Chvilka na schodech

Zdroj Pinterest

Copak už jsme nepřečetli dostatek motivačních citátů a knih, které slibují úspěch?

Copak jsme neslyšeli stovky nebo tisíce videí, ve kterých se jinými ústy a jinými slovy říká stále to stejné a krásné pořád dokolečka?

Kolik toho ještě potřebujeme uvidět, přečíst a uslyšet, než to začneme žít v každodenním životě?

Přehlcujeme své hlavy nadměrným myšlením, nadměrným přijímáním informací, abychom stejně došli na konci, který se zároveň stává novým začátkem, k pár jednoduchým a jasným slovům, jako jsou život, láska pravda, soucit a čistota.

Přidáte něco?

Dnes jsme kráčela pěšky po schodech do 12 patra kde bydlím, a opět jsem uviděla to krásné podobenství, které prožíváme den co den.

Každý den někde směřujeme, stoupáme a sami sobě občas vytváříme překážky.

I já je na svých schodech měla.

Plno papírů a špíny.

Však jen v některých patrech.

V jiných bylo útulno a čisto a měla jsem pocit, že tak je to správně.

Správně?

Co je to správně?

Když jsem viděla tu špínu pod nohama, vzpomněla jsem si na všechny svoje bolestné prožitky a zkušenosti, kterým jsem dříve říkala chyby a proběhlo ve mě velké uvědomění, že se na svět rodíme jako čisté bytosti, pak se našimi programy a životem vůbec kolikrát pěkně zašpiníme.

Potom se pracně zase snažíme očistit.

Zametat a uklízet, zahlazovat, vytírat, renovovat sundávat přilepené žvýkačky, které jako ty křivdy a zranění máme kolikrát tak pevně přilepené na srdci, že to jde až na po desáté, nebo dokonce posté a někdy taky vůbec.

Každé patro bylo jiné, jako roky, kterými jsem procházela.

Jako lidé, se kterými jsem se stýkala.

Stoupala jsem výš a výš a chvílemi jsem u toho pěkně funěla.

Úsměv na tváři a dobrý pocit z toho, jak to pěkně zvládám.

Když jsem si tak samolibě libovala v té své rádoby moudrosti a napojenosti a moje ego si lebedilo ve své domnělé dokonalosti, zjistila jsem, že v mezi patře před mým bytem je pěkný bordel.

Všude špína a vajgly.

Stála jsem před svými dveřmi a koukala na tu špínu (svou minulost), pěkně z patra a povýšenecky.

"Pche"..."To už bylo". " Už je to za mnou" znělo mi v hlavě.

A pak to přišlo :" Naše přítomnost, je jako ozvěna dnů minulých".

" Necháš - li bordel z minulosti neuklizen, tak se Ti pěkně hromadí, až se Ti začne prolínat do Tvé přítomnosti."

A co z toho vyplývá?

Chceš- li žít krásný a láskyplný život, nezapomeň na svou minulost a zameť si laskavě před svým prahem.

Já jdu na to.