V bezpečí....

Tolik let jsem na to byla sama.

Spoléhala jen na svůj úsudek a sílu, kterou jsem občas dolovala až z paty.

Když mi poprvé řekl, že už nejsem sama a můžeme všechno sdílet spolu, něco uvnitř mě se velmi vzpíralo.

Měla jsem stažený žaludek, uhýbala pohledem a kroutila se, jako žížala, aby neviděl,

co cítil a já abych nemusela s pravdou ven.

Byli jsme spolu jen chvíli a nechtěla jsem mu vykládat o tom, co se ve mě děje.

Pořád jsem si říkala, i jemu nahlas, že je to jen MOJE.

Úplně mě odzbrojil, když se na mě kouknul z té své velké výšky a řekl :

"Už na to nejsi sama. Co je Tvoje, je i moje a týká se to nás obou. Říkej mi prosím Tě všechno."

A já ho poslechla, i když jsem se moc bála.

Obávala jsem se dalšího zranění srdce, dalších lží, manipulací a podivných her, které jsem s muži většinou ve vztazích prožívala.

Začala jsem s ním pomalu mluvit o všech svých pocitech, jak si přál. O všem co prožívám uvnitř.

Po všech těch vztahových karambolech a znovu zvednutích ve vztazích s muži, jsem měla v sobě zprvu velkou nedůvěru a moje obranné mechanismy jely naplno.

Bolesti žaludku, bušení srdce a strachy lezly pomalu nahoru, výš a výš k srdci, kde se pomaličku rozpouštěly a vsakovaly, jako znovu nalezená živá voda, která hojí hluboké rány.

To, co si přál ode mě, dopřával i mě.

A tak jsme se vzájemně začali častovat a obohacovat dlouhými debatami plnými upřímnosti, pravdy, která občas píchla a otevřeností, která nás jednoho před druhým obnažovala chvílemi až na kost, nebo spíše na duši, chcete li.

Najednou jsme zjistili, že naše společné hluboké sdílení vyhledáváme, protože nám dodává důvěru jeden ve druhého, posiluje naši lásku a sounáležitost, která nic neskrývá, nezamlčuje a nelže.

V posledních týdnech jsem procházela v práci náročným procesem s jednou mou paní klientkou a oslabená psychika se začala projevovat i na fyzickém těle různými typy bolesti. Dřív bych mlčela a pokorně nesla všechno sama, dělala hrdinku a usmívala se přes bolest a nevyspaná víčka bych se snažila rozevírat dokořán, aby si nikdo o mě nedělal starosti a hlavně, aby nikdo nezahlédl, že jsem také jen obyčejná žena, které občas dochází síly a potřebuje obejmout.

Tolik let to nebylo.Zapomněla jsem. Zavřela. Nečekala, že to ještě někdy samovolně bez očekávání, chtění a lpění přijde. 
Když jsem včera seděla celá bolavá na lavičce u kostela a povídala mu do telefonu o svém dni, pocítila jsem nebývalý klid a radost. Absolutní pocit bezpečí a pochopení, když cítíte, že vás ten druhý poslouchá, je s vámi a nemusíte jemu ani sobě nic nalhávat. Ten krásný pocit uvolnění, že můžete být absolutně upřímní, takoví jací jste a nic se nestane. Naopak je to vítáno s nadšením a obdivem.

To osvobozující zjištění, že s vámi nikdo nebojuje o to, jestli je moudřejší než vy. Máte jeho plnou podporu a víru, že vše dokážete zvládnout sama.

Ten krásný pocit, že ať řeknete cokoliv, dá vám ten druhý najevo, jak moc pro něj znamenáte a jak jste milovaní a přijímáni.

Vím, vím, řeknete si, že jsme spolu jen chvíli a všechno se může změnit, až opadnou růžové opary naší zamilovanosti, ale já si myslím, že pokud od prvopočátku dokážete s partnerem žít v absolutní pravdě a upřímnosti jeden ke druhému, pak stojíte nohama pevně na zemi v realitě svého společného žití a všechny zkoušky, které přijdou zvládáte lehčeji, protože se cítíte v bezpečí.

A věřte mi, že tenhle pocit je k nezaplacení.

S láskou Bi

Vkládám i komentář milovaného Michala k danému tématu:

Michal :

Brigitka je štěstí, štěstí je když můžete ženě říci vidím, že se uvnitř tebe něco děje a zeptáte se jí co se v tobě odehrává a ona vám poví po mírném zdráhání (neměla to se mnou lehké od našeho prvního shledání, přes mé dlouhé mlčení, až po ignorování všeho co od ní ke mně přicházelo a neviděli jsme se tváří v tvář přes 2 roky) úplně vše.

A já ji můžu odpovídat dnes už bez obalu, beze všech strachů, bez náznaků manipulace, nějaké hry na její, díky všemu co prožila v životě i se mnou přirozené strachy, obavy a nejistoty. Mohu se odhalit na morek svého srdce, duše i těla.

Vysvětluji, aniž bych musel lhát z důvodů, abych ji dále nezraňoval, mohu říci i slova tak upřímná, že mohou dokonce vyvolat další nejistoty, ale vím, že jedině tak k sobě můžeme mít důvěru tak absolutní, že se opravdu nemusíme bát říkat ani ty nejniternější pocity, strachy, obavy, ale i radosti.

Jak se to stalo, že jsem se "změnil"?

Od narození jsem byl jaký jsem. Cestou životem jsem si nasbíral mnoho dětských křivd, mnoho nejistot ze sebe, mnoho strachů ze všeho kolem, naučil jsem obelhávat sebe i ostatní, abych se zavděčil, naučil jsem se utíkat před vším krásným a před vším co znamenalo zodpovědnost hlavně za sebe, strachy z toho že neobstojím.

Stalo se to, že jsem musel umřít a znovu se narodit jaký jsem, jaký jsem býval, jaký jsem chtěl být, ale již to není o připodobňování se vzorům, ideálům, bohům, mistrům, prostě jsem si dovolil být sebou tak čistým, jako když jsem se narodil (napadá mě že to nebyl lehký porod 58 cm a 5,6 kg výbavička byla k ničemu a šup nakoupit věci na roční dítě)

Brigitko děkuji ti, že i já mohu být před tebou tak nahý, jak je to jen možné, aniž bych se musel stydět za cokoliv, že nemusím hrát nikoho jiného, abych se ti zalíbil, děkuji ti, že jsi svůj sen snila dál, i když jsem vysněný obraz mne po dva a půl roku hodně osekával a poutal jej kdesi do všech těch stejných mužů co jsou kolem.

Brigitko miluji tě a již se nestydím říkat to slovo, kterému jsem se hodně ale hodně vyhýbal a možná, když jsem ho říkal tak jen pro to, že se to ode mně čekalo. A bavili jsme se o tom i spolu, že se nám daří navracet slovu MILUJI (mezi ženou a mužem) význam pro nějž bylo stvořeno. Píšu rychle a zběsile :) jak už to tak u mě bývá a prostě myslím, že jednou vám i sobě připomeneme ve společném díle co se v nás odehrávalo od počátku, jak se to stalo. Ne pro pohlazení našeho Ega, ale proto abychom na to nezapomněli, nezidealizovali si v čase a možná těm kdo se bojí pomohli vidět, že to jde NE překonat, ale žít a dovolit se nebát ničeho ani špatných zpráv. Jejda psal bych do nekonečna. Tak hezký den všem ostatním.💗

Michal