Říkej si co chceš,
když doma zůstaneš,
tak k ničemu to není.
Slova se kutálí,
jak duhové kuličky,
co ve slunci tolikrát barvu mění.
Když jenom mluvíš planě,
tak k ničemu to není.
Stojím tu opodál
a pročítám Tvá slova,
tolikrát už si je ke mě kutálel
a psát je chceš, zas a znova.
Sbírám ty kuličky a házím do trávy.
Vysoké, zelené,
tam se hned ztratí.
Když nepřijdeš za mnou
a nezačneš je z té trávy sbírat,
pak těžko se Ti vrátí.
Kutálí se do daleka,
jejich barvu nevidím.
Třeba tu krásu někdo pokosí
a já se pak možná zastydím.
Kolik Tvých krásných,
kulatých duhových slov,
najde v tom seně.
Vše jsou jen slova,
i když krásně barevná.
Přicházíš do trávy
a klekáš si ke mě.
Barevné kuličky,
sbíráš z voňavé země.
Kolena zelená,
a u toho zníme společným smíchem,
ztrátu těch kuliček,
nazýváš hříchem.
Hledáme spolu slůvko po slůvku
a odkládáme střídavě,
duhovku po duhovce,
zpět do plátěného pytlíčku uskutečnění.
Kuličky duhové,
odpočívají na dně košíku
a my prožíváme společně Tvá slova,
protože konečně jsi tu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..