sobota 10. září 2016

Srdcová pečeť

Zdroj Pinterest
Dnešek byl jedním z těch dní, kdy jsem si opět uvědomila,co mi přináší moje práce.
Měla jsem možnost prožít 12 hodin s devadesátiletou paní. Předem mě všichni upozorňovali, že si už nic moc nepamatuje a opakuje věci dokolečka.
Pracuji se seniory už pár let,takže mě tahle informace nijak nepřekvapila.
Nicméně mě tato milá a veselá paní naprosto dostala svou historkou z před mnoha let, kdy byla v lázních a potkala tam nějakého muže.
Už si nepamatovala ani jeho jméno, ani jestli to byl doktor, terapeut, nebo její spolupacient.
V paměti ji utkvělo to,jak se skupinkou pacientů, které byla v té době součástí rozloučil.

Řekl jim,že si přeje rozloučit se s nimi podle tradice, křížkem na čelo a polibkem na rty, protože neví, jestli se s nimi ještě někdy setká a touží po tom,aby věděli,jak rád s nimi byl a jakou úctu k nim chová.
Paní si pamatovala ty pocity a emoce, které u toho cítila a říkala, že po tomto projevu, onoho pro mě neznámého muže, i chlapům tekly slzy.

Dojalo to i mě.
Milá paní si nepamatuje co je za den, jaký má oběd, nebo které boty jsou její, ale emoce, které cítila před mnoha lety ,nezapomněla a udržuje si je v sobě stále.
Jako pečeť něčeho krásného, nesmazatelného, nezapomenutelného a nadpozemského.

Miluji čas strávený ze seniory a hlavně naše rozhovory. Jsou pro mě vždy opravdovým přínosem.Každý den si odnáším nějaké životní poučení, nadhled, nebo trochu klidu, který v sobě nosí.
To smíření a pokora, se kterou přijímají své stáří, bolesti i ztráty blízkých osob.
Samozřejmě popisuji jen své klienty a lidi se kterými jsem v každodenním kontaktu.
Vím,že někteří staří osamělí lidé velmi trpí a mají to jinak.O tom však dnes psát nechci.

Dnešní den mě opět přesvědčil o tom,že vůbec nezáleží na tom jakou máte pozici ve firmě, kolik peněz vyděláváte, kolikrát jste byli u moře, nebo kolikatery boty máte z poslední kolekce.

Lidé si vás zapamatují podle toho, jaké emoce v nich vyvoláte.

Podle toho, jaké s vámi prožijí chvíle, tak jako vy si pamatujete své osobní emoční momenty a nikdy na ně nezapomenete. Ať ty špatné, ale hlavně pak ty nádherné a nezapomenutelné chvilky.

Můžete přijít v životě o všechny hmotné, materiální věci, ale tyto neuchopitelné vzkazy našeho srdce nám nikdo nikdy nevezme.
Je jen na nás, jaké emoční pečeti zanecháváme v srdcích ostatních.


Děkuji za nádherný den.
Bi

9 komentářů:

  1. Milá Bí,děkuji moc za další povídání,které pohladilo.Přesně,emoce jsou nakonec nejvíc co můžeme dát,nebo přijmout od jiných...
    Myšlenky,co přišly pro mě v pravý čas.Díky ze srdce za ně.H

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, já děkuji Tobě za názor a milý komentář.Třeba nás lidi jednou to honění za majetkem a úspěchem omrzí a uvědomíme si o čem ten život vlastně celý je.Pevně v to věřím. Naštěstí už takové lidi potkávám. Krásné dny Tobě.

      Vymazat
  2. Na tohle jsou úžasné cesty vlakem. Devatenáctkrát se nestane nic, ale podvacáté sedíte v kupé s inspirativním, milým člověkem, který se s vámi podělí o část svého příběhu. Neznáte je a nejspíš už je nikdy neuvidíte, ale mnohé rozhovory ve vás zůstanou navždy.
    Opět krásná myšlenka, která zarezonuje v každém člověku :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Radko..Vlak je boží.Skvělé je na tom,že kdykoli se zpětně člověk zamyslí,proč právě dnes potkal toho inspirativního člověka,proč právě dnes vyslechl jeho příběh a jeho moudré věty, tak většinou najde velkou spojitost a smysl dávající propletenost se svým životem:-)Měj se moc hezky a plno inspirativních a naplněných setkání přeji.

      Vymazat
  3. Krásný článek, absolutně souhlasím. U mé babičky, která má Alzheimera, takhle rezonuje dětství a dospívání, i když i to má trochu pomíchané. Ale je vidět, že doba mládí pro ni byla hodně důležitá. Mě tohle ale často vedlo k otázce, co bych si pamatovala já, jaké okamžiky by pro mě byly ty důležité. Ale to asi člověk nikdy nezjistí, dokud se to nestane :)
    Žena oděná Měsícem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A až se to stane,tak už si to nebude pamatovat:-)Přesně,tak to je Jani. Moc děkuji za komentář a krásné zamyšlení nad svým životem.Taky jsem si udělala Tvoje "cvičení", které myšlenky a pocity by nejspíš zůstaly:-)Děkuji a krásné dny vinšuji

      Vymazat
  4. Poselství článku je výborné!

    Takový zážitek - křížek na čelo a vyžádaná pusa na ústa by pro mě bylo až invazivní, příliš. Ale o to líp bych si to zapamatovala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Liško.Díky za Tvé řádky.Paní je hluboce věřící člověk,takže u ní šlo spíše o duchovní rozměr:-)Byla zvyklá z kostela.Ale chápu Tě.Takové loučení opravdu není pro všechny:-)Měj krásné dny a zkus si to cvičení:-)B.

      Vymazat

Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..