Proč si to děláme?

Krásné slunečné ráno vám všem..

Posledních 14 dní se opět stýkám se spoustou žen-přítelkyň..
Opět jsem vyslechla nespočet příběhů a všechny měly jedno společné..
Ve všech příbězích byl v hlavní roli MUŽ..

Víte, vůbec nejsem feministka,ani zarytá odpůrkyně mužů..
Naopak, mám muže velmi ráda a některé dokonce i miluji, ale stále mi nejde na rozum, jak často dokážeme tolik dávat a tak málo dostávat..
Stále se spokojujeme s málem, ustupujeme, přizpůsobujeme se, stále hledáme své sebevědomí a svůj střed,čteme knihy (i když nám u nich večer padá únavou hlava), chodíme na semináře, odblokace a různé jiné akce, abychom se posouvaly, hubneme a následně přibíráme, protože se trápíme, sportujeme,vaříme, vychováváme děti, pečujeme o domy, zahrady, do toho všeho pracujeme a snažíme se pořád být usměvavé a příjemné, protože se to od nás očekává?

Kdo to očekává? 
No přece muži.-)
A můžete mi všechny tvrdit, jak spoustu z těch věcí děláte jen pro sebe.
Taky si to občas namlouvám.
Každopádně, když mi řekne kamarádka"hele v těch šatech vypadáš divně,vezmi si ty druhé, jsi v nich sexy",tak je to pro mě pohroma nula, ale když mi řekne chlap,"vezmi si něco jiného na sebe",nebo dokonce "zhubni", tak to rozcházím několik dní a už se před ním do naha nesvlíknu, ani v té nejtemnější tmě.
Vím, každá jsme jiná, každá máme jiné sebevědomí  a jiné vztahové a rodinné kódy.

Když si jdete sednout někam na zahrádku, tak uvidíte, dva podstatné rozdíly.
Ženy,většinou načančané,nazdobené a voňavé a muže v riflích, upocených tričkách, či dokonce cyklo dresu.
Co se řeší?
U "ženských stolů" jsou hlavní téma muži a jejich povahové vlastnosti,j ak je pochopit,uchopit a vytvořit láskyplný svazek.
U "mužských "stolů, kdo kolik piva vypil, kde na kole jaký vrchol zdolal a pokud projde kolem nějaká žena, tak občas nějaké hodnocení..většinou zevnějšku, neboť do hloubky je nebezpečné zacházet.

Tak to prostě je, řeknete si.
Když žena opustí muže, tak se z něj buď stane zarytý odpůrce žen a samotář alkoholik, nebo naopak děvkař, který vehementně obhajuje svou svobodu a střídá své "přízdoby".

Když ženu opustí muž, tak nejprve truchlí a probírá situaci s kamarádkami, pak se smíří a začne na sobě více makat, aby ji ta bolest už více nepotkala.
Miluji ženy pro jejich houževnatost a kreativitu, kam až se dá dojít a miluji muže za to, jaká krásná zrcadla nám poskytují.

Tento můj postík berte prosím spíše s
humorem a nadsázkou, protože je jasné, že na obou stranách jsou výjimky a také to, že se v mých řádcích momentálně promítá má přítomnost.
Za pár týdnů to může vypadat zcela odlišně.
O tom ten život je..neustále změny, posuny, překonávání vlastních limitů a hledání lásky ve všem a všech.

Dnes jsem si přečetla jeden skvělý článek..
Chodím na tyto stránky pro inspiraci..Petr se mi trefí vždy do aktuálního stavu dění mého nitra.
Dnes mě to oslovilo velmi,proto nemohu nesdílet...

Inspirace k přečtení zde:-)


Mějte krásné dny a berte život s humorem..
Hlavně samy sebe, protože muži jsou legrační dost.
Chlapi miluji vás.

Jak se zbavit strachu z lásky..

Zdroj pinterest

Za posledních pár týdnů se toho stalo opravdu mnoho..
Krásného i méně příjemného,radostného i dosti bolestivého..
Vztahy se kolem mě začaly rozpadat,jako by vichřice smetla všechnu chuť žít v partnerství a lásce.
Bohužel tato vichřice smetla i mě..

Každý den kolem sebe slýchám ty nejabsurdnější důvody, proč spolu lidé nemohou a nechtějí být..
Ani je nemá smysl vypisovat..
Každopádně nejedná se o žádné závažné a neměnné důvody,jakou jsou třeba smrt,alkoholismus,drogy,nebo nevěry,domácí násilí či podobně..To jsou pro mě vážné důvody pro ukončení toho všeho.

Všechny příběhy,které jsem vyslechla,i ten můj,mají jednoho společného jmenovatele..
Strach z lásky..
Je absurdní kolik knih,kurzů,sezení a seminářů o vztazích probíhá a přijde mi,že je to čím dál horší..

Samozřejmě vím,že jinak přemýšlí člověk ve 20,který nemá tolik negativních zkušeností s partnery a jinak ve 40 a více,kdy máme za sebou celou řádku nevydařených vztahů a tudíž si neseme více,než ti "neposkvrnění".
Člověk více přemýšlí,zajímají ho jiné stránky protějšku než dříve..
O to víc to může  být hluboké..
Tedy u někoho..
U těch ,kteří se vědomě rozhodnou dát lásce šanci a zkusit se opět zamilovat.
Teď možná namítnete,že to přece nejde naprogramovat.
To máte pravdu..Buď cítíte, nebo necítíte.
Ale k tomu, abychom mohli po všech našich  zraněních cítit, je potřeba si toho druhého k sobě pustit.
Otevřít se mu plně,dovolit mu, aby s vámi sdílel čas krásný,ale i ten nepříjemný ..
Dovolit si projevit emoce..
Sdílet s ním své radosti, ale i starosti.
Prostě věnovat mu svůj čas a zažít ho v nejrůznějších situacích..

Dnešní realita je však jiná..
Lidé se lásky bojí..Seznámí se a pak se vídají jen tak na kávičky,či výlety,žádný normální život,nedovolí si projevovat své emoce,aby si náhodou ten druhý nemyslel,že se do něj nedej bože zamilovali..
Vše plyne po povrchu ..
Páry se bojí být o samotě a obnažovat se citově jeden před druhým.

Stále věřím,že je spousta zamilovaných a šťastných párů..
Stále věřím na lásku a opět jí půjdu vstříc, abych se mohla zamilovat.

Jak se tedy zbavit strachu z lásky?
 
Pokud potkáte člověka, se kterým je vám alespoň příjemně a milo, pokud se vám fyzicky líbí,
pokud mu chcete dát šanci, tak mu věnujte pozornost..
Piště,volejte,ale hlavně se scházejte..
Mluvte o všem možném a hodně se smějte.
A hlavně buďte upřímní..Sami k sobě i k protějšku..
Pokud ucítíte, že to není to pravé pro vás,dejte to druhé straně na vědomí.
Citlivě, laskavě jde sdělit vše.
Pokud láska nezačne do pár měsíců proudit,tak je to neměnné.
Nemá cenu si něco namlouvat a druhému tím velmi ubližovat.
Když budeme čitelní a jasně formulujeme svá přání a směr kam jdeme, tak lidem způsobujeme méně bolesti.
Ví co od nás mohou čekat a také se mohou svobodně rozhodnout, jestli jim vaše cesta vyhovuje, nebo nikoliv.
Ukažte druhému věci, které máte rádi,koníčky,které vás naplňují, ale nepropadejte panice,když se shodnete jen v něčem.
Nemusí nutně všichni jezdit na kole, nebo lyžovat,či bruslit na bruslích:-)
I přesto, že máte oba jiné koníčky,najdete určitě něco společného u čeho vám bude krásně spolu..
Stačí jen chtít a přijmout vyjimečnost toho druhého..

Často se stává,že začneme na druhém hledat důvody,proč s ním nemůžeme být,místo,abychom viděli to krásné..
Začneme hledat rozdíly..
Partner upadá do smutku,že pro vás není dost dobrý..
Přestane zářit a láska přestává proudit..
Přitom se jedná pouze o náš strach z lásky..
Tím,že si druhého sprotivujeme, zakrýváme pouze vlastní neschopnost a neochotu se lásce s ním odevzdat..

Je spousta lidí,kteří mají sex na jednu noc..
Jsou schopni s cizím člověkem sdílet to nejintimnější během pár chvil..
Když jim však řeknete miluji tě,tak utečou.
Jak jsme legrační..

Přeji vám všem krásné dny v lásce a sdílení.

Ps..stále věřím na lásku a vztahy.
Těším se,co nového mi život přinese.

Bi

Příběh o první lásce..

zdroj Pinterest

V jednom malém městě žil chlapec..
Nebyl ani velký,ani malý,chodil do školy,jako všichni ostatní,měl svou mámu,bratra a bydlel s nimi v panelovém domě..
Měl svůj koutek,kde ho stále zlobil jeho mladší bráška,svou židli,na které dělal rád hromady oblečení,kvůli kterým se na něj mamča občas zlobila..
Měl svou koloběžku,se kterou rád objížděl nejrůznější místa,přátele a zkoušel co na ní dokáže..
Měl své knihy,fotky,hudbu a počítač,na kterém trávíval ve své umělé realitě čas hodně rád..

Právě kvůli počítači bylo u nich doma často rušno..
Máma se pořád vztekala "že si s ní nepovídá a radši hraje hlouposti"..
Často tím byl dost otrávený a trápilo ho to,tak jako ji..
Měl ji moc rád,tak jako ona milovala jeho..

Ve škole patřil k těm klukům,kteří nemohli chybět u žádné lumpárny..
Byl dobrý kamarád a vždycky se zastával slabších,proto se občas dostal do rvačky ne svojí vinou..
Vymýšlel nejrůznější legrácky,jen aby ukojil svou divokou mysl,která toužila po dobrodružství,legraci a uspokojení..
Jednoho dne zjistil,že si ho začaly všímat holky..
Také se mu líbily..Občas si s tím nevěděl rady..
Tátu měl daleko..

Začal poznávat povahy dívek,ne jen jejich krásné tvářičky a vybral si jednu,která ho přitahovala nejvíc..
Občas se potkávali i po škole,hodně si psali a volali..
Máma ho začala rozčilovat ještě víc,protože vůbec nic nechápala a brala ho pořád jako malého kluka a přitom on už prožíval něco tak úžasného a dospělého..
Nedokázal jí říct a popsat,co se v něm a s ním děje..
Vlastně ani sám nevěděl,co si o tom má myslet..
Jako vysvobození pro všechny přišel týdenní pobyt se školou mimo město..

Týden se svými kámoši,nové místa,nové zážitky a hlavně jeho Láska...
Prožili spoustu krásných chvil..
První pusu,držel ji konečně za ruku a když ji chtěl natrhat kytku a pozdě zjistil,že plot, za kterým kytky rostly má ostanatý drát,tak to docela i bolelo..
Každopádně konečně začal prožívat to,po čem celou dobu jeho srdce prahlo..
Dobrodružství, vzrušení, něco nového a hlavně lásku...
Lásku k někomu jinému ,než k mámě..

Když se po týdnu s maminkou uviděli,měl v očích pohled dospělého muže,který jasně ví co chce a jak se má chovat..
Když vybalovala jeho kufr,našla všechny věci složené a ty špinavé byly vzorně zabalené a oddělené od jiných..
Poprvé jí ušetšil spoustu práce..z lásky..z lásky,kterou nosil těď v sobě a mohl ji šířit dál..
Tohle se nikdy nestalo..
Pochopila,že její syn prožil něco nezapomenutelného,prožívá první lásku a začíná chápat svět dospělých..

Vstoupil do světa citů a vztahů..
Do světa,který je velmi krásný a zároveň dokáže být i velmi neuchopitelný a bolestný..

Matka jen tiše poseděla u prázdného kufru a vyslala k nebi modlitby,aby jeho cesta za láskou byla šťastná a radostná....

Bi

Jak jsem uviděla SEBE..

Zdroj Pinterest

Krásné ráno všem milé čtenáři..

Stává se vám někdy,že zabloudíte a nevíte kdo vlastně jste a kam směřujete?
Stává se vám někdy,že slyšíte v uších znít hodnotící, posuzující ,kritizující a lichotící věty svého okolí
 tak silně,že z nich ohluchnete a sebe přestáváte slyšet zcela?
Stává se vám někdy,že jste zmatení,jak vás vidí okolí,nebo z toho,jak by si vás přálo vidět,stojíte,koukáte s pusou otevřenou a nevíte na kterou stranu se vydat?

Právě tohle se mi stalo po mém návratu z cest,kdy jsem byla po dlouhé době "ve světě" a setkala se z novými cizími lidmi a byla v jiném prostředí..

Zjistila jsem,jak většina lidí,je naučená hodnotit,posuzovat,popisovat většinou jen vnější schránku a vnější projevy člověka..
Ne,že bych dostala nějaké špatné zpětné vazby,spíše naopak..
Tolik lichotek jsem si nevyslechla už dlouho:-)
To je právě ale to zavádějící..

Pokud nás lidé chválí,tak je to v pořádku,pokud však příjde nějaká kritika,či zkreslená představa o nás samotných,tak často dochází k tomu,že nás to nějakým způsobem vyvádí z míry..
Tohle téma mě provází od střední školy..
Dokud jsem na základce vyhrávala všechny možné soutěže,byla předsedkyní třídy :-) a měla spoustu přátel,bylo všechno krásné a růžové..
Žádná kritika se nekonala..
Vše se změnilo,když jsem začala studovat herecký obor na konzervatoři..
Neustálé poznámky mých spolužáků a profesorů na mé nedokonalé křivky způsobily to,že jsem skoro přestala jíst,cvičila jsem tak intenzivně,že jsem bývala často na pokraji fyzického vysílení a o psychice ani nemluvím..
Tím ,že jsem nejedla,jsem postupem času začala logicky přibírat,protože jsem si tak dokonale zpomalila metabolismus,že jsem z kažé fit tyčinky,kterou jsem si během dne dovolila,tvořila tukové zásoby,takže jsem přibírala místohubla..
Za 4 roky 10 kg nahoru..
Samozřejmě se to odrazilo hodně na mé psychice..
Posměšky ze strany spolužáků narůstaly a stala se ze mě uzavřená ,mračící se osůbka,halící se do maxi obleků,aby nikdo neviděl,jak hrozné má tělo...
Dnes se tomu usmívám..Tehdy to pro mě bylo velmi bolestivé období..
Tehdy jsem velice špatně nesla jakoukoli kritiku na svůj fyzický vzhled..

Od té doby co jsem odešla pracovat do divadla a následně "utekla"od divadla uplynulo 20 let..
Porodila dva syny,měla několik mužů..
Vyslechla si stovky,možná i tisíce názorů na to,jak vypadám,jak bych vypadat měla a proč:-)

Přitom je vlastně velmi nepochopitelné lidským rozumem,jak můžeme uvěřit někomu,kdo není v naší kůži, nežije náš život,nezná naše vnitřní prožitky ,zážitky a zkušenosti..
Na základě čeho vlastně ty"ostatní" poslechneme a rozhodneme se myslet si o sobě,že jsme takoví nebo makoví a jací bychom měli být..
Přesto to děláme..
Trápíme se a přemýšlíme,jak to udělat,aťse tomu dotyčnému či dotyčné více líbíme..
Pak se nám to třeba povede a příjde někdo další a další kritika..
A tak pořád dokola,dokud nezměníme postoj a neuvidíme SEBE..
Pokud nevíme ,kdo jsme a nevidíme SEBE,tak nám okolí dává zpětnou vazbu..
Jakmile změníme svůj postoj,nastane proměna i kolem nás..

Víkend na narozeninové oslavě u přítelkyň byl plný chvály ,jaká že jsem kočka:-),jak jsem vtipná,energická,prostě"babáč k nakousnutí" ...

Uvědomila jsem si,jak je to legrační a velmi pomíjivé,kolik lidí,kolik očí se nás celý život snaží přesvědčit o tom,jací jsme, jak bychom měli vypadat,chovat se či dokonce přemýšlet:-)

Když je těch hlasů na mě moc,občas stojím na křižovatce a musím se zamyslet,kde vlastně právě jsem,jaká jsem a kam směřuju..

Občas,když slyším kritiku,tak si někdy popláču,(protože každý si přeje přece být "dokonalý"),ale rozhodla jsem se,jak to udělat,aby se mě to tak nedotýkalo a co by se v té konkrétní situaci dalo změnit,ať je mi v tom dobře..
Někdy se mi stane,že kritika mě pozitivně nakopne a stane se z ní výzva ke změně, k posunu mě samotné..

A koho že vidím v zrdcadle dnes?
Jsem stále stejná malá holčička,která potřebuje občas přitulit a pohladit po vlasech,když pláče..
Jsem stále stejná,divoká,nespoutaná,která miluje tanec a živé koncerty svých oblíbenců,která dokáže protančit noc a pak se z toho tři dny léčit:-)
Jsem stále stejná žena,která si přeje být krásnou pro "svého" muže,dostávat kytky a políbení jen tak..
Stále stejná se svými ženskými křivkami,která miluje všechny šaty,sukně a hlavně život....

A jak to máte vy?
Dokážete se vidět?
Víte kdo jste a kam směřujete,nebo občas jako já sedíte na bobku a nevíte kudy kam?
Jak zvládáte kritikuna svou osobu?

S láskou
Bi

Veršovánky pro uzdravení..

Zdroj Pinterest

Srdce..

Když se moje srdce souží,
je plné smutku a jen po láesce touží,
Chtěla bych ho vzít a jen tak pohladit..

Pohladit ho a říct mu jen,
"nebuď smutné a pohleď ven".
Tolik lásky,krásy,spásy a soucitu,
Jsem tak šťastná,že jsi se mnou
a jsi tu..

Že jsi tady ve mě,
jsi má součást a
moje světo ve tmě.

Každé ráno zasvítíš mi zas a znovu,
cítím Tebou
a díky Tobě dokážu říkat a žít ta správná slova.

Miluji Tě srdce mé.

Jsi můj přítel, láska ,poklad..
Jen můj a navždy se mnou zůstaneš..

I kdyby mě celý svět opustil a
zapomněl mé jméno i tvář,
Ty zůsteneš se mnou,jako svatozář..
Zůstaneš mým světlem a nadějí,
že se věci v dobré promění..

Přeji si,ať jsi opět veselé.
Děkuji Ti srdce mé..



((Píšete někdy básničky,říkačky,nebo jakékoliv texty?

Je to výborný způsob,jak se uvolnit,nasměrovat mysl jinam,začít tvořit něco krásného pro sebe a kvůli sobě:-)
Kdykoli cítím velké napětí a nepomáhá ani meditace,vezmu do ruky tužku a píšu..
Moc to pomáhá a přála jsem se s vámi o tento způsob "uzdravování" podělit..
Je úplně jedno kde jste,je úplně jedno co napíšete..
Dokonce to,co napíšete,nemusí dávat ani smysl..
Poslouchejte sami sebe a budete překvapení co se dozvíte..
A hlavně,dobře se pobavíte:-)

Přeji nám všem krásný den a nezapoměňte si přibalit do tašky,nebo baťůžku tužku a sešitek..))

Vaše
Bi

Ps: Co děláte vy,když se chtete uklidnit,potěšit,poveselit?

Teorie přitažlivosti..

Jak pomíjivá je ta lidská vášeň a ta milenecká chemie:-)
Dnes mi to opět došlo,jak to vlastně funguje..
Potkala jsem dva muže,nezávisle na sobě,nezávisle na místě..
Naše pohledy se střetly..Oba byli mladí a velmi přitažliví..
Podle toho,jak se na mě dívali,tak jsem se zamlouvala i já jim..
Jejich oči se na mě koukaly,takovým tím pohledem"hm,ta by stála za hřích":-)

Líbili se mi oba dva,prostě mezi námi proběhla chemie...Normální a běžné,pro většinu lidí..
Nejdříve mě to také potěšilo,ale pak jsem si uvědomila,že já už to mám jinak..
V posledních letech jsem potkávala partnery,u kterých ta chemie,ani fyzická přitažlivost při prvních setkáních vůbec neproběhla..
Takové ty typy,které by mě normálně vůbec nezaujaly a nemá to nic společného s jejich fyzickou krásou..

Mohu říci,že někteří mě spíše odrazovali..
Jakmile jsem se však s nimi začala vídat častěji,začala trochu poznávat jejich duši,jejich příběh a zažívala jsem s nimi situace,ve kterým nám bylo moc hezky a příjemně,začali mě přitahovat jako muži a pak byl jen krůček k lásce..

Myslím,že je to dost častý jev..
V mládí jsme potkali desítky lidí,kteří náš uchvacovali a přitahovali"na první pohled"..
Vášeň nám zatemnila mozek a mysleli jsme jen tím jedním:-)
Říkali jsme tomu láska..:-)

Ty dnešní zážitky mi pomohly uvědomit si,že teprve ve svých 39 letech jsem poprvé zažila něco úplně nového,kdy se láska rodila pomalu a vědomě na základě prožitého krásného sdílení a poznávání s mým protějškem..
Najednou jsem ho začala vidět v jiném světle,nedostatky se ztrácely a svítilo z něj jen to nádherné..
Velice přitažlivé a vzrušující..

Malé doporučení pro vás,kteří jste někoho právě potkali a ta patřičná"chemie"se nedostavuje..
Zkuste trávit více času se svým vyvoleným,zkuste prožívat s ním zážitky a věci,které má rád a naplňují jeho duši radostí a štěstním..
Zkuste pozorovat ,jak reaguje v nejrůznějších situacích a jesli se vám to líbí..
Se vzájemné přítomnosti a poznávání se může zrodit velká přitažlivost,která přeroste v hlubokou lásku..

Většina lidí v dnešní době a mém věku,má spoustu negativních zkušeností,jsou bolaví a zranění..
Praxe vypadá tak,že když vztah vzniká,tak se ti dva vidí pomálu a nijak moc intenzivně,pokud tam není ta pověstná přitažlivost..Je to ze strachu..
Bojíme se vztahu,dalšího zranění a říkáme si,že nás ten druhý stejně "moc nebere"..
Mnohokrát si nedáme tu šanci..
Přitom když do toho půjdeme se srdcem na dlani,budeme chtít co nejvíce poznat a nasdílet toho druhého,můžeme mnoho získat a navíc po pár měsících víme na čem jsme..
Každý si zaslouží šanci,čas a prostor ukázat kolik lásky a radosti se v něm skrývá..
Pak i ta nejstudenější kry roztají a člověk toho druhého uvidí v úplně jiném světle..
Najednou se nám zdá přitažlivý a milující..
Máme prostor milovat..

Samozřejmě se může stát,že ani po pár měsících intenzivního setkávání se ve vás nic nezlomí a není to pro vás to ono..
Nemusíte se proto trápit..Když do lásky jdeme naplno,se srdcem na dlani a beze strachu,víme,že jsme proto udělali vše..
Myslím,že i když ta láska a vztahy někdy pěkně bolí (a já o tom vím své, věřte mi),tak stále stojí za to o lásku bojovat a budovat,abychom jednoho dne s radostí mohli překročit svůj stín...

Jak to máte s přitažlivostí vy?
Dokážete se zamilovat bez chemie?
Krásný den

Bi

Jak jsem se smála svému smutku...

Dávám si třetí hrnek meduňky a musím se pochválit..
Konečně nějaká fajn změna po těch všech sklenkách vína a panácích slivovice na bolest a žal..
Delší dobu jsem nenapsala ani písmenko,protože jsem měla "vážné" starosti..
S láskou a se zdravím..
Prostě hotová tragédie na pokračování:-)

Když jsem se dnes o půl třetí ráno opět probudila se staženým žaludkem a bolestí levé půlky mého těla,promítla si události posledních sedmi měsíců,tak jsem se musela začít smát..
Uvědomila jsem si,jak jsme my lidé neskutečně legrační ve svém snažení najít vztah,rozvinout vztah a udržet vztah (to bývá ta nejdelší a nejdramatičtější fáze) :-):-)..
Takový výdej energie..tolik myšlenek,které mohly být využity tvořivýn způsobem..ufuf

Nejlegračnější na tom je,jak máme všichni načteno spoustu "duchovních knih" a doporučení ,odžito spoustu tragických příběhů se stejným koncem ,ze kterých jsme se vlastně nepoučili,protože děláme stále to samé.

Je až neuvěřitelné co všechno my ženy "snaživky"dokážeme pro ty naše vysněné prince vydržet a tolerovat..
Když to vidíme ve filmu,tak se tomu kolikrát smějeme až se za břicho popadáme,ale když to pak žijeme,tak je to hotová "tráááága"..
Myslím,že za poslední měsíce jsem se nejvíce přiblížila své zdánlivě šílené jmenovkyni Brigit Jones:-)
Stahovací kalhotky jsem na rande nevzala,ale možná by to zabralo,jak tak nad tím přemýšlím:-)

Uvědomujete si někdy holky,jak jsme kreativní a tvořivé ve sportu zvaném "jak se zalíbit muži?"
Jsme ochotné o hodinu dříve vstávat,abychom si umyly vlasy,nalíčily se,jsme ochotné je hladit a muckat v posteli až do vysílení:-),jsme ochotné vymýšlet milion důvodů a omluv,proč dnes miláček nemohl přijet,zavolat,nebo napsat,jsme ochotné v noci běhat k telefonu,jestli už si přečetl tu "vele důležitou" informaci ode mě,jsme ochotné jíst antikoncepci,aby to měl jednodušší,jsme ochotné mu po celém dni a večeru v práci uchystat nějakou tu mňamku a pak poskytnout i vlastní tělo,které v polospánku ani neví co dělá,jsme ochotné chápat každou akci s klukama,i když bychom si přály,aby byl radši s námi a tančil,jsme ochotné škrabat se do kopců,které nesnášíme,i když bychom radši ležely s knížkou u řeky,jsme schopné vyšetřit hodinu času,zorganizovat rychlé setkání,ať svou "lásku"alespoň na chvíli vidíme,jsme ochotné přemýšlet nad tím,že kvůli němu zhubneme 20 kg a budme žít jen ze vzduchu:-)...tohle všechno a mnoho dalšího jsme schopné dělat pro muže?kvůli mužům?

Ne ne milé zlaté..každý člověk dělá všechno kvůli sobě..Nikdo se nás o to neprosí..
Bez naší svobodné vůle se nestane nic..
Když si tohle uvědomíme,tak zmizí výčitky vůči naší "ikoně lásky",ale zpravidla nastoupí naštvanost na sebe samotné typu"jak jsi to opět mohla dopustit,udělat,dovolit?"

Jak z toho ven?

Představte si sami sebe,jako v nějaké komedii a přehrajte si ty vaše situace znovu jako film..
A zkuste to tak,aby vás to bavilo..:-)
To je má dnešní noční zkušenost,která zabrala:-)

Nezbláznila jsem se nebojte,jen už mě nebaví truchlit..
Proto mám ráda romantické komedie..Mají dobré konce..
Naše doba vztahům nepřeje,většina rodin se rozpadá , je běžné,že matka má tři děti a každé má jiného otce..
Věřím,že to takto nikdo nechceme..
Všichni si přejeme ty dobré konce..
My jsme tvůrci..My se můžeme rozhodnout co a jak bude dál...
Zkusme tedy ve chvílích smutku najít něco hezkého,nebo nevšedního,co by nám pomohlo vidět věci z výšky a s humorem.
Vidět to,jak je ten lidský život krásný,pestrý a veselý..

S láskou Bi