sobota 21. dubna 2012

Pláč


Krásné ráno všem, moji milí..
Ráda bych se s vámi podělila o zážitek,který se mi přihodil minulý týden..
Už od rána jsem se cítila unavená,oslabená a rozhodně ne ve své kůži..
Přijela jsem domů po jednodenním výletu a místo energie ze mě sršel smutek..
Nějak jsem tomu nevěnovala pozornost a snažila jsem se tuto emoci přetvořit v něco hezkého ..
Usnula jsem při poledním spaní s maličkým,ale když jsem se probudila,tak zlepšení stále nepřicházelo..
Následoval podivný den plný emotivních zpráv,které doléhaly na mou Duši a pozdě odpoledne,když jsme šli zrovna na nákup s dětmi ,kdy mi  moji drazí muži sdělili další malou jobovku,začaly se mi po tvářích kutálet slzy..
Nákup byl rychlý,takže jsem to nějak přežila ,ale už cestou domů jsem se nekontrolovaně rozplakala..
Nebyl to hysterický pláč zoufalství,ani bezmoci,jen takové tiché dlouhé proudy slz,které nešly zastavit..
Vždycky,když se mi něco takového přihodí,začnu přemýšlet,kde je chyba a co mi Duše chce ukázat,nebo říct..
Slzy nepřestávaly..Pořád tekly a tekly..
Nechala jsem je,ať plynou a šla jsem brzy spát,aby se mí chlapci netrápili,že se s maminkou"něco"děje..
Ještě jsem si chvíli četla a přemýšlela,cože tyto proudy spustilo?
Když jsem našla celkem uspokojivou odpověď,usnula jsem velmi tvrdě a ráno bylo skvělé..
Od první vteřiny po probuzení jsem cítila velké uvolnění ,štěstí a pohodu...
Moc mě to potěšilo a prožila jsem s rodinou krásný den..
Hlubší souvislosti mi došly až včera po přečtení jednoho článku o negativních emocích ..
Někteří lidé své emoce ventilují vztekem,zlobou,křikem a také pláčem,jako v mém případě..
Je velmi dobré a zdraví prospěšné čas od času pročistit svou Duši i tělo od nánusů negace,kterou v sobě máme všichni..
Přemýšlela jsem co se mi všechno událo týden před mým "plačícím" zážitkem..
Bylo toho dost:-)Spíše ale emotivních věcí,kdy jsem měla zpracovávat emoce svých přítelkyň a lidiček,kteří mi volali o radu kvůli kartám,do toho péče o malé děti,však to znáte...
Také jsem byla trochu přetažená,takže na mě vše daleko více doléhalo..
No prostě a jednoduše moje Dušička mi pomohla a zkrze slzy vyplavila nános,který se uvnitř tvořil..
Jsem za to moc ráda,protože jakékoliv potlačované emoce obzvláště emoce zlosti,nenávisti a jim podobné, se mohou obrátit vůči nám a vytváří  v těle různé cysty,nádory a jiné hrůzy...
Když nad tím tak přemýšlím ,tak pláču často:-)
Bývá to radostí,štěstím,dojetím,třeba když mi napíšete nějaký krásný komentář,který mě potěší a pohladí,viď Vivi:-)
Jsem moc ráda za své slzy...
Vždycky si vzpomenu,co mi říkala moje babička,že slzy jsou na krásu:-)
Kdyby to byla pravda,tak jsem vyhrála Miss vesmíru :-)
Ještě jednu věc vám chci o pláči napsat...
Nestyďte se za své slzy..
Není to projev slabosti.
Manželky plačte před svými muži i před přáteli,dovolte svým synům a mužům ,aby plakali..
Když jim budeme říkat ,že chlapi nebrečí,tak z nich vychováme "tvrďáky",kteří pak neumí projevovat své city a bývají velmi často nemocní,protože si většinu emocí ukládají do svých těl a Duší..
Pláč není projev slabosti ,ale citlivosti a to je velmi podstatný rozdíl!!
Dovolme si být citliví k jiným,ale hlavně  k sobě a ke svým potřebám a prožitkům..
Naše tělo a Duše se nám za to odmění zdravím a pohodou..
Nevěříte,že by to bylo tak jednoduché?
Zkuste to..Nic to nestojí ..
Třeba budete překvapeni,jak skvěle se cítíte,když si místo vína,piva,čokolády nebo třeba antidepresiv hezky od srdce popláčete..
Pokud je bolest veliká, klidně si u toho zakřičte a zanadávejte..uvidíte,jak se vám uleví..
Slibuji:-)
Mějte se moc krásně moji milí  nebojte se a nestyďte se za své slzy..

Brigit

21 komentářů:

  1. Tyhle chvíle mám taky, taky pláču poměrně často a jediné co mi pomáhá je hudba a kreslení. Není nad to si poplakat a uvolnit všechny negativní pocity, vyčistit se. Narazila jsem na spoustu kamarádů-kluků, kteří měli nějaké trápení a a pláč je pro ně zbabělost, říkali že si chtějí vyřešit problémy sami v sobě a že se neradi otevírají. Nevím proč se za slzy stydí ale rozhodně by neměli :)
    Krásně napsaný článek Brigit. Na konci března jsem měla nejhorší nejnáročnější týden ve škole a pár problémů do toho a díkybohu, že už to přešlo. Vybrečet se je fajn!:)
    Měj se krásně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Aničko..
      Je vidět,že pláčeš,jsi moc hezká:-)
      Víš s těma našima chlapama je to těžké..Společnost je tak nastavená,tak z nich máme tvrďáky..Mám doma celkem 5 kluků včetně manžela a rozhodně jsem ráda,když si zabrečí..
      Však my je to naučíme neboj:-)
      Přeji Ti už jen krásná období a ať Tě nikdo nezlobí:-)
      Měj se nádherně a moc děkuji za Tvůj komentář..
      Brigit

      Vymazat
  2. Moje milá, drahá Brigit. Chtěla bych Tě obejmout a pohladit. Napsala jsi to tak krásně. Ano, souhlasím s tím. Taky pláču často, i když o sobě tvrdím, že jsem šťastná. To se nevylučuje. Pláčem se odplaví starosti, bolesti, smutky, nesplněné touhy a sny a mně se uleví. Ano, pláč je znakem citlivého a vnímavého srdce a krásné dušičky. Mám tě ráda.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Amelinko Marcelinko..
      Myslím,že ve Tvém případě to odplavování emocí platí dvojnásob..A víš co?
      Tvé řádky mě zase rozbrečely..Tentokrát pláču dojetím..
      Děkuji Ti za Tvé překrásné vyznání a také posílám velké objetí a pohlazení..
      Měj se co nejlépe Slunce a plač kdykoliv bude třeba,ať zůstaneš zdravá..
      Brigit

      Vymazat
  3. Mílá Brigit moc krásně napsané.Bylo období kdy jsem plakala každý den,ale to jsem byla moc neštastná a nevěděla kudy kam.Ted jsem štastná, ale jsou chvíle kdy si pobrečím,at je to nad lidskou hloupostí,bezohledností nebo jen se cítím nějak divně.Pak příjde krásné ráno!
    Krásný týden přeji

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Věruško..
      Děkuji za krásná slova..
      Pláč je léčivý a myslím,že i díky němu si svá smutná a nešťastná období odplavila..
      Přeji Ti už jen slzičky štěstí,radosti a dojetí,protože hloupí a bezohlední lidé si nezaslouží jedinou Tvou slzu..
      Měj krásné dny
      Brigit

      Vymazat
  4. Taky brečím často a mám to stejně jako ty. Když se na mě něco hromadí, jednoduše se vypláču.. Fakt to pomáhá.. A taky mám své hodné duše, které mě vždycky povzbudí, právě tebe a Amelii! :) Tak hodně štěstí!:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Venďulko..
      Velice Ti děkuji za Tvá slova..
      Jsem ráda,že Ti pláč pomáhá,tak ,jako mě..
      Jsi moc milá a když tak hodně pláčeš,i krásná:-)
      PS:
      Prosím Tě vysvětli mi princip těch Tvých neviditelných komentářů u Tebe na blogu.
      Jsem technický antitalent a ráda bych si přečetla,co jsi mi třeba odpověděla:-)
      Měj se moc krásně
      Brigit

      Vymazat
    2. Taky mi to chvíli trvalo, než jsem se naučila číst její komentáře. ALE teď si to normálně celé označím myší, jako bych to chtěla zkopírovat a ono se mi to "zamodří"a jde to přečíst. :-)

      Vymazat
    3. Amelinko Ty jsi šikulka:-)
      Děkuji moc,už jsemto zvládla:-)
      Krásné dny B.
      Ps--Jak to dopadlo s tím sprosým anonymem?ozval se ještě?
      Brigit

      Vymazat
  5. Milá Bi, tak to je dobře, že pláčeš:-). Já plakala hodně jako malá, ale to bylo tím, že mé dětství nebyla zrovna procházka růžovým sadem. Pak má studna slz vyschla, neboť se mi pláč stal synonymem ponížení, slabosti a přecitlivělosti. Hodně nad tím přemýšlím a stále se učím. To však neznamená, že jsem drsňák (i když se ze mě stala silná žena). Řekla bych, že jsem velice citlivá a emotivní a své pocity projevuji velmi přirozeně a ráda, obzvlášť ke svým dětem (ale i manželovi a svým blízkým). Ale kam se mi ztratil ten můj PLÁČ? Ráda bych plakala, ale ono to nějak nejde! Pláč je, jak píšeš, elixír zdravého srdce a duše, pláč osvěžuje a pročišťuje. Moc bych si přála, abych ho opět našla a už pro mě nebyl tím, čím byl v dětství, ale nádherným pocitem, blahodárnou vláhou mojí duše. A Ty drahá Bi pláčeš rozhodně, jak říkávala Tvá babička, do krásy;-D.

    OdpovědětVymazat
  6. Drahá Mimosko..
    Děkuji Ti za tu nádheru co jsi mi tady napsala a za odhalení kousku soukromého archivu Tvojí Dušičky..
    Myslím,že jsi si na svou otázku opověděla sama milá má..
    Svými pocity spojenými s dětskými zážitky,jsi ho v sobě uhasila..
    Ale víš Ty co?
    Až přijedu za Tebou,tak Tě zkusím alespoň polechtat:-)
    Teď vážně..Kdyby si opravdu chtěla začít plakat,tak existují různé metody,jak Tě bloku zbavit,ale nevím,jak bychom pak všichni přežili Tvou krásu milá má:-)
    Vím,že existuje spousta způsobů,jak uvolňovat napětí..
    Znáš jich z jogy určitě víc než dost..
    Pláč není podmínkou,když se čistíš jinak..
    Je to jedna z možností,která třeba mě skvělě funguje.
    Myslím si,že jednoho dne se stejně samovolně rozpláčeš a bude to veliká nádhera uvidíš:-)
    Těším se na Tebe milá..
    Měj se co nejlépe..
    Bi

    OdpovědětVymazat
  7. Drahá Brigitko,

    pláču, pláču sůl a jsem Tvou konkurentkou ve hře "Uplakané Miss Vesmíru" - doufám, že to bude přenášet televize přímým přenosem. Uvidíme, která z nás bude mít červenější oči. To, co popisuješ, moc dobře znám. Pláč je léčivý, osvobozující, uvolňující...když pláču, tak mě můj muž objímá a šeptá mi, abych se pořádně vyplakala, nebála se plakat...a mě to většinou rozesměje a tím, jak to říká, se mi pláč úplně zastaví. :-) Asi jako když chci kýchnout a někdo mi už dopředu říká "zdravíčko" a nebo mě šimrá pod nosem.

    Chvíli pláčeme a pak se zase smějeme. Chvíli jsme dole, chvíli nahoře. Chvilku se cítíme být šťastní, pak jsme jak hromádka neštěstí. Ale to všechno je důkazem je jedné jediné věci - ŽIJEME! Naše emoce jsou naším bohatstvím! Takže, Brigit, plač, klidně plakej, ale pak se na nás zase směj svým krásným úsměvem...:-)

    Brigitko, snad nevadí, že na Tvůj milý e-mail, který mě tak rozradostnil, odpovím do komentářů. Je krásný, když mi v e-mailové schránce přistane tak voňavý a roztomilý e-mail. A pak že se "mejlovou poštou" vytratilo kouzlo dopisů...vždycky tomu tak není! Já mám pocit, jako bych dostala růžové psaníčko, které bych s ruměncem na tváři a rozbušeným srdcem četla nejmíň pětkrát.

    Mám radost, že sis "mé foto" na blogu našla, a i když nejsem vyloženě typ, který by se na blogu rád vystavoval, občas na Tebe z nějakého postu určitě zamrkám ;-). A to se ví, že to je OSUD, a že se naše srdce našla v tom (docela dost velkém) blogovém světě...to už prostě nemůže být náhoda!

    Milá Brigitko, přeju Ti tu nejrůžovější cestu životem. A když někdy potemní, tak ať je to jen na chviličku - kvůli zkušenostem a kvůli tomu, aby sis zase uvědomila, jaké štěstí Tě v životě potkalo, že máš tak krásnou rodinu.
    Pusu a přání veselé dne posílá Vivi

    OdpovědětVymazat
  8. Drahá Vivinko..
    Dnes byl pro mě přesně ten čistící,uplakaný den hlavním tématem..
    Měla jsem pocit,že všechny mé výchovné metody selhávají a nenacházím společnou řeč se svými dětmi,ani sama se sebou..
    Velice Ti děkuji za tak nádherné pohlazení v podobě Tvé zprávy,které mě tady čekalo..
    Dodáváš mi velmi mnoho sil..

    Děkuji,že jsi mi napsala o svém muži,vypadá to,že je to úžasný člověk,radila bych nevyměňovat:-)
    Máš velikou pravdu..
    Náš pláč emoce,nálady a stavy jsou vlastně to,kvůli čemu žijeme a proč se tady pořád dokolečka rodíme..
    Vybíráme si nejrůznější těla se spoustou nelehkých úkolů a vlastně skze emoce se je máme naučit zvládat a přijímat..
    To je zázrak ten život,i když někdy pěkně bolí,ale jak píšeš,bez zlého bychom nedokázali pochopit a vážit si toho krásného co se nám děje..

    A co se týká našeho osudového setkání,jsem velice zvědavá kam až nás ta naše cesta náhod přivede:-)
    Mimochodem jsem zjistila,samozřejmě"náhodou",že u Tebe nakupuje má učitelka herectví,která mě připravovala na konzervatoř,ale v našem případě už se ničemu nedivím:-):-)
    Od chvíle co jsem začala psát blog,tak se mi děje opravdová spousta krásných náhod a minulý týden v pátek jsem si taky takové osudové setkání zhmotnila a potkala se s mou drahou Mimoskou..
    Když jsme se slyšely poprvé do telefonu,měla jsem pocit,že ji znám tisíce let:-)
    Je to prostě nádhera,tyhle zákonitosti vesmíru..
    Přitažlivost je mocná..
    Mimochodem nevíš co je se Zuzankou madmeseile?
    Dlouho jsem od ní nic nečetla..

    Milá Viv,věřím a moc Ti to přeji ,aby i Tvůj život byl jako jedna velká srdcová cesta,na které se sbírají samé růžovoučké srdíčka a když narazíš na kamínek či balvan,zvládneš ho s lehkostí odsunout na stranu..

    Máš pravdu velikou..Jsem šťasná žena s velkou rodinou..
    Splnila jsem si své velké přání..I když má cesta k naplnění mého snu byla velmi trnitá, bolavá a některé rány hojím do dnešních dní..

    Měj se krásně,hodně lumpač a užívej života :-)
    Mám Tě moc ráda
    Děkuji,děkuji,děkuji

    Brigit

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Brigit,
      děkuju za krásnou zprávu a nezbývá mi než setřít slzičku dojetí a ve všem s Tebou souhlasit. Umíš to všechno tak půvabně popsat a mluvíš mi vždycky z duše (i ze srdce)...

      S mým mužem jsme spolu 15 let (vlastně od 13 nebo od 14 let, takže tak trošku od dětství - dá se říct) a je to člověk, které neskutečně obdivuju, a který ze mě udělal opravdu šťastnou bytost. Jdeme cestou života spolu, nikoliv vedle sebe a to je obrovský štěstí...však Ty to dobře znáš...

      Zuzanka, naše malá Pařížanka, asi blogově odpočívá a pokud vím, je teď momentálně na prádzninách v Čechách, tak si asi užívá přátel z masa a kostí a na nás - virtuální kamarádky - se snad už brzy zase těší ;-).

      Brigitko moje milá, posílám Ti moře pozdravů a děkuju za ocenění, jsi moc hodná! :-**

      Vymazat
    2. Milá Viv
      Děkuji,že si mi dovolila nahlédnout do Tvého soukromí a odhalila mi poklad,který doma skrýváš,v podobě Tvého milého muže..
      Je to velký zázrak,když se potkají tak brzy Duše,které patří k sobě..
      Moc vám to přeji..
      Ať vám láska jenom kvete..

      Zuzanka se láduje buchtama svobodně a bez zábran doma?:-)
      Ta se ale má..Díky za připomenutí..myslím,že to ve svých řádcích psala,že teď bude chvilku doma..Už stárnu:-)

      Měj krásné dny plné slunce,smíchu a pohlazení
      Brigit

      Vymazat
  9. Brigit posílám ocenění,více u mě na stránce

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuju za krásná slova, pláč je určitě potřebný a uvolňující, často mě přepadával v práci ve chvílích zoufalství, ale když je člověk v pracovním kolektivu jediná ženy mezi deseti muži, naučí se prostě nebrečet - a od té doby, co to "umím" bych řekla, že jsem jsem silnější a i když můžu, nebrečím už nad vším jako dřív.)

    OdpovědětVymazat
  11. Milá Iri..
    Děkuji Ti za návštěvu i za komentík..Určitě máš pravdu,že se dá neplakat naučit..Určitě nás to zocelí a máme pocit větší síly,když nebrečíme kvůli každé hlouposti..
    Bereme však pláč,jako projev naší citlivosti a nikoliv,jako projev naší slabosti,tak si myslím,že si ho vyčítat nemusíme a směle můžeme používat jeho léčebné očistné síly:-)
    Přeji sobě i Tobě,abychom se takto pročišťovaly co nejméně..
    Měj krásné dny..
    Bi

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Brigit, dnes som náhodne natrafila na tvoj blog plný krásnych myšlienok, postrehov, životných múdrostí a veru, slzy som pri niektorých musela uvoľniť a očistiť dušu od negatív, ktoré zožierajú moju dušu. nie je naškodu vidieť svoje problémy očami druhého, poznať jeho názor a vzápätí prežiť stav rozčarovania z toho akými malichernosťami sa človek trápi...pekný deň! natália

    OdpovědětVymazat
  13. Drahá Natálko(máš překrásné jméno)..
    Velice Ti děkuji za Tvůj komentík a jsem moc šťastná,že tě ke mě "náhoda přivedla"a taky jsem moc ráda,že Ti mé řádky něco přinesly..Už jsem koukla i k Tobě a mooooc se mi tam zalíbilo..Věřím,že se budeme vídat častěji:-)
    Měj krásné dny..
    Bi

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..