Mluv

Je to normální a určitě se to děje nám všem.

Pokaždé přijde den, kdy budeme mít na věc jiný názor. Jistě se objeví věc, která nám na něm, nebo na ní může vadit, protože se dotýká nás samotných. Děje se to mezi dvěma lidmi den co den. Jistě. Každý jsme individualita a nejsme nakreslení přes kopírák, či udělaní na lince, jako roboti pásové výroby.

Kdykoliv se tohle přihodí mě, potřebuji mluvit. Nebo aspoň psát.

Je pro mě zásadní vědět, co se v tom druhém odehrává, ať je to partner rodič, přítel, nebo dítě.

Domněnky a mlčení jsou totiž zabijáci většiny jakýchkoliv vztahů.

Během těchto pár dní jsem si opět uvědomila, jak moc zásadní je komunikace pro můj život.

Kdykoliv mě to svádí ke trucování té malé Brigitky a urážení se s tím, že s ním, nebo s ní prostě mluvit nebudu:-), pěkně se to zařídí samo, abych prostě musela a nebo se okamžitě vzpamatuji sama a uvědomím si, že už jsem dospělá žena a ne malé dítě a jdu do komunikace i za cenu nepříjemných pocitů, smutku a někdy i střetu.

Samozřejmě jen tam, kde mi to stojí za to, protože některé situace už nechám odejít bez emoční odezvy. Nemají pro mě význam. Nepotřebuji hledat řešení, ani je znovu prožívat.

Lidská mysl má neskutečnou schopnost vymyslet tisíce možných příběhů, které nejsou pravdivé a začnou nám v případě emoční, nebo fyzické nepohody vyskakovat v hlavě. Věřte, že někdo jako já,

s tak bohatým vnitřním životem a fantazií, která jde občas až za hranice lidského chápání, po mých osobních prožitcích, si občas prožívá obrovské vnitřní procesy, se kterými je třeba neustále pracovat a uzemňovat se.

V tomto mi nepomáhá žádná kniha, ani meditace, či relaxace, nebo jiné zástupné činnosti.

Jediné co je pro mě neskutečným lékem s okamžitou účinností je komunikace v pravdě a upřímnosti.

Pomáhá i v případě fyzických bolestí.

Zrovna dnes ráno po probuzení mě neskutečně bolela hlava. Zacvičila jsem si ranní jógové cvičení a stále bolela. A teď, věřte nevěřte, když vám píšu tyhle osobní prožitky, bolest odchází a já se usmívám s vědomím své velké vnitřní síly, kterou máme v sobě každý, s vědomím toho, jak jsme všichni dokonale nastavení a připravení pro život, ať jsme vyšli z čehokoliv, protože máme dvě ruce, kterými můžeme pracovat, tvořit, hladit, objímat, rozdávat a pomáhat, 

máme srdce, které jsme schopni naplňovat láskou a tu následně rozdávat,

máme oči, kterými můžeme uvidět den co den tolik krásy kolem sebe, 

máme mozek s neustálým tokem myšlenek, které dokážeme používat a můžeme je i kultivovat 

a v neposlední řadě máme rty, které mohou rozdávat polibky, a kterými prochází naše slova.

Byl nám dán velký dar a tím je slovo a komunikace, tak spolu prosím mluvme.

Slovo je pro mě jako krev emočního těla. Když spolu nedokážeme hovořit, emoce uvadají, ztrácí se v záplavě smutku a nevyřčených myšlenek, které musíme vyplavovat slzami. 

Jen na nás samotných záleží, jaké máme vztahy kolem sebe, jen na nás samotných záleží,

jestli budeme svou duši zalévat slzami smutku, nebo štěstí a dojetí....

S láskou Bi