sobota 4. června 2016

ANO pro NE


Zdroj Pinterest
Květen byl pro mě velkým "zkouškovým obdobím".Je to měsíc s číslem 5 ,tudíž se děly změny na všech úrovních.
Dostávala jsem facky hodně rychle a na mě bylo,jak si s tím poradím.
"Zdraví především " hlásá má  Duše.
Asi proto jsem před týdnem ulehla s vysokou horečkou na tři dny, abych si opětovně uvědomila co je důležité a co už za hranicemi mých možností a mého chtění, jak moc jsou pro mě důležitá dlouholetá přátelství a jak je důležité si jich považovat a hýčkat.
Stala jsem se NE mocnou a ztratila svou sílu.
Moc jsem se na sebe zlobila,proto ta horečka.
Proč jsem se zlobila?
Stále to neumím.Neumím říkat Ne,tam kde je to zdrávo.Tam kde je to vlastně zapotřebí.
Lezu do zadku lidem,kteří o to vlastně nestojí a hlavně si to nezaslouží.
Proč?
Protože si přeji  pro všechny jen to nejlepší.
Proč?
Protože jsem přesvědčená o tom,že když budu lidem pomáhat,tak udělají pro mě to samé oni.
Chyba lávky.Lávka zlomená.

Každý činí vše pro sebe a co je pro něj nejlepší.Nikdo se neprosí o to ,aby mu bylo pomoženo a pokud to tak cítíme a pomůžeme a následně je naše důvěra zklamaná,tak si můžeme nasypat popel na hlavu leda sami sobě,protože se nás o to nikdo neprosil.

Umíte říkat NE, nebo stále souhlasně přikyvujete u každé prosby či požadavku vašich bližních,aniž zapřemýšlíte,jestli to opravdu chcete,nebo jen konáte to,na co jsou všichni od vás zvyklí?
Pomáhala jsem a pomáhala,až jsem se přestala smát, až jsem z toho onemocněla.
Přitom stačilo jediné.
Pokaždé,když přišla prosba,zeptat se proč chci pomoci?

Když jsem ležela v horečkách, když jsem se musela postarat o své syny, tak mi nikdo nepomohl.
Musela jsem sama.Musela.Náš život je na prvním místě,protože pokud my nejsme v pořádku všechno kolem nás se hroutí.Rodina,děti, přátelé,práce a hlavně zdraví.

Stále pomáhat jiným je tajné nastavení žen.
Od malička nám bylo do hlavy vkládáno,abychom byly hodné a pomáhaly.
Pomáháme a pomáháme, i když nám kolikrát smysl uniká.
Prostě jen tak .Ze zvyku.
 A když pak dostaneme facku, tak se zlobíme.
Můžeme se  zlobit,ale jen sami na sebe.
My jsme to dovolili,my se dostali tam,kde nám není dobře.
My jsme chtěli pomáhat.
My si neseme následky.

MY SE UČÍME ŘÍKAT SLŮVKO NE.

Po týdnu se dostávám do normálu,žaludek ustaluje své vibrace a srdci začíná opět proudit klid.
Jestli byl tento měsíc pro mě dostatečným poučením to zatím nejsem schopna říct.
Každopádně poprvé v životě jsem slůvko NE přestala vnímat negativně.

A co Vy?
Umíte odhadnout kdy  a komu pomoci?
Umíte říkat Ne?



Uzdravující se Bi





2 komentáře:

  1. Milá Bibi, máš naprostou pravdu, naučit se říkat NE, je pro nás ženy důležité. Máš pravdu také v tom, že to asi neumíš. Když si tak pročítám tvůj blog, přijde mi, že to NE, neříkáš různým mužům příliš často. Takhle si necháváš ze své studánky pít asi příliš mnoho mužů. Já vím ach ta Láska, ale na můj vkus to střídáš, respektive jsi zamilovaná dost často. Nevadí je to Tvoje cesta, ať se ti daří.

    OdpovědětVymazat
  2. Milý anonyme.Vidím,že znáš lépe můj život než já sama:-)Zamilovaná jsem nebyla už opravdu dlouho a vztahům s muži se již delší dobu vyhýbám.Ale děkuji za názor.Škoda,že není podepsaný.

    OdpovědětVymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..