Jak jsem chtěla být NEdokonalá..

zdroj Pinterest

Ahoj holky,ženy,přítelkyně kamarádky..

Promiňte,že oslovuji primárně,jen holčičí osazenstvo,ale myslím,že muži s tím,o čem budu psát mají daleko menší problém než my..
Jde jim to tak nějak samo a přirozeně:-)
Samozřejmě jsou výjímky...

Dnes ráno ,když mě probudilo slunce a ptáci,jako obvykle v 5.45,tak jsem pocítila velkou únavu a touhu zůstat v posteli celý den..
Okamžitě začalo fungovat a prosazovat se mé racionální a zodpovědnější já a už to jelo..

"Jsi normální?celý den v posteli?nemáš umyté okna,včera jste neumyli ani to nádobí,jsou tam plastové lahve na vyhození,musíš vyprat asi dvě pračky a taky nějaká prochajda by byla potřeba dokud neprší,taky si musíš něco uvařit na zítřek a byla by dobrá bábovka,ať mají děti na svačinu a taky musíš cvičit,takže okamžitě vylez z postele a běž něco dělat!!!!"

Zmohla jsem se akorát na naplnění pračky a znova jsem ulehla do teplých peřin,koukala oknem na slunce a poslouchala ptáky...
Když jsem si vyslechla všechny povinnosti dnešního dne,tak jsem si uvědomila,že na to nemám nejen sílu,ani chuť..
Šla jsem si uvařit kávu a ke snídani jsem si dala černou čokoládu s pomerančem,kterou miluju:-)
Ve chvílích blaha,jako bylo tohle se ozve slabý hlásek mojí bezstarostné holky,která neměla děti,té holky,která si dokázala užívat života s radostí a vášní,hlásek,který postupem času utichl natolik,že po příchodu mých drahých synů a časté role maminky samo pečovatelky,ho vlastně slýchávám jen z nějaké hluboké jeskyně..
Ten hlásek se mi dneska ozval a povídá:
"proč si to pořád děláš?,proč chceš být pořád dokonalá a mít všechno perfektní?myslíš,že nestačí vyprat jednu pračku(stejně nemáš moc kolíčků),myslíš,že ty okna jsou tak nezbytné právě dnes?,myslíš,že kluci nepřežijou,když jim koupíš v pekárně na svačinu koblihy místo bábovky?myslíš,že se tvé tělo změní,když jeden den vypustíš cvičení?"

Víte jak jsem byla ráda,že se ozval?:-)tak se mi ulevilo:-)
Nemusím..nemusím nic..můžu jen tak být a dělat co mi dnes dělá dobře..pít kávu,jíst čokoládu,podívat se s dětmi na pohádku,přiznat si svou únavu a jen tak sedět na balkonku a koukat na hory..

Proč si to my holky pořád děláme?Naučily nás to maminky?
Nepřijde vám zvláštní,že se musíme učit odpočívat a nabírat sílu když dochází?
Nepřijde vám zvláštní,že se pořádají kurzy na rozvržení času a upřednostňování hodnot ?
Proč nedokážeme věřit sobě,svým potřebám a svému tělu?

Vím,je to někdy hodně těžké,v dnešní uspěchané době,kdy je spousta maminek samotných s dětmi a musí chodit do práce,zvládat péči o děti a ještě mít perfektní domácnost..Ale tím,že všechno budeme svádět na dobu a situaci si nepomůžeme..
Když jsme pod tlakem a unavené,jsme nepříjemné na děti a všechny kolem..
Nikomu to neprospívá,ani nám a našemu tělu..
Naše zdraví také pokulhává..

K čemu je pak ta dokonalost?
Jen pro okolí,aby si řeklo,jak jsme dobré a kolik toho zvládáme?
Pro nás,abychom si tím zvyšovaly sebevědomí?
Motivů a důvodů může být spousta,každý to máme jinak..

Každopádně já se dneska rozhodla nebýt perfektní ani dokonalá..moje děti budou mít polívku ze včerejška a knedlíky z pytlíku,je možné,že odpoledne strávíme každý u svého počítače,nebo u televize koukáním na filmy,vyřídím jen to nejnutnější,nalakuju si nehty,dám pleťovou masku na obličej a nohy nahoru...a proč ne?
Je přece neděle:-)

Jak to máte vy?
Dokážete být NEdokonalé?
Co vám dělá radost a nabíjí vás?

Krásný den plný klidu a pohody přeje s láskou
Bi

Něco pro muže...

Zdroj pinterest

Krásné ráno všem..
Dnešní článek je pro muže od nás žen...Nebo,ode mě,jako od ženy,chcete-li..
Inspiroval mě jeden muž,kterého jsem potkala jedinkrát v životě..
Je fotograf..Líčila jsem jednu svatbu a on fotil..
Žádná setkání nejsou náhodná..Vyměnili jsme si pár emailů a on začal chodit číst můj blogg..
Je to polák,má krásnou ženu a dítě,které znám jen z fotografií,miluje přírodu a lidské příběhy,tak jako já..
Jmenuje se Marcin Chmiel:-)
To je všechno co o něm vím..
Nedávno mi napsal do jednoho komentáře poděkování za mé příběhy a i když jsou mé stránky spíše pro ženy,měl by je číst každý moderní muž,který chce svou ženu pochopit,aby jí byl blíž..
Velice se mi tato myšlenka zalíbila..
Obzvláště,když si uvědomím,že Martin a jeho žena jsou mladší než já a jsou již delší dobu manželským párem..
Takže tedy Martine,něco speciálně ženského jen pro Tebe a další"osvícené" muže,kteří nás chtějí pochopit..

Otevřu téma,které řeším,již spoustu let,přečetla jsem o něm stohy článků a doporučení..
Je to ženská menstruace a cykly v našem těle..
Hormonální změny,které jsou rozumem neuchopitelné a nadělají tolik paseky..
Již dávno jsem svou menstruaci přijala ,jako něco očistného a poslouchám své tělo,které mě samo v každé fázi navádí samo..
Využívám své intuice,aktivity,sexuality i inspirace..
Dnes se dokážu i zastavit a odpočívat v teple,odmítat návštěvy,když se potřebuji "zakuklit" a připravit se na zimní část mého cyklu..
Pokud by to některého muže,či ženu zajímalo,tak ráda poskytnu krátké video,velice pěkně udělané na tuto tematiku.-)

Pak ale nastává fáze dvě,jak zvládat své cykly a menstruaci v soužití s muži..
Dříve,i když jsem dopředu svému bývalému muži hlásila,že nebudu týden moc přítomna a potřebuji více odpočívat,docházelo k obrovským střetům a hádkám právě v tomto před menstruačním období ,protože jsem byla oslabená a můj tehdejší manžel nebyl schopen akceptovat můj stav a pomoci,tak jako já jsem nebyla dostatečně pevná ,abych si prosadila své a vědomě do některých situací raději nešla..


V této fázi jsme velmi lítostivé,někdo má depresivní skony,jsme velmi slabé,roztěkané,nedokážeme se soustředit,špatně přijímáme kritiku a býváme dost podrážděné..
Hrůza řeknete si:-)
Každá fáze má i svá pozitiva:-)takže ve fázi před menstruací býváme velmi pořádkumilovné,intuitivní,dotahujeme věci do konce,jsme velmi citlivé a plné nápadů a inspirace..
Proč píšu jen o té jedné před menstruační fázi?
Protože mi přijde nejnáročnější nejen pro ženy,ale i z hlediska vztahu a partnerského soužití..
V tomto období dochází ve vztazích k nejhorším střetům a nedorozuměním..
Mám to vypozorované ze svého života,i z okolí mých drahých přítelkyň..
Přitom stačí jen málo..
Přijetí a pochopení..
Co potřebujeme od vás milí naši muži?
Pohladit(neobjímat moc silně,jsme citlivé na jakýkoliv dotyk),slovně ujistit,jak nás máte rádi a jak jsme skvělé,když se nám něco zrovna nedaří a jsme roztěkané,zapomnětlivé či příliš sebekritické,skvělá by byla pomoc v domácnosti,nebo s dětmi,abychom mohly zalézt pod deku a odpočívat..
Bývá nám totiž často zima,chce se nám spát a některé z nás mají bolesti..
Když si to takto přečtu není to nic náročného..
Opak však bývá pravdou..
Někteří muži nedokážou pochopit,jak je možné,že jejich normálně výkonná,silná a sexuchtivá žena v tomto týdnu všechno toto popírá a chce se jí pořád plakat,zvládá méně a na sex nemá ani pomyšlení..
Věřte,nevěřte je to pro nás dost náročné..
Já o tom vím své..
Vychovávám sama dva syny..Trvalo mi opravdu dlouho,než jsem na sebe přestala být tak přísná a tuto fázi začala přijímat s pokorou a všemi jejími příznaky,abych se jí mohla přizpůsobit..
Také mi trvalo hodně dlouho,než jsem se o tom naučila mluvit tak,aby byly vyslyšeny moje prosby a byly pro mužské uši slyšitelné a pochopitelné..


Když jsem byla malá a v pubertě,nikdy se o menstruaci nemluvilo,bylo to něco nepříjemného a musela jsem to prostě přežít,protože jsem holka..
Když jsem se stala ženou a začala si ulehčovat svůj dost náročný život došlo i na toto téma..
Velmi se mi ulevilo..
Začala jsem své cykly využívat ve svůj prospěch..
Jsem obklopena samými muži..Přítel a dva synové..
Už se nestydím o svých procesech mluvit..
"Mí "muži ví,že když je požádám o klid pro sebe a řeknu jim proč,že je lepší mi vyhovět , udělají to..
Samozřejmě se to u dětí ne vždy podaří..
Ale snaží se ,moc mi pomáhají a já se cítím milovaná a v bezpečí..
Samozřejmě to nejde samo a bez pochopení druhé ,mužské strany to není možné..
Někoho možná pohorší,že to řeším se svými syny..
Myslím si,že čím více jim ukážu,jak se my ženy cítíme a vysvětlím proč,tím více budou citlivějšími partnery,pro své přítelkyně a manželky..
Ne nadarmo vyrůstají jen se mnou..

Drazí muži staňte se citlivějšími a prosím pokuste se vyslechnout naše "ženské "prosby,pokuste se pochopit naše cykly..
Drahé ženy,nestyďte se,nebojte se a hovořte se svými mži o svých pocitech,protože pouze otevřenost a upřímnost nás někam dovede..Mnohdy si muži ani neuvědomují co nám uvnitř svými činy a slovy způsobují,protože jim to neřekneme..
Jen se nám stáhne žaludek a srdce a láska nemůže proudit..
Věřím,že když začnou obě strany spolu hovořit,vždy najdou ta správná slova,která dojdou až k našim srdcím..
Děkuji vám drazí muži za všechny lekce,které mi dáváte,protože skrze ně mohu růst,tak jako ostatní ženy..

S láskou a úctou
Bi

Jak jsem byla v kostele...

Zdroj Pinterest

Krásné sváteční ráno vám všem..

Ráda bych se s vámi všemi podělila o nádherný zážitek,který jsem si prožila..

Začnu opět trochu zeširoka,však mě znáte:-)

Jako malá jsem do kostela nechodívala,mí rodiče nejsou věřící,takže jsem k tomu nebyla vedena..

Na základní škole,jsem kostely vnímala,jako historické památky a na církev jsem měla dosti vyhraněný,negativní názor..

Nelíbily se mi války, které kvůli víře proběhly,upalování osvícených žen,jako čarodějnic bylo pro mě noční můrou a do dnešních dní je to pro stále něčím nepochopitelným a neuchopitelným..

Kolik zvěrstev pod záštitou jména Božího se napáchalo..

Absolutně se to rozcházelo s tím,co jsem věděla a četla o Ježíši a jeho představách,jeho lásce a jediné co souhlasilo,bylo jeho utrpení,kterým si za své laskavé myšlenky prošel..

Otázka víry a náboženství byla pro mě velmi ožehavým tématem..

Jak jsem šla životem a procházela si nejrůznějšími velmi špatnými a vypjatými situacemi, začala jsem zjišťovat,že mi něco chybí..

Něco,nebo spíše někdo,komu bych mohla říct absolutně vše,aby se mi ulevilo..

Rodiče mám úžasné,přátel plno,ale v těch opravdu nejtěžších chvílích jsem se cítila velmi sama..

Cítila jsem velké osamocení a beznaděj..Neměla jsem tolik důvěry v sebe,jako mám dnes..

Nedokázala jsem se opřít o své názory a přesvědčení,které jsem teprve hledala..

A v tuto chvíli,vždy,když mi bylo zle,tak jsem podvědomě poklekla a modlila se k Bohu,i když jsem nevěděla jak..

Prosila jsem ho,ať mi ukáže cestu,ať mi poradí co mám dělat...

Mnozí z vás,kteří ke mě chodíte,určitě ty to stavy dobře znáte a prožili jste či prožíváte..

Začali ke mě přicházet andělé..skrze knihy,karty,semináře (velké poděkování Lucince Hovjacké),která mě s nimi sblížila během jednoho dne a už se mnou zůstali..

Anděly jsem měla kolem sebe a Bůh za námi přicházel vždy,když bylo potřeba..

Legrační bylo,že kdykoliv jsem chtěla na chvíli do kostela zajít,vždycky byl zavřený..

Vůbec jsem tam neměla přístup..a to mám ve svém okolí plno nádherných kostelů..

V posledních měsících jsem se s vírou začala potkávat ve své práci..

Jeden z mých milých dědoušků stále dodržuje tradice,modlí se před i po jídle,na hřbitově za mrtvé a povídáme si o tom..

Můj přítel je z věřící rodiny..Víra je teď všude kolem mne..

Teď v sobotu jsme se rozhodli projít kostely ve městě,které jsem neviděla desítky let..

Měly být otevřené,protože pro křesťany jsou velikonoce největšími svátky v roce a zpřístupňují své chrámy..

Vyrazili jsme do chladu a občasného sněžení a já se moc těšila..

První,největší kostel ve městě byl uzavřen a otevírali až za hodinu..Vrátili jsme se..

Ještě před kostelem jsem se ptala milého,jak se mám správně pokřižovat..

Když jsme vešli dovnitř,svěcená voda nebyla..

Křižování tedy proběhlo "na sucho" na zkoušku...

Další kostel byl uzavřen a o další vstupy jsme se nepokoušeli...

Přišlo mi to jako zkouška,jak moc chci víru pochopit a jak moc to beru vážně..

Ráno,když jsme vstali,tak jsme se vydali na velikonoční mši..

Do kostela to mám opravdu kousek..

Kostel byl plný až k prasknutí..Nádherná hudba,překrásné modlitby a nechyběla ani svěcená voda..

Seděli jsme v lavici pod oknem a kdykoli kněz mluvil o Ježíši a jeho z mrtvých vstání , víře v tuto událost a její důležitost pro nás všechny, začalo oknem nádherně prosvítat slunce...

Některé zážitky se nadají popsat slovy,ani to co jsem ucítila, když kněz mluvil o tom, jak všichni hledáme víru, hledáme čeho se chytit, hledáme jistotu,že všechno dobře dopadne..

Pocítila jsem takový klid a bezpečí..

Nejen proto,že mě můj milý držel pevně za ruku:-),ale protože jsem opět dostala důkaz,že cesta,kterou jdu je správná a najednou se mi to malinké místo v srdci, kde bylo prázdno zacelilo..

Vím,že spoustu lidí víru ztratilo,ne víru v Boha,ale víru v tento svět,víru v sebe,v lásku a dobro..

Každý den dostávám potvrzení..

Dnes už vím,že nemá cenu nikoho přesvědčovat a dokazovat, že jedině láska a dobro nás posouvají v životě ke spokojenosti a štěstí..

Každý si svou cestu víry,ať už je to víra v cokoliv,musí projít sám a rozhodnout se zda uvěří..

Vím,že tímto zážitkem se ze mě nestane studentka teologie,ani ortodoxní nábožná žena,vím,že některé názory na církev nezměním,ale miluji lidské příběhy a ten Ježíšův a jeho rodičů nás ovlivňuje dodnes..

Takovou obrovskou sílu jeho myšlenky i utrpení v sobě nesou..

Síla ženy,jakou byla Marie,která viděla umírat své dítě a byla s ním do poslední vteřiny ,se podepsala na nás ženách do dnešních časů,aniž si to uvědomujeme..

Neměla jsem včas velikonoční výzdobu,nepekla jsem a nechystala,jak by se slušelo a patřilo,uklízela jsem na poslední chvíli a to velmi povrchně..

Letošní velikonoce jsem pojala po svém..

Pochopila jsem podstatu tohoto svátku ve svém srdci..

Pochopila jsem,jaký dar je pro mě můj přítel..Děkuji Ti...

Krásné velikonoce..

Proč být upřímní?

Zdroj Pinterest

Krásný den moji milí čtenáři..

Od poloviny února jsem byla nucena řešit nejrůznější záležitosti,které ode mě vyžadovaly velkou koncentraci,zklidnění mysli,ujasnění si priorit a svých postojů a hlavně upřímnost..
Upřímnost mě samotné k sobě a hlavně k ostatním..

Přišla jsem na to,že:

1.Pokud se rozhodneme situace řešit pravdivě a upřímně,zbavujeme se strachu z toho,jak celá situace dopadne,co na to řekne okolí,bez ohledu na výsledek..

Pokud jsme upřímní a řešíme situace v souladu se sebou samým,tak se nestane nic horšího,že se nanejvýš dozvíme co si o nás ostatní myslí,jaké mají názory a postoje oni..
Upřímností zahajujeme proces komunikace,která povede k nějakému řešení nebo závěru.

2.Pokud se rozhodneme být pravdiví,tak zůstaneme zdraví..

Tak dlouho jsem v sobě potlačovala spoustu pocitů,které jsem z obavy,jak na to bude druhá strana reagovat,neřekla a vznikl v mém těle obrovsky přetlak a napětí..
Odrazilo se to na mém zdraví..
Nespavost,kolísavý tlak,spíše nízký,smutek bez důvodu..
To vše mě velmi oslabovalo..
Dopadlo to tak,že jsem z toho tlaku a strachu,který jsem si v sobě sama vytvořila,omdlela...
Toto trvalo několik týdnů..
Na nápravu mého "stavu" stačil jeden otevřený rozhovor,pouhé vyjasnění situací a upřímné pojmenování věcí..
Tlak spolu se spánkem se mi upravily hned druhý den ráno,žaludek během dalších dvou dní..
Úsměv se mi vrátil na rty a jsem zase spokojená..
Tak dokonalé je naše tělo,tak rychle to funguje..

3.Pokud jsme upřímní,přitahujeme k sobě upřímnost a upřímné lidi..

Další výhodu svého rozhodnutí vidím v komunikaci s ostatními..
Lidé,kteří jsou pravdiví a upřímní necítí strach vyjadřovat co si myslí,necítí se tudíž ohroženi vašimi názory a komunikace je čistá a jasná,bez toho,aby si ten druhý bral věci osobně..
Nejvíce konfliktní bývají lidé,kteří se bojí...
Raději hned útočí,než by uznali chybu,omluvili se,nebo byli konfrontováni se svým chováním v podobě upřímného rozhovoru.
Dobrá zpráva je,že takoví lidé vás přestanou vyhledávat..

4.Pokud jste pravdiví sami k sobě,dokážete být upřímní k ostatním ,tak dojdete k tomu,že žijete bez tajemství..

Nedávno se mě jedna krásná milá dívka zeptala,jestli mi nevadí,že můj blog a mé psaní odhaluje mé soukromí a cizí lidé ví o mém životě spoustu i nepříjemných věcí..
Přemýšlela jsem nad tím,jak to vlastně mám..
Prožila jsem mnoho vztahů plných přetvářky a strachu..
Když se mi rozpadlo mé,navenek bezproblémové manželství,rozhodla jsem se,že budu žít otevřeně a upřímně..
Žít tak,jako by se na mě někdo díval..
Dokážete si představit,jakou proměnou by prošlo mnoho napovrch ideálních vztahů,které venku působí idylicky a doma za zavřenými dveřmi probíhá tyranie,ponižování,psychický teror,mnohde i násilí,jak by se tyto vztahy přetvořily?
Nikdo by si přece nepřál ,ať je viděn,když ubližuje..Snažil by se polepšit a změnit..
Lidé by sami chtěli na sobě pracovat a rozvíjet láskyplné vztahy..
To se bohužel nestane...
Proto tak žiji..Stále s dohledem:-)
Jako by někdo stále hlídal správnost a laskavost mých rozhodnutí..
Žít tak,abych se za sebe nemusela stydět..Ne před ostatními,ale sama před sebou..
Prožila jsem spoustu zlého ,jako mnoho z vás,ale tím,že mi píšete a dáváte zpětnou vazbu,jak vám ten nebo onen článek pomohl,vidím další smysl v tom být upřímná a nic neskrývat..
Jsou dny ,kdy jsem na sebe hrdá a usínám klidným spánkem a jsou dny,kdy bych zalezla někam pod zem a zůstala tam alespoň týden,aby se na mou chybu zapomnělo..

Jsem stále hledající,jako většina z nás,ale pokaždé,když se mi to podaří a dokážu být upřímná,pravdivá a laskavá jak k sobě,tak k ostatním,začnou se dít malé zázraky a situace,které se mi dřív zdály těžké a složité,v těchto chvílích uvědomění řeším rychlostí blesku a bez ztráty kytičky..

Zkuste si zjednodušit život a buďte upřímní..
Krásné dny v lásce a pravdě..

A kdykoliv se vám to nepovede,tak nezoufejte,to se před vámi jen objevily nové dveře,které třeba otevřít a udělat si pořádek ve svém srdci a svých postojích..
Není třeba se obviňovat,ani se trápit..
My lidé jsme tvorové omylní a jak už říká staré přísloví :"chybami se člověk učí":-)

Jaké máte zkušenosti s upřímností vy?
s láskou Bi

Jak jsem byla v sauně...

Zdroj neznámý Facebook

Včera jsem zažila něco,s čím bych se ráda podělila..
Můj drahý přítel má krásný dar..Umí mě neustále něčím překvapovat a tím mě nutí překonávat mé limity..
Myslím,že to vůbec nedělá vědomě,prostě je přirozený a dělá věci ,které má rád..
Předpokládá,že i já mám spoustu věcí ráda a vyvstávají nám někdy velmi vtipné situace,třeba jako včerejší večer..
Ráda bych předeslala,že do sauny chodím ráda,bohužel ne moc často,protože mé časové možnosti mi to neumožňují..
Saunu jsem měla vždy spojenou s krásným uvolněním,holčičím povídáním,vůněmi,meditační hudbou,třeba i pivkem a vším příjemným..
Naposledy jsem byla v sauně se svou kamarádkou Vladěnkou a náramně jsme si to užily..
Chodila jsem do sauny pouze s ženami,užívala si tam svou nahotu i krásně zpocené tělo,následně zmražené ledovou sprchou..
Tyto libé zážitky mi vyvstanou vždy,když se řekne slovo sauna..
Proto,když jsme se s přítelem domluvili,že se spolu půjdeme "vysaunit" moc jsem se těšila..
Stalo se však něco s čím jsem nepočítala a on také ne:-)

Jeli jsme do sauny,kde můj drahý chodívá pravidelně a pro mě to bylo nové prostředí..
Překvapení začalo už ve chvíli,kdy jsme otevřeli první dveře od šatny..
Společná šatna,holky a kluci dohromady..
Aby jste tomu rozuměli,samozřejmě že vím,je to normální,ale já se záměrně těmto saunám vyhýbala,protože jsem velmi stydlivý člověk(i když tomu ti,co mě znáte,budete mít problém uvěřit:-)),tudíž mě tato skutečnost docela zaskočila a co si budeme povídat,byla jsem svlečená a zabalená do ručníku,tak rychle,aby mě tam někdo nevyhmátl nahou,že jsem zřejmě vytvořila rekord ve svlékání..
Druhé dveře vedly do sprchy..Naštěstí tam nikdo nebyl:-)

Můj drahý se vesele a uvolněně pohyboval nahý po prostoru a já s hrůzou očekávala chvíle příští,koho že objevíme za třetími dveřmi..
Byli tam:-)
Samí nazí muži..Na lavičkách i v sauně..
Utáhla jsem si ručník pořádně k tělu,aby mi nebyl vidět ani milimetr navíc:-)
Zatímco jsme se potili,já přemýšlela o své stydlivosti a čím víc jsem na ni myslela,tím více jsem se cítila viditelná a tím více se všude přítomní muži nestyděli obnažovat své údy:-)a to všechny...
Jak by jste se cítili,kdyby jste byli v malé sauně a kolem vás samý nahý muž?
Nezbývalo než zavřít oči:-)

Ve chvíli ,kdy do mini sauničky vešli další tři napůl obnažení mladíčci,tak jsem musela vyjít ven,aby nikdo neslyšel,jak se nahlas směju..
Přišlo mi to opravdu dokonalé..
Čím víc jsem na to myslela,tím počet mužů narůstal a nebylo se možné vyhnout:-)
Otevřela jsem tedy oči dokořán a na kamenné stěně,kterou jsem se rozhodla pozorovat,abych odpoutala své myšlenky,jsem objevila spousty kamenů ve varu srdce.
Mé srdce se také uklidnilo a uvědomila jsem si,jak legrační je stydět se..
Naše těla jsou krásná a dokonalá..
Můj milý odhalil další limit,který je třeba překonat..
Před pár dny,než jsem absolvovala svou "saunovou poznávací exkurzi" jsem totiž veřejně a upřímně své tělo chválila,jak je úžasné a dokonalé,že dokázalo zvládnout celostátní chřipkovou epidemii ,střevní infekce mých klientů,bez ztráty kytičky pouze za pomoci zázvoru a domácí slivovice od milého,kterou jsem si pravidelně po večerech  ordinovala..

Takže o čem to vlastně je milá ženo?
Chválíš své tělo a pak se za něj stydíš a bojíš se obnažit?
Jak moc si ho tedy vážíš a jsi s ním spokojená?:-)

Byla jsem odhalena nahá ve sprše nahá,nahými ,cizími muži,kteří procházeli okolo a naštěstí,jsem byla tak spařená ze sauny,že nebyl vidět můj ruměnec studu na tváři...

v tu chvíli jsem si uvědomila,že vůbec nemyslím na svůj požitek a uvolnění,ale jen na to,aby mě někdo "nevyhmát"..
Co nechceme to přitahujeme:-)
Jde to rychle..

Vždy máme několik možností,jak situaci řešit..
Já jsem se rozhodla,zamilovat se do vlastního těla,abych ho klidně vystavila světu na odiv,abych si mohla užít saunování bez překážek..
Samozřejmě si nedělám iluze,že příště,hned na poprvé odhodím ručník a budu spokojená a radostná v houfu nahých mužů :-) prozatím mi postačí nahota v přítomnosti toho mého muže a třeba odhalená ňadra v přítomnosti ostatních:-)

A co vy?
Jste stydliví?

Krásné dny
Bi

Příběh o žebrákovi..

Byl chladný večer a ona dost unavená,ospalá a zmrzlá..
Rozhodla se využít čas a zajet nakoupit pár potřebných věcí,než se jí vrátí starší syn z cest..
Na zadním sedadla auta štěbetal mladší synek..Moc nevnímala co říká..Jen si prozpěvoval..
Usmívala se..
Byla ráda,že je mu dobře a je šťastný..
Nákup zvládli rychle,dokonce stihli i jízdu na dětské lokomotivě,protože její malý miláček si to moc přál..
Když vyšli a parkoviště,bylo sychravo a studeno..opravdu moc se těšila do teplé postele..
Maličký se usadil do auta a zrovna,když usedala ona,přistoupil k jejím dveřím žebrák..
Špinavý,na dálku čpěl..
Velmi vlídným a nečekaně příjemným hlasem ji pozdravil a požádal o pár drobných..

Slyšela sama sebe,jak mu říká"nezlobte se,ale žádné peníze Vám nedám,nechci,aby jste si za ně koupil alkohol"..spěchala..neměla čas ani chuť to řešit..
Zavřela dveře a viděla muže,který byl ve věku její tatínka,jeho smutný pohled při jejím odjezdu a to jak bezradně se začal rozhlížet kolem,aby oslovil někoho dalšího..

Seděla se svým dítětem v teplém vyhřátém autě,byla čistá voňavá,měla hezké šaty,mají s dětmi co jíst a bydlí v krásném bytě..
Cítila se velice špatně a po tvářích jí začaly stékat slzy..samovolně..
Tyhle pocity už dobře znala i to co nastalo za chvíli..
Pokaždé,když jí není z něčeho dobře zeptá se sama sebe proč?
To co se dozvěděla ji překvapilo..
Její vnitřní hlas jí nikdy nešetřil..

"Jak si dovoluješ soudit člověka,jak si dovoluješ nařizovat mu,za co má Tvé peníze utratit?
Nic o něm nevíš..Nepomohla si mu..I kdyby si za peníze koupil alkohol a byl na chvíli šťastný ve svém smutku,je to jen a jen jeho volba a Ty nemáš právo řídit jeho život..
Buď mu pomoct chceš a nebo ne..Bez podmínek prosím.."

Poděkovala..Věděla jakou chybu udělala..
Vyzvedla staršího syna a rozjela se zpátky k obchodu,aby našla žebráka a dala mu pár peněz bez podmínek,jen protože chtěla..

Její starší syn měl strach,aby jí nic neudělal..
Řekl "mami,jestli Ti něco udělá,tak si za to můžeš sama"
Usmála se..Následky její výchovy ke zodpovědnosti..
Nebála se..

Byl tam stále..vystoupila a přinesla mu pár drobných..
Koukal na ni,nemohl tomu uvěřit,že se vrátila..
Dala mu peníze a řekla.."můžete si za to koupit co chcete,ale moc by mě potěšilo,kdyby jste alespoň část utratil za jídlo"..
Usmál se na ni..Měl v očích slzy..
"slibuji Vám to,"řekl..a hned nato dodal "můžu si koupit k tomu jídlu aspoň jedno pivo?"
Rozesmáli se a objali..

Doprovodil ji k autu..
stačil jí říct o tom,že má dvě děti,ale nechce je obtěžovat,dokud nezíská peníze zpět..
Všimla si,že na špinavých rukou měl snubní prsten..
Velmi ji to dojalo..Ani ve chvílích největší nouze ho neprodal..
Její synové ho také pozdravili,on jim požehnal a odjeli..

Po cestě domů chlapci začali přemýšlet nad tím,jaký osud pána potkal,co se mu všechno v životě mohlo stát a proč je na ulici..
Začali ho vidět jako člověka,ne jako žebráka a bezdomovce..
Její Duše pocítila velký klid a vděčnost a v jejím nitru se  opět rozprostřelo ticho...

s láskou vaše Bi

Příběh o lásce a slovech..

Zdroj pinterest

Byl jednou jeden muž a jedna žena..
Znali se pár měsíců..
Jejich láska byla stále křehká,jemná,opatrná a hledající odpovědi..
Oba již měli pár vztahů za sebou,takže se to "spolu"opět učili pěkně od začátku..
Trávili společně každou volnou chvilku,jak to jen šlo..
Potkávali se na procházkách,hodně se smáli a ještě se navzájem poslouchali..
Naslouchali potřebám toho druhého a vycházeli si vstříc v myšlenkách,činnostech a zážitcích..

Měli podobné zájmy,ráno se probouzeli ve stejnou dobu..
Vše bylo krásné až snové..
Jednoho dne se ale ženě vloudila do hlavy myšlenka na to,že jí muž neříká jak moc ji miluje..
Nechápala to..
Všichni to tak dělali,říkali mi,nebo psali stále dokola" miluji tě,miluji tě."
A teď nic..
Copak pro něj nejsem dost dobrá,copak se mu nelíbím?
Dočkám se toho vůbec?

Žena byla naučená vnímat jen slova..

Jednoho dne ji muž přinesl překrásný dárek..
V posledních dnech si stýskala,jak málo spolu jsou..
Muž jí přinesl obraz v životní velikosti,na kterém byli oni dva..
Spolu v objetí..
Byla moc šťastná a velmi jí to potěšilo..
Kdykoliv se na obraz podívala,byl tam s ní..

Čím více se na společný obraz dívala,začala si uvědomovat všechny ty "malé-velké" věci,které pro ni muž dělal..
Ty činy,kterými jí dával najevo jak moc jí má rád,jak moc mu stojí za pozornost,jak moc mu stojí za to,aby si s ní povídal..
Vzpomínala na společné vaření, na masáže,které jí dělal,když byla moc unavená,na klidná a laskavá slova,kterými jí dokázal potěšit při jejich společných nočních telefonních rozhovorech,když měla v srdci chmury a on nebyl vedle ní ,vzpomínala ,jak stele společnou postel zatímco ona vaří kávu,jak jí celou noc objímá,jak....

Ucítila v srdci tolik lásky a vděčnosti..
A pochopila..
Všichni muži před ním,kteří jí okázale říkali jak moc jí milují odešli,utekli,opustili,či byli opuštěni,protože při prvních starostech ztratili odvahu a jejich povrchní láska ubyla na síle..

Láska k ní začala proudit skrze skutky a ne jen slova..
Muž svou lásku k ní naplňoval až po okraj a až teď byla připravená začít pít..
Pokaždé když se mu teď podívala zpříma do očí,tak se jí zatajil dech,kolik jí tam viděla..

Jak jste na tom vy?
Dokážete lásku vnímat a vidět ,i když neslyšíte "Miluji Tě?":-)

Krásné,láskyplné dny..
Bi