Proč?

ZDROJ PINTEREST

Dnes velmi osobně. Koukala jsem na ranní východ slunce, nějak teď moc nespím. Můj starší Kuba právě dostal teplotu a nevíme zatím, jak se to bude vyvíjet. Se svými rodiči jsem denně na telefonu a neviděla jsem je přes měsíc. Prožívám to, co většina z vás v této době. Jsem doma, protože si nemůžu dovolit nakazit a oslabit své seniorské klienty a přátele, momentálním nachlazením. 

A právě na ně dneska myslím. Na všechny babičky a dědoušky, kteří často ani neví, která bije, 

proč si mají zakrývat obličej, nebo proč musí jít nakupovat, jen v určitou dobu. 

Musí být obrovsky vystrašení. 

To, co je pro nás v době internetu a medializace všechno jasné, pro "obyčejné lidi z dědiny", třeba nepochopitelné. Prosím, mluvte s nimi a pomalu laskavě vysvětlujte. Tohle není jejich svět.

Ten, ve kterém žili dřív, byl mnohem jednodušší.

Ještě před pár měsíci byli naši klienti seniorského věku často dosti opomíjená a někdy i dost zavrhovaná skupina. Děti na ně neměli čas, protože musí vydělávat peníze, aby uživili rodiny, zůstali sami po úmrtí partnera, často i nemohoucí a odkázaní na asistenční, či zdravotnickou službu.

Najednou jsou ohroženou skupinou a spousta lidí si začíná uvědomovat, jaký má vztah ke starší generaci. Stáváme se navzájem více empatickými a ohleduplnějšími. Třeba i častěji té mámě, nebo tátovi zavoláme, babičce napíšeme pohled, nebo dopis. Možná nás dokonce opravdu zajímá, jak se mají a co prožívají. Z čista jasna si jich snad začínáme i vážit, za to co pro nás a pro tuhle zemi za svůj život vykonali. Možná a já bych si to moc přála, dochází v některých rodinách k uzdravování vztahů. To je skvělé a mám z toho velkou radost.

Jen mi to někde v hlavě kazí otázky. 

PROČ NÁM VĚCI DOCHÁZÍ, AŽ KDYŽ SE NĚCO STANE?

ZŮSTANE TO TAK NAPOŘÁD?

Odpovědi nechám na každém z nás.

Chci vás poprosit. Zapamatujte si dobře momentálně prožívané chvíle své občasné bezmoci, smutku, možná i osamění a také i strachu o své blízké. 

Proč? Ať si ten čas, lásku a úctu věnujeme neustále, ne jen v dobách ohrožení. To bych si moc přála.

JEŠTĚ DNES MYSLÍM NA VŠECHNY SVÉ KOLEGYŇKY Z  PODANÝCH RUKOU, KTERÉ JSOU NEUSTÁLE V TERÉNU A MOC DĚKUJI, ŽE TO MOMENTÁLNĚ TÁHNOU I ZA MĚ. VŠECHNY DO JEDNÉ, MÁTE MŮJ OBROVSKÝ RESPEKT.

Uvidíme co další dny přinesou....

Přeji hodně síly a zdraví nám všem.....

Bi