Kroky životem

Narodila jsem se z lásky dvou lidí.

Možná to byla náhoda, i když na náhody nevěřím.

Narodila jsem se, jako holčička, abych se učila být laskavou a milující ženou.

Už od malička jsem měla velké bříško a faldíky, které mi v dospívání dělaly opravdu veliké problémy a byly často zdrojem mých smutků a trápení.

Dnes vím, že tomu tak je, abych se naučila milovat své tělo, našla si pro ně správnou a zdravou výživu, která mu pomáhá a lahodí a také cvičení, které mi neubližuje a baví.

Své oblé tvary jsem dostala do vínku, aby mé objetí bylo měkké a chlácholivé.

Narodila jsem se mým skvělým rodičům, kteří mě velmi milují, abych se následně v dospívání setkala s odmítáním, kritikou a nepochopením.

Musela jsem si projít cestou, na které byla mnohokrát tma, často jsem zabloudila a ztratila samu sebe. Prožila jsem mnoho bolesti a utrpení, kterými jsem potřebovala projít, jako my všichni, abych si ujasnila, kým jsem, kam směřuji, a jaké jsou mé životní hodnoty a priority.

Potkávala jsem mnoho mužů, od kterých jsem se nechala ponižovat, často se mnou manipulovali, lhali mi a podváděli a já se nechala využívat citově, fyzicky i materiálně, prošla si psychickým i fyzickým terorem a to všechno proto, abych v sobě našla sebe si vědomou, silnou a laskavou ženu. Abych si ujasnila své hranice a také poznala, jaký partnerský vztah potřebuji žít.

Musela jsem si projít dvěma zásadními rozpady svých rodin, abych pochopila, jaký význam pro mě rodinné a přátelské pouto vlastně znamená.

Muselo se to stát, abych se naučila odpouštět, stala se pokornou a přijala do svého života nové formy rodinného seskupení.

Porodila jsem dva syny, které vychovávám sama, abych se naučila trpělivosti, citlivosti a soucitu, abych se alespoň částečně učila porozumět mužům a vrátit se do svých přirozených ženských rolí, jako jsou matka a hospodyně.

Vychovávám své syny sama, abych jim předala to nejlepší ze sebe a naučila sebe i je vzájemné komunikaci v lásce a citlivosti, s ohledem na naše odlišné nastavení. Také proto,a bych se vnitřně smířila s přátelila se svým vnitřním mužem.

Musela jsem si projít tvrdými a bolestnými bitvami s muži, abych pochopila, že není proč bojovat, protože muži mě neohrožují a nechtějí mi ublížit.

Na pár let jsem se stala "známou" a "viditelnou" na prknech co znamenají svět, pak ve velkém smutku odešla, protože jsem došla do bodu, kdy mě má profese přestala těšit a přinášela mi spíše trápení, než radost. Po odchodu z divadla jsem prošla mnohými "obyčejnými" profesemi, abych se naučila přestat rozdělovat lidi na lepší a horší, podle profesí, oblečení, aut a výše konta.

Poznala jsem velkou materiální nouzi, abych později dokázala vyjít s málem a ocenit každou vydělanou korunu, či darovanou věc. Abych pro sebe znovu objevila všechny ty úžasné dětské hry a činnosti, které jsem milovala jako malá a vrátila je zpět do mého života.

Potkala jsem veliké množství lidí a přátel, které jsem postupně ztrácela a já se učila pečovat o ty opravdu hluboká přátelství, která zůstávají napořád.

Byla jsem opouštěna a opouštěla, abych se naučila milovat svou samotu a stala se sama sobě nejlepší přítelkyní.

Prošla jsem si obdobím iluzí, přetvářky a lží, abych se následně naučila sebe reflexi a přestala se bát názorů ostatních, které mají pro mě cenné informace.

Naučila se přijímat kritiku a pohledy jiných lidí s tolerancí a pochopením, k jejich vlastnímu nastavení.

Začala jsem pracovat se seniory, nemocnými a sociálně slabými, abych se naučila naslouchat jejich trápením, uvědomila si, jak jsou malicherné nicotné spory a pomluvy dnešního světa, abych pochopila, že největšími dary na světě jsou zdraví, rodina a laskavé, harmonické, rodinné a přátelské vztahy.

Musela jsem si prožít mnoho úmrtí blízkých lidí i klientů, abych se přestala bát smrti a rozhodla se naplňovat každičký svůj den až po okraj, protože nikdo nevíme, jak dlouho tady ještě budeme, kdy naše svíčka dohoří a jaké zkoušky jsme si v životě ještě připravili.

Každý přicházíme na svět se svou knihou osudu, kde máme vepsány zkušenosti, kterými si musíme projít, abychom pochopili...

Abychom se stali lepšími lidmi a každý den prožili v lásce i soucitu, i když kolem nás a v nás právě probíhá bouře.

Stále kráčím, stále je na čem pracovat, čemu se přiučit a co pochopit.

Tak to mám dnes. Je to pouze mé vnímání, cítění a můj život.

Když se podívám zpět, chápu, že i nejtemnější chvíle v mém životě byly PROSPĚŠNÉ A DOBRÉ.

Co jsi se naučil Ty?

Kam jdeš?

Už víš kdo jsi?

S pokorou a úctou děkuji

Bi