Citlivost,jako dar.

Zdroj Pinterest

Krásný mrazivý den milí čtenáři.

K napsání tohoto článku mě před pár dny inspirovalo setkání s jedním úžasným,ale velice nešťastným psem.

Rodina jeho pána se před pár měsíci rozpadla, žena s dětmi se odstěhovali jinam a on se svým pánem také změnili své bydliště.

Pes je teď velmi neklidný, pořád kňučí a pobíhá .Dokáže ho uklidnit pouze přítomnost jeho pána,nebo intenzivní hlazení.Pro jeho pána i okolí je tato situace občas pěkně obtěžující, když pejsek začne takto vyvádět pokaždé,když se páneček ztrácí s dohledu,či kdykoli se k  němu někdo jen přiblíží.

Když jsem tohoto skvělého psa měla možnost hlídat cca půl hodiny,než si jeho pán zašel nakoupit alespoň něco k snědku, prožila s i ním jeho smutek a truchlení velmi intenzivně a naplno.

Nic tak smutného jsem dlouho nezažila. Leželi jsme spolu na koberci,já hladila a hladila a vytí mi znělo po pár minutách ,jako usedavý pláč.

Zvířata jsou velmi citlivá a napojená, bohužel nemají možnost situace vědomě měnit a používat rozum.Dělají a cítí vše na základě svých pudů.

Jak moc se zvíře dokáže trápit pro ztrátu lidí, které miluje, ze strachu, že i ten poslední co mu zůstal odejde.

Když jsem pak uplakaná a unavená odcházela domů, uvědomila jsem si, jaký velký dar v podobě své citllivosti jsme my lidé dostali do vínku.

Jako malé dítě jsem se hodně smála a když jsem začala dospívat, projevovala se u mě v nejrůznějších situacích zvýšená citlivost.Mnohokrát jsem slyšela,že jsem "citliva","moc všechno prožívám" a tak podobně.

Na střední škole má citlivost a sebedůvěra dostaly pěkně na frak a já veselý extrovert,začala svou citlivost potlačovat tak úspěšně,že jsem se obalila do 10kg těžkého, tukového obalu,který jsem si za 4 roky na sebe nabalila. V jednom ročníku jsem úplně ztratila na pár měsíců hlas ,následkem nemoci.Raději jsem samu sebe umlčela, abych nemusela říkat co prožívám a jak nedobře mi je.

Kdykoli jsem cítila,že něco není pro mě v pořádku, umlčovala jsem tento čím dál slabší hlásek v sobě vzpomínkami na slova ostaních, ať to tak neprožívám.

Trvalo to  mnoho let a já si prošla velmi špatnými situacemi, než jsem konečně pochopila, že má citlivost je můj dar, můj barometr životního štěstí a radosti.Protože přirozené je cítit se dobře a být zdravý.

Začala jsem svou  citlivost poslouchat,jako nejlepší kamarádku.Radí mi opravdu dobře a velmi mi zjednodušuje život.

Kdykoli je pro mě nějaká nová životní výzva nepříjemná , nebo dokonce zraňující, okamžitě mi dá moje citlivost jasné signály, že tudy cesta nevede a já hledám jiný chodníček, který je příjemnější a zelenější, plný kvítí a sluníčka.

Když si rozložíte slovo CIT-LIVOST,můžete v něm přečíst umění CÍTIT  a  prožívat CIT.

Každý z nás,tento dar nosíme v sobě,ale velmi mnoho lidí tuto nádhernou dovednost ,která mu byla dána potlačuje.

Raději dělají, že se nic neděje,jak jsou nad věcí,nebo to jdou rozběhat či vypracovat,nebo zapít do hospody.

Každý má svůj únik, svůj otupující prostředek.

Pokud si nedovolíme prožít své smutky a trápení, nedáme prostor naší citlivosti, může přijít velké uzavření, deprese a nemoc, která sebou nese další a další situace, kvůli kterým se můžeme opět trápit a sebeničit.

Proto vás prosím, přestaňte se bát projevovat co cítíte, ať už je to špatné či dobré, nebojte se projevovat jeden ze svých velkých předností a darů jménem CITLIVOST.

Abychom se neproměnili ve smutné a kňučící psi, kteří se oddaně poddávají bolesti a osudu.

A nezapomeňte.

 Nikdy není pozdě na to,abychom druhým řekli, jak moc je máme rádi.

S láskou Bi