Strach...

Krásné sobotní ráno vám všem..

Po dlouhé odmlce se ozývám,abych svým příběhem pomohla vám všem,kteří máte z něčeho nebo z někoho strach..
Je to velmi silná a destruktivní emoce..
Myslela jsem si,že tato emoce,už nemá v mém životě místo..
Přišla pomalu a docela plíživě...

Před dvěma měsíci jsme se s mým přítelem Davidem dohodli,že spolu zkusíme bydlet..
Prvotní myšlenka byla moc hezká a v podstatě radostná..
Pak se ale začalo stávat,že pokaždé,když jsme něco"řešili",(což je normální když máte dohromady tři děti a sžíváte se),že jsem velmi často chtěla odejít zpátky do svého bytu a naše plány na společnou budoucnost jsem zahazovala,kvůli "hloupostem"
Když se to začalo opakovat často a já si uvědomila,že jsem tím "pekelníkem",který rozpoutává spory,tak jsem začala pátrat po tom proč...
Hledala jsem důvody spíše proč ne,než cestu ven..
Potřebovala jsem zjistit důvod...
Uvědomila jsem si,že mě začal blokovat ,omezovat a ovládat můj obrovský strach z dalšího vztahu,ze společného života,strach z toho obrovského závazku,který bych společným bydlením musela přijmout..

Tento strach mi způsobilo mé velmi náročné a bolestné manželství,které skončilo před rokem a půl..
Emoce žalu,smutku,beznaděje a také emoce strachu jsem si uložila do "kufru" s nápisem "bylo",ale už jsem je neotevřela,abych prádlo vyprala..

Plácala jsem se v tom opravdu dost dlouho a pak se mi můj strach začal projevovat na těle..Začínala jsem často pokašlávat ,nemohla jsem spát,bolel mě žaludek,kde je emoční centrum a po pár dalších zátěžových situacích a pár hodně otevřených debatách s Davidovou sestrou(děkuji Michalko),jsem našla směr..

Říká se,že když je odhodlání,učitel se vždycky najde a pomoc přijde..
Přesně tohle se mi stalo..
V těchto těžkých chvílích mi přišla pozvánka na seminář odpouštění,který jsem okamžitě absolvovala a vlastně všechno odstartoval..
Kdykoliv máme nějaké nezpracované emoce a pouze je zavřeme "do kufru",děláme,že nebyly,tak se nám neustále opakují situace,které nás nutí "kufr"otevírat,dokud v něm nezbude jen čisté a voňavé prádlo..
Kdykoli řešíme své emoční tělo,jako to bylo u mě na "odpouštění" mohou nastat vedlejší reakce,protože jste spustili proces..Začala jsem se ještě více dusit a můj stav bezmoci narůstal..
Po dvou dnech jsem absolvovala odblokaci u té stejné paní terapeutky pomocí kineziologie,bachových esencí a reflexní terapie...
Emočně se mi velmi ulevilo,pocity se zklidnily..
Strach se pomalu rozplynul..
Zjistila jsem jeho příčiny a pročistila..
Fyzické tělo stále čistí mé emoce,ale den ze dne se to zlepšuje..

Včera to bylo osm měsíců na den přesně,kdy jsme spolu s Davidem začali být a právě včera jsem se k němu přestěhovala..
Osmička je úspěch a představuje nekonečno:-)
Začíná nám s dětmi nová životní etapa a já si moc přeji žít beze strachu,v míru a harmonii tady a teď..
Děkuji ti Davídku,že si mi pomohl dojít až sem a děkuji všem za to,že mě stále podporují,abych svůj strach z dalšího vztahu překonala..

Pokud máte strach z něčeho ,nebo někoho,neukládejte do "kufru" své emoce,jako jsem to dělala já..
Pak to moc bolí..
Pokuste se ho vyprat,aby vám nezašpinit ostatní"prádlo"..
Mohl by ho zničit a některé věci se vrátit nedají...

Teď už jsem beze strachu a věřte je to velká úleva a krásný pocit..

S láskou Bi

Komunikace...

Krásné sobotní ráno..

Uvařte si dobrou kávu a pojďte si se mnou chvilku povídat...
Tedy jen tak virtuálně..

Dnes bych se ráda zabývala tématem,se kterým jsem se teď v posledních týdnech dost dotýkala..
Týká se mezilidské komunikace..
Zjistila jsem totiž,že některé formy komunikace mi nevyhovují ba co víc,tak mají na mě přímo destruktivní vliv..
Jsem typ osoby,která pokud potřebuje něco vyřešit,tak se nejraději setkává osobně a nebo,pokud tato možnost není možná, telefonuji,abych toho druhého alespoň slyšela..Vnímala jeho hlas a energii.
V posledních týdnech jsem zjistila,že velká spousta lidí neumí ,nebo nechce komunikovat na přímo..
S příchodem moderních technologií (počítače,telefony)se většina lidí raději uchyluje k sms zprávám se spoustou smailíků,kteří mají za úkol vyjádřit naši náladu a stav..
Přijde mi to absurdní a alibistické nechat vyjadřovat za nás a naši Duši nějaké malé kreslené obličeje v mobilu..

Naprosto chápu,že každý není upovídaný jako já a lépe se mu vyjadřuje písemnou formou (sms nebo emaily)..
Někteří lidé neradi řeší konflikty a zformulovat myšlenky je pro ně lepší,než jít do střetu..
Také této možnosti někdy využívám,když chci mít utříbené myšlenky a nebo mít raději písemnou formou potvrzeno co bylo sděleno..

Často se mi však v poslední době stávalo,že se lidé za zprávy v mobilu schovávají,raději si s vámi dvě hodiny "dopisují",než by zvedli telefon a "problém"vyřešili okamžitě za pět minut..

Další rovinou této pro mě ne-komunikace je to,že nejsme čitelní..
Stává se,že správně nezformulujete nebo nepopíšete co chcete říct a problém je na světě..
Druhá strana si to přečte,pochopí podle svého,protože nedokážete jasně vyjádřit co vlastně chcete a je z toho problém na dva dny..
Přitom stačí zvednout telefon,nebo probrat věc u kávičky..
Mluvit jasně a otevřeně bez postranních úmyslů..

Kolik zla už tato technická Ne-komunikace přinesla..
Lidé si kontrolují navzájem mobily,aby měli druhého pod kontrolou..
Tolikrát byla kvůli mobilu odhalena milenka či milenec a nastalo velké trápení v rodině..
Častokrát úplně zbytečné..

Samozřejmě si uvědomuji i přínosy techniky a jsem telefonům a počítačům vděčná za to,že mnohokrát zachránili lidské životy,mohu díky těmto technologiím být s vámi,dělat fotky kde se mi zamane atd..
Odmítám ale ,aby zcela ovládly můj život..

Přece žádný kreslený panáček nemůže vyjádřit, jak se cítíte,váš smutek,vaše trápení ,nebo naopak štěstí a radost..
Proč se lidé dobrovolně ochuzují o tyto osobní prožitky a nechtějí komunikovat?
Copak se mám opravdu smířit s tím,že si o svých prožitcích mám jen dopisovat a doma ,na procházce,v restauraci mít po ruce mobil kdyby náhodou chtěl někdo napsat  a poslat pár smailíků?

NE!

Jak to máte s komunikací vy?
Vyhovuje vám,nebo si přejete nějaké změny?

Krásný víkend vám všem a povídejte si...
Každý kdo uslyší váš hlas hned pozná jak se cítíte..

S láskou Bi

Život nám leží u nohou..

Krásné sobotní ráno..

Venku zpívají ptáci,na stolku mi voní káva a právě ona mi připomněla můj včerejší zážitek,který mí pomohl uvědomit si..
Byla jsem včera po dlouhé době na nákupech..Nic velkého..Pár věcí v Ikey a pohlazení oka..
Zavolala mi kamarádka,se kterou jsem se neviděla několik let..
Sešly jsme se na kávu a protože jsme měly málo času kvůli mým omezeným vycházkám,tak jsme přešly okamžitě na aktuální téma muži..
Seděly jsme v Tchibu,kde jsou stolečky opravdu hodně u sebe a já se najednou přistihla,že svou pozornost rozděluji i na vedlejší stolky,kde si také povídaly krásné,upravené,luxusně oblečené a na první pohled šťastné ženy..
Světe div se,povídaly si také o mužích..:-)
Uvědomujete si někdy kolik jim denně věnujeme energie?
Pořád se babráme v tom,jak to asi myslel,jestli nás dostatečně miluje,jestli s ním máte zůstat,jestli se mu líbíme a jestli si všimne,že jsem si nabarvila hlavu a..a...a..
Strašné!!!! :-)
Vrátím se k ženám u stolečku..
Poskládala se přede mnou z pár slov,které jsem vyslechla, neuvěřitelná mozaika..
Přítelkyně mi vyprávěla ,jak "zhudrovala"svého milence,paní vpravo vyprávěla přítelkyni,jak našla opět manželovi emaily od milenky a on zapíral ..
A paní vlevo byla v po rozchodové fázi...

Říkala jsem si,co tam mezi nimi dělám?Co mě s nimi svedlo dohromady?Proč jsem to všechno měla slyšet?
Právě teď ,když začínám nový život a začínáme s Davidem bydlet společně a sžívat se?
Má to několik úrovní..

Jednak si myslím,že se mi naprosto jasně zhmotnil můj strach,jak náš vztah může dopadnout..
Druhá rovina této malé události je ta,že jsem si uvědomila,kolik pozornosti mužům dáváme a na své životy zapomínáme..
Když ztratíme své sny,záliby,přátele a zcela se oddáme muži a rodině,zpravidla to končí špatně,protože muži chtějí dobývat a koule na noze je přestane bavit..
Hned večer jsem si vymyslela spoustu dalších snů ,které si nutně potřebuji splnit:-)

A poslední rovinou je,kolik žen nemá sílu a odvahu odejít z nefunkčních vztahů a začít nový život..
Aby jste mi rozuměli,nejsem zastánkyně rozchodů,ani rozvodů,taky jsem velký extremista ve výdrži:-)zůstat a vyřešit,vyléčit a uzdravit za každou cenu (drahá Mimoska by vám o tom řekla své,co se do mě nahučela :-))
Každopádně bychom my ženy neměly zapomínat,že každý je tady pro to,aby byl šťastný a život prožil v radosti a lásce..
Jakmile si dáme do hlavy tohle nastavení,tak naše strachy zmizí,nebudeme se bát ničeho a zvládneme všechno co si umaneme,protože máme v sobě neuvěřitelnou sílu..
Je úplně jedno kolik nám je a co máme za sebou..důležité je co je teď a jak s tím naložíme..
Pokud něco nefunguje,bolí a tlačí,tak to změňte,ať je vám dobře..

Tohle jsem si dala do hlavy včera večer a po příchodu mého muže se stalo pár zázraků..
Malých, jen pro mě ,ale jsem za ně šťastná..děkuji...

Život nám leží u nohou,stačí jen vykročit...

Krásný víkend všem..

S láskou Bi

Jen pocit...

Krásné ráno všem..

Muž mi odešel brzy ráno do práce a já již nemohu zahmouřit oka..
Vzpomněla jsem si totiž na nedělní den..Pořád na něj teď myslím,protože se mi stalo něco,co už dlouho ne..
Vypadalo to nenápadně..Obyčejné ráno u kávy a internetu..v posteli,sama,David spal a já si užívala klidu a ticha..
Měla jsem v srdci trápení a začala jsem si psát s kamarádkou..Moc hezké povídání..Děkuji Janičko..

Poslala mi nádhernou mantru...Kdo budete chtít tak si poslechněte...
Cítila jsem se pořád dost divně..Prázdná a bolavá..Rozhodla jsem se jít ven,abych načerpala trochu síly ze slunce..
Venku bylo opravdu nádherně..Zjistila jsem,že kousek od místa,kde teď s dětmi bydlíme,je potok,lesík a nádherné zahrádky plné kvítků..
Po návratu domů to všechno začalo..
Oběd,vyjížďka do obchodu pro pár potřebných věcí,dostala jsem od miláčka dvě květinky,krásné povídání na slunci ,návrat dětí,stříhání Davida,upovídaný Adámek a večer postelový rozhovor s mým starším Jakubem..
Co je na tom říkáte si?
Taky jsem si to říkala,když jsem pak nad nad tím přemýšlela..úplně "obyčejný "den a já se cítila jako nikdy..
Začalo to někdy odpoledne,nebo možná už kolem oběda...
Cítila jsem takový klid,pohodu a lásku v sobě,ukotvení,jistotu,jako už dlouho ne..
Takový ten pocit,kdy máte chuť se rozplynout v prostoru..Takový ten pocit,že všechno je krásné,dokonalé a nic to nemůže změnit..
Byla jsem šťastná..
Byl to pocit ,moment,chvíle,stav..
Každý jste to určitě prožili a moc vám to přeji..
Tento všední-nevšední den,mi pomohl,abych si rozvzpomněla co vlastně v životě hledám,kam směřuji a jaké věci ,chvíle a zážitky mě činí šťastnou..
Je to zvláštní,jak je štěstí neuchopitelné,pomíjívé a zároveň tak nekonečné..
Je v naší mysli,v našem srdci a v našem rozhodnutí být šťastný tady a teď..
Těžký úkol,ale stojí za to,pokusit se ho zvládnout..

Co činí šťastnými vás?

Krásný, slunečný a hlavně šťastný den vám přeji..

S láskou Bi

Ženám...

autor pan Petr Noščák

Krásné ráno vám všem..
Sedím v posteli,jím čokoládu a přemýšlím,jak své emoce zaobalit do slov,aby byly pochopeny..
Dnešní den se slavíval ,jako den žen..
Vždycky,když mi někdo v poslední době řekne slovo žena,tak se mi objeví ,porod,slzy,trápení,mateřství,ale také velká síla,láska a pochopení..

Včera se mi stalo něco velmi bolestného..Dostala jsem striktní zákaz vidět a dokonce i slyšet své nevlastní syny..Jejich rodiče si to nepřejí..Bez udání důvodů,bez toho,aby o tom informovali své děti,kterých se to týká se oni "dospělí"rozhodli,že to tak bude..
Přišlo mi naprosto absurdní,že rok po rozvodu budu muset řešit ještě tohle..
S klukama jsem se viděla jen párkrát venku,nebo jsme šli do čajovny.
Vždy jsem si to pěkně užili a nasmáli se..Nikdy jsem je k setkání nenutila..Pokud nechtěli nešli s námi..
Najednou je všemu konec a já byla potrestána pro mě tím nejhorším možným trestem,za něco co ani nevím,že jsem provedla..prostě jen tak z pozice moci..
Probíhala ve mě neskutečná spousta emocí..Zbytečné popisovat..
Nakonec jsem se rozhodla situaci přijmout..Boj není ta správná cesta..Plodil by opět jen boj..
Nechci bojem o ně ubližovat dětem,které si zažily už dva rozvody a ponesou si své zážitky už po celý život..
Velká lekce zbavit se lpění na tom,aby to bylo podle mě,velká lekce odpouštění a smíření..

Moc jsem včera plakala,abych své srdce očistila od té bolesti..
Už se hojí a já pokaždé,když prožívám něco těžkého,tak myslím na vás všechny a říkám si jak vy zvládáte své smutky..
V těchto chvílích pocítím velkou radost z toho ,že jsem žena a mohu s vámi sdílet..
Ženy si navzájem pomáhají,podporují,utěšují se a dávají si sílu a víru..
Mám velkou spoustu přítelkyň,se kterými sdílím jejich životy stále se od nich učím a obdivuji je za jejich postoje a sílu..
Jsou pro mě majáky,kde si na chvíli mohu odpočinout v rozbouřeném moři a hledat cestu poznání..

Drahé ženy..
děkuji vám za svoje příběhy a přeji vám i sobě,abychom vždy s lehkostí,trpělivostí,tolerancí a sílou, dokázaly zvládat vše co nám život přináší,abychom z těchto situací pochopili,že jediným smyslem lidského bytí,je žít šťastný a spokojený život,ve kterém jsme majákem a sluncem samy sobě,v nezávislosti na okolním světě a okolních vlivech..
Zasloužíme si všechny to nejlepší..

Děkuji všem mým drahým přítelkyním,které se mnou včera sdílely mou bolest..

Krásný a veselý den žen

Bi

Síla objímání..

Když mi není někdy dobře a mám starosti,když  nevím kudy  kam a potřebuji se schovat,
Tak se velmi ráda schoulím do objetí svému příteli,nebo svým drahým synům..
Objímáme se často a rádi..
S Davidem prožívám snad poprvé ve svém životě objetí i ve spánku..Je to opravdu moc krásné..
Objetí má blahodárné účinky na naši psychiku..
Metodou pevného objetí od paní doktorky Prekopové jsem se zabývala od Kubíkových tří let..
Pomáhalo..
Když někoho obejmete,tak se rázem může změnit situace,kterou spolu prožíváte.
Je to projev největšího přijetí a sdílení..
Kdyby se lidé dokázali objímat i v hádce,tak věřím,že by byl problém vyřešen do pár minut..
Hádky a křik jsou projevy našeho ega..
Nic netvoří..Jen boří a staví bariéry
Bohužel dnes většina lidí zalézá do svých ulit a sdílejí raději příspěvky na fb,než sami sebe..
Pro někoho je objetí moc osobní..Proč se bojíte být osobní?
Aby Vám nebylo ublíženo?
Zkuste se přestat bát..
Každý má svou cestu..
Jsem kontaktní,ráda se objímám a mám kolem sebe lidi "objímače":-)
Zrovna mi dva takoví leží v posteli..
Zkuste dnes někoho obejmout..
Nemáte zrovna koho?Můžete i strom.
Uvidíte,jak se Vám uleví..
Uvidíte,jaké příjemné pocity zažijete při tak obyčejné věci..

Objímáte se rádi?
Co při tom prožíváte?

Krásný den a objímám Vás....
Bi

Víra v sebe..

Krásné ráno všem..
Dnes v noci jsem prožila velmi silný a hluboký zážitek..Měla jsem opravdu hodně živý sen..
Stal se zločin a z toho zločinu jsem neprávem byla obviněná já..Byla jsem odsouzená k smrti..
Celý svět mě odsoudil jen mí rodiče mi věřili a v tom snu se se mnou loučili..Byla mi dána možnost zvolit si způsob smrti a umřít doma..Loučila jsem se se svými rodiči,hodně jsme plakali a říkali si věci,které si normálně neříkáme..Proběhlo spoustu odpuštění a z jejich strany hodně podpory,víry a důvěry..
Odešli a já jsem měla umřít..
Stala se šílená věc..
Chtěla jsem se otrávit,ale to se nepovedlo,tak jsem si prostřelila hlavu pistolí..přímo do spánku..  probudila jsem se uplakaná a zpocená ve chvíli,kdy jsem se s dírkou ve spánku v tom snu opět postavila a začala jsem křičet.."vidíte nemůžu umřít..neudělala jsem to"!!

Okamžitě jsem ten sen pochopila..
Už delší dobu řeším ve škole svého syna Kubíka.
Přešel na novou školu,protože jsme se museli kvůli rozvodu přestěhovat a já mu chtěla vytvořit zázemí jinde..
Na škole se trápí..Nechce tam být..Říkala jsem si zvykne si..
Nezvykl..Není to žádný andílek..Je emotivní,impulzivní,má sníženou koncentraci a potřebuje pedagoga,který ho zaujme,který ho má rád ,ale hlavně,který je spravedlivý..
Dostal paní učitelku před důchodem..častokrát jsem s ní jednala o Kubovém chování..
O přestávkách se s klukama honí a nesmí chybět u žádné rvačky..
Tlaky paní učitelky narůstaly a tak jsem jednou šla s Kubíkem do hodiny,abych ho "hlídala"a hlavně,abych udělala vstřícný krok..
Hodina byla tak nezáživná,že jsem měla co dělat,abych neusnula já,natož můj akční Jakub..
Sběhly se na mě paní učitelky,většinou šeptající,které mi nebyly schopny ani pohlédnout do očí a stěžovaly,jak Kuba vyrušuje a ať s tím něco dělám..
Chápete ten paradox?Jak můžu něco dělat ,když tam nejsem?

Denně jsme se s Kubou hádali a já se snažila"vychovávat" a vyhovět okolí..
Uzavřel se, přestal mluvit i se mnou..Omezil se na nejnutnější komunikaci.
Poznámky přede mnou schovával..

Emaily a telefony paní učitelky se stupňovaly a nenechala mě být ani v nemocnici.
Pak se stalo něco co mi otevřelo oči..
Víte vždycky jsem byla na pochybách co se týkalo výchovy mého syna..
Byl od malička občas nezvladatelný..Díky němu jsem se začala hodně vzdělávat..
Velmi mi pomohla metoda pevného objetí,meditace,joga, mandaly,byl se mnou i na kineziologii ,ale hlavně jsem začala pracovat sama na sobě..
Jakékoli agresivní projevy jako je bití,jak mi všichni radili, se absolutně míjely účinkem.
Jakub se pak počurával,nebo měl velké kožní problémy..Nevěřila jsem si a poslouchala jsem ostatní,aby z něho nevyrostl kriminálník,když vyrůstá bez otce potřebuje pevnou ruku ,jsi na něho měkká ...
 Tohle všechno do mě bylo meldováno..Někdy jsem nebyla dostatečně silná a podlehla jsem..

Ve staré škole měl paní učitelku,kterou miloval a ona jeho..Byla spravedlivá..Místo ní přišla na dva měsíce paní učitelka na zástup..Říkala mi na Kubu takové hrůzy,že jsem měla pocit,že jsem porodila zrůdu..
Odešli jsme a tato paní učitelka,byla taktéž odejita ze školy..

Na nové škole se situace opakuje..Jakub byl postaven do pozice,kdy ve třídě ba co na celé škole se prý velmi zvýšila agresivita po jeho příchodu..Chápete ten nesmysl?
Jak může mít desetileté dítě takovou moc?
Po těchto sděleních a neustálých emailech se stala příhoda,která mě utvrdila v tom,že problém nebude jen na straně mého syna.
Měli ve třídě nehodu
Kluci se honili, požduchovali a pak jeden spolužák skočil Kubovi na záda.Je o dost menší než Kubík..Kuba ho zhodil dolů,ale tak nešťastně,že se chlapec praštil hlavou o skříň a měl slabý otřes mozku..
Podle paní učitelky,podle spolužáků,podle Jakuba,chlapec ho napadl zezadu a jednalo se o nešťastnou náhodu..
Normálně by to tak bylo,ale to by nemohl udělat Jakub,který nechybí  u žádné rvačky..
Protože to je přece akce,adrenalin,který mu tak v hodinách chybí..
Takže výsledek?Ředitelská důtka..
Pro Kubu naprosto bezvýznamný trest..Věta na papíře.Pro normálního rodiče,potupa,pochybení ve výchově,pocity méněcennosti a tak podobně.
Také jsem to tak dříve mívala.Tentokrát mě ale tato nespravedlnost vyprovokovala k akci.

Byli jsme s Kubíkem na sezení u paní terapeutky,ta z něho byla nadšená a "objednala"si ho na návštěvu za svým synem,se kterým se potkali ve dveřích a evidentně si padli do oka..
Na terapii vyšlo najevo,že Kubík si moc přeje návrat na původní školu a také to,že byl několikrát neprávem obviněn za prohřešky,tak to vzdal..Nevěří na škole nikomu a nechodí"bonzovat",protože i kdyby mu někdo něco dělal,tak mu stejně nikdo neuvěří..V hodinách(jen v některých,což je podivné,když je podle paní učitelky hyperaktivní,)vyrušuje,protože ho to nebaví a nudí se..

Chvíli jsem bojovala s výčitkami ,proč jsem ho tam vůbec dala,ale není to k ničemu..
Takže jsem se rozhodla,postavit se za svého syna a svůj způsob výchovy proti "celému světu".

Okamžitě jsem dostala zpětnou vazbu..
Druhý den odešla spolužačka, která s Kubim seděla v lavici..
S rodiči jsem v kontaktu..jejich dcerka je vážně nemocná a třída ji nepřijala,stejně jako Kubíka..
Rozhodli se po jedné křivdě,která byla na holčičce spáchána ze dne na den odejít..
Děkuji směrem nahoru za podporu v mém konání..
Odpoledne jsem na internetu ,bez toho,abych cokoliv podobného hledala,uviděla stránku o "výchově dětí,nevýchovou"..mluvili mi z duše..
Obrovská podpora a jasný směr..Podnikla jsem další kroky..Uvidíme jak to dopadne..Věřím,že dobře..
Víte rozhodně nepatřím k rodičům,kteří neustále omlouvají svoje dítě,vím,že je to s ním někdy náročné,ale myslím,že to co se mu dělo bylo zrcadlení mých pochybností o něm a má nedůvěra k vlastnímu dítěti a hlavně k tomu,jak ho vychovávám a k.čemu ho vedu..
Děkuji Kubíkovi za tyto lekce,děkuji své ruce, která mě zastavila a mám konečně čas řešit co je důležité a děkuji Vám všem za podporu..
Krásné dny
Bi