháš, díváš se a v případě nejvyšší nutnosti reaguješ.

Fakt těžká věc, protože každý den se stane minimálně stovka situací, které by za reakci vážně stály.

Když si však pořád dokola opakuješ :"VŠE JE DOBRÉ A PŘESNĚ TAK, JAK TO MÁ BÝT", protože vše je předem dané a naší duší nastavené, pak se Tvá vnitřní tenze může chvílemi povolovat a nebo se uvolní úplně.

Psychologie to nazývá flegmatismem jiní to vnímají jako nejvyšší bod duchovního růstu, nebo snad osvícení, kdy se stále usmíváš už jen očima, skoro nemluvíš, aby si neovlivňoval lidi a dění okolo Tebe a pomalu a jistě se přibližuješ k dalšímu oddělení se a další bublině, protože "venku" už Ti zase nikdo nerozumí.

Tahle bublina může mít třeba fialovou barvu. Ta je taková duchovní a nepůsobí, tak kýčovitě, jako růžová.

Můžeš mít na chvíli pocit, že je Ti blaženě a konečně jsi nalezl kýžený klid, či vyrovnanost, nebo snad dokonce životní harmonii, avšak jen do chvíle, než Ti do života vstoupí LÁSKA.

Většinou přichází z nenadání a velkou silnou intenzitou rozrazí všechny bezpečné bubliny, ve kterých jsi byl doposud zabalený a od té chvíle Tě nenechá vydechnout.

Všechny Tvé naučené dosavadní návyky a vzorce rozmetá na malinké střípky a rozfoukne až do vesmíru a Ty můžeš po zbytek života hledat a sbírat ty rozbité částečky, anebo se jí úplně oddáš, propadneš se do ní, necháš se jí zcela prostoupit a tím procesem vytvoříš nové obrazy svého života, které se postupem času začnou prolínat v obrovskou a nekonečnou galerii.

Obrovskou obrazárnu, na jejíchž plátnech budou vyobrazeny všechny možné podoby lásky, které Ti život nabízí a dovoluje prožít na vlastní kůži.

Když se rozhodneš vytvářet své osobní galerie místo bublin, nebude to bezpečné a chvílemi to bude určitě hodně bolet.

Každopádně každá Tvá slza, bolest, křivda, nebo žal, jsou dalšími esencemi lásky, které se vyobrazí ve Tvé obrazárně v barvách, jakými je budeš prožívat.

Jednoho dne, když si budeš důkladně prohlížet všechna svá dosavadní díla a uvidíš ty nádherné proměny barev, které dokáže jen LÁSKA A ODPUŠTĚNÍ, pochopíš smysl toho všeho, čím potřebuješ procházet a temných barev smutku bude na Tvých obrazech velmi výrazně ubývat.

Potom se již jistojistě nestane, aby si sedíce pod jmelím zatoužil po růžové vůni obyčejné bubliny, protože Ti bude dávno těsná a pro Tvůj naplněný a dobrodružný život nedostačující........

Krásný nový rok 2020

přeje s láskou a úctou 

Bi