pondělí 30. července 2012

Velikost


Když se tak koukám na náš nádherný výhled z okna a vidím vysoké a majestátné hory v pozadí,často mě v poslední době napadá,jak jsme my lidé ve srovnání s nimi nicotní..
Dostávám se teď velmi často do situací,které mě nutí konfrontovat se s nejrůznějšími pohledy na "lidskou velikost",která se v naší společnosti měří hlavně tím,jak je kdo úspěšný v práci,jaké má postavení a zda-li má dost peněz a hmotných statků..
Začíná to už ve škole ..Většina rodičů chce,aby jejich děti vynikaly..
V čemkoliv...Nejlépe ve všem..známkami počínaje,chováním a vyhráváním nejrůznějších soutěží konče..
Pro většinu rodičů je to správný přístup..
Je přece normální chtít pro naše děti to nejlepší..
Dělám to občas i já..
Otázkou zůstává,jestli to chtějí i naše děti?:-)
Myslím si,že kvalita,ani"velikost"člověka se nadá ohodnotit známkami a tímto způsobem v našich dětech,tak jako to kdysi nevědomky dělali naši rodiče,zabíjíme kreativitu,schopnost poučit se z neúspěchu a přijmout ho jako znamení,že tudy cesta nevede a možnost vydat se jinam..

Většinou je jakýkoliv neúspěch vnímán jako to,že člověk není dost dobrý a hodně často vede k tomu,že se dotyčný neúspěšný začne křečovitě snažit v čemkoliv vyniknout,oslnit,zaujmout,ale jeho vnitřní spokojenost a sebeláska pomalu mizí..
Těžko pak  v sobě  hledá kreativitu a vyjímečnost,kterou máme všichni a přichází jen touha být perfektní a zalíbit se..
Momentálně se s tímto tématem potýkám sama u sebe, v souvislosti s výchovou svého synka Kubíka,kterému bude letos 9 let..
Pokaždé,když něco"provede",stane se mu nějaký úraz,neposlouchá žádné autority,nebo reaguje jinak než by se očekávalo,okamžitě to začnu vztahovat na sebe a je narušena má úspěšnost a dokonalost,která mi byla již od mala nevědomky vštěpována..
Začnu pochybovat..
O tom,jak ho vychovávám..
Jak je možné,že já mám tak"nemožné" dítě,když dělám co můžu a snažím se,aby byl "perfektní",jako to moji rodiče nevědomky chtěli po mě?!
Ale ten můj Kubík lumpík už perfektní a dokonalý je..Přesně takový jak má být..
Dokonalý a úžasný,jako my všichni...
Děkuji svému Kubíkovi,manželovi,ostatním synům a svým drahým přítelkyním,za lekce neúspěchu,které mi poskyrují,protože skrze ně nalézám cestu,jak se zachovat,co změnit a kudy se vydat dále..

Pokaždé,když vidím z okna naší ložnice ty krásné,veliké a majestnátné hory,uvědomím si svou malost a to,že jediný úspěch,který je pro mě v životě důležitý je,abych ten život sám zvládla a prožila, jak nejlépe dokážu se svým nejlepším vědomím a svědomím,abych si jednou mohla říct,že i když jsem se nestala slavnou herečkou,ani navydělala spousty peněz,tak mě ten můj život pěkně bavil..
To stejné přeji i vám..
Hezkou zábavu..
Brigit

8 komentářů:

  1. Velice pravdivý a krásně napsaný článek, jako vždycky :-)
    My s bráchou měli ohromné štěstí v naší mamince, která se dokázala z tohoto stereotypního uvažování vymanit a známky a další podružnosti pro ni nikdy nebyli důležité :-) Zato nás umí povzbudit, podpořit a poradit, když potřebujeme. A snad právě proto, že nás nikdy do ničeho nenutila, neprogramovala nám naše životní cesty, jsme oba v podstatě úspěšní :-) Bratr si letos plní sen a odlétá na sezónu do Ameriky hrát profesionálně hokej. A dosáhl toho, jen proto, že sám chtěl. My byli jen podpůrný tým :-) A já jsem šťastná máma dvou zdravých dětí, kterou naplňuje to co dělá. Co víc si přát? :-)
    Jsem ráda, že můžu maminčin model výchovy kopírovat, že mi zametla tu cestičku a ukázala, jak je možné k dětem a lidem přistupovat. Bez očekávání, že splní naše představy. Jen s otevřenou náručí a podporou :-) Jsme jen průvodci našich dětí, nikoliv vlastníky...
    Ještě jednou díky za článek, jsem ráda, že jsem si nad tímhle tématem mohla zase zameditovat :-)
    Už se těším na další!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Barunko..
      Moc děkuji za komentář a zpověď z Tvého soukromí..
      Jsi šťastná bytost,že Tě vychovala tak skvělá máma..
      Hodně krásných chvil při výchově a spoustu vděčnosti Tvojí mamince..
      Měj se moc hezky
      Brigit

      Vymazat
  2. Milá Brigitko tvé zamyšlení je mi hodně blízké.. je strašně těžké skloubit lásku a svůj vnitřní pocit udělat vše pro to, aby se mé děti měly dobře teď a jednou až se budou stavět na své nohy také a nenutit je přitom dělat věci tak jak chceme my a myslíme si že je to tak správně právě proto, aby byly jednou šťastné. Oni to většinou vidí jinak. Hodně s tím bojuji, můj 11 letý syn je na můj vkus hodně pohodlný, lenivý a pokud to jde nechce dělat nic co ho nebaví a to je většina povinností, co mu nenařídím 10 krát a neodkontroluji prostě není. Často pak člověk sklouzne ke křiku a zákazům.. ovšem v dodržování nejsem důsledná prostě mě ukecá. Zkouším to na něj po dobrém i po zlém ,často přemýšlím jak by to mělo být správně. Výchova dětí je hodně těžká věc, aby byly šťastné, nebyly zakomplexované, věřily si , aby byly slušné a přitom nebyly hloupé a naivní.. Aby z nich vyrosli čestní a schopní lidé i když jak tak na to koukám poslední dobou se tohle vůbec nenosí, Oni to budou mít v životě hodně těžké a tak si zase na druhou stranu říkám ať mají na co vzpomínat jak jim u mámy bylo dobře. Daki by se na tohle téma psát ještě dlouho.. pa a měj krásné dny ty i tvoje děti Dita

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dituško zlatá,děkuji ti za Tvůj vyčerpívající komentář..Jsi velmi citlivá a přemýšlivá bytost,podle toho co píšeš..Ale víš co?Myslím ,že se musíme naučit nebrat to tak vážně..Taky to dělám a pak se trápím..Taky si myslím,jak velmi zodpovědné a nelehké je vychovat dítě-ti..Zkusme se na to někdy podívat tak,že naši rodiče nic z toho co víme my nevěděli a přece z nás vychovali docela slušné lidi:-)často na to teď myslím,abych si ulevila od té tíhy..
      Moc Ti děkuji za Tvé řádky..
      Krásné dny milá
      Brigit

      Vymazat
  3. Ty jsi můj anděl..víš to?Tvoje slova vždycky pohladí tu moji duši!!!Děkuji ti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Drahá Žanetko..
      Děkuji Ti,nevím co na to napsat..Jsem velmi poctěna,že Ti má slova alespoň na dálku uleví..
      Myslím na Tebe..Drž se slunce..
      Brigit

      Vymazat
  4. Moc hezky napsané. I já se tohle snažím vštěpovat holkám, ale nevím, jak se mi to daří. Výchova dětí je těžká věc a často se nám vymkne z rukou směrem, který jsme vůbec nečekali. Děti nám často ukazují, co je a co není důležité. Díky Jendovi vím, že nejsou důležité známky a množství peněz..jediné na čem záleží, je, aby byl šťastný... Kéž by byl... a nejen on...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Amelinko.
      Díky moc za návštěvu..Přeju Tobě a celé Tvé rodině hodně štěstí a vždy ten správný směr pro Tebe,jako pro maminku,která si vybrala opravdu nelehký úkol v tomto životě..
      Mějte se moc hezky
      Brigit

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..