Láska mým pohledem.....

Zdroj Pinterest

Říkáme slova, která jsme vytvořili,aniž správně chápeme jejich význam.Správně vlastně neexistuje, protože každý pohled, vysvětlení, pochopení jednotlivého slova je pravdou.

Naší životní pravdou, podle které pak  žijeme.

Často lidem nedokážeme říci, "miluji Tě", protože tato slova znamenají pro mnohé velký závazek, automatickou touhu po partnerském vztahu, také sex a u některých vzbuzující tato slova dokonce představu svatebních zvonů a spoutanosti, nejlépe na věky.

Nedávno, když mi můj šestiletý syn řekl opět svou oblíbenou větu "maminko miluji Tě a mám Tě moc rád",  uvědomila jsem si, že pro mě tato slova znamenají totéž.

Mám Tě ráda, mám Tě moc ráda a miluji Tě jsou pro mě vlastně synonyma znamenající náklonost, lásku a velký dar tohoto sdělení od člověka, který tato slova říká,nebo píše.

Opět jsem si uvědomila,že všechna tato slova se dají zastřešit jediným pojmem a tím je LÁSKA.

A LÁSKA JE JEN JEDNA.

Ovšem ta opravdová. Bez podmínek.

Nelze přece trochu milovat,nebo mít trochu rád.

Buď miluji ,nebo mám ráda plně a zcela, a pak je mým jediným cílem,aby bytost, ke které chovám takové city byla šťastná a žila krásný život,bez ohledu na to,jestli to bude po mém boku, či s někým jiným, koho si vybere.

Pokud tomu tak není, dochází k manipulaci a snaze ovládnout toho druhého všemi možnými prostředky, aby nás také začal milovat, ale podle našich slov, přání a  našich pravidel.

TOHLE NENÍ LÁSKA!

LÁSKA JE SVOBODA.

Svoboda vyjadřování citu,sdílení a pohybu v životě.

Pokud mezi sebe a lásku  vpustíme jen trochu ovládání, láska nemůže proudit,ani se zrodit.

NEMŮŽEME NIKOHO DONUTIT,ABY NÁS MILOVAL.

LÁSKA BUĎ JE NEBO NENÍ.

Jak snadno se to píše.Jak dlouho mi trvalo, než jsem tato slova přijala do svého srdce a začala žít v reálném životě.

Není to uchopitelné rozumem.Není možné se to naučit.

Pokud lásku dokážete dávat a dělá vám to potěšení,začne k vám v nejrůznějších podobách přicházet ze všech stran.

Věty "miluji Tě a mám Tě moc ráda" se staly  dávno součástí mého života a každý den se mi vrací , jako tichá pošta od mých dětí,přátel ,či lidí kolem mě.

TO JE  MÉ VNÍMÁNÍ LÁSKY A VŠECH SLOV S NÍ SPOJENÝCH.

VÁŠ SVĚT MŮŽE BÝT ZCELA JINÝ.

VŠE JE DOBŘE.

KAŽDÝ JINÝ POHLED JE V POŘÁDKU.

Květen je měsícem lásky.

Skvělá příležitost  pokusit se o SAMO léčbu láskou.

Pokud máte pocit,že vám v životě schází, zkuste začít u sebe a rozdávat třeba laskavé úsměvy,nebo objetí a pro odvážnější může být přijatelné začít více projevovat city a opět vpustit do své blízkosti i do života slova, jakými jsou miluji Tě a mám Tě moc rád.

Já za sebe jsem se rozhodla opět otevřít své srdce lásce partnerské.

Držte mi palce.

A víte co?

MILUJI VÁS..........

S láskou BI

Setkání

Zdroj Pinterest

Dlouho jsem tady nebyla a nenapsala ani čárku.

Mělo to svůj důvod.

Plnila jsem si svůj dávný sen .Nastal ten pravý čas a správná konstelace, abych začala organizovat skupinová setkání s lidmi a jejich příběhy.

Každý máme svůj příběh, který jsme si odžili, prožili, někdy i pěkně odboleli a svými zkušenostmi můžeme inspirovat ostatní.Tuto vizi jsem v sobě nosila několik měsíců, možná i let a teď to konečně žiji v realitě.

Díky našim setkáním přicházím na stále nové a nové podněty a myšlenky, které mě posouvají vpřed.

Pochopila jsem, že ani miliony duchovních knih mi nepomohou, dokud nedokážu žít načtené vědomosti v realitě, žádný seminář ani kurz,který jsem navštívila mi nenahradí osobní zkušenost a prožitek, který se mi zapíše pod kůži.

Uvědomila jsem si, jak dokážeme bez problémů radit jiným a odříkávat hesla a poučky, které sami neumíme uchopit.

Jak snadné je být poradcem,když necítím to,co právě prožívá jiný.

Uviděla a uslyšela jsem , jak nám nabyté teoretické vědomosti často brání vidět věci,tak jak jsou,vidět tu jednoduchost života, kterou si komplikujeme doporučeními, které nám dali jiní.

Svá setkání jsem pojmenovala SAMOléčba příběhem.

Nejedná se o kurz, ani seminář, nejsem kouč,ani psycholožka.

Přeji si, aby jste vy všichni pochopili, že až tak moc nezáleží na tom co v životě prožíváme právě nyní, ale je nezbytné, abychom si uvědomili, že vše co se nám v životě děje jsme si způsobili sami svým myšlením a jednáním.

Když přestaneme být oběti a uvědomíme si,že mu jsme tvůrci, tak pro sebe začneme vytvářet jen ty nejlepší zážitky a zkušenosti.

Přestaneme ztrácet energii obviňováním ostatních, svalovat vše na nepřízeň osudu a litovat se.

Trvalo mi to opravdu dlouho,než jsem začala žít ta jednoduchá pravidla,která si komplikujeme my lidé zbytečným přemýšlením o tom, proč mi kdo tak ublížil.

Není to důležité.

Spadnete mnohokrát,rozbijete si pusu,odřete kolena a často poteče i červená ,ale dokud budeme po každém pádu hledat někoho,kdo nám ošetří ránu, tak budeme padat tak dlouho,dokud nepochopíme,že jedině my sami si můžeme pomoci. 

Očistíme bolavé koleno a příště budeme dobře koukat kolem, abychom nenajeli na další kruhový objezd s výmoly a dírami.

Vybereme si krásný chodník,na kterém můžeme potkat skvělé lidi a úžasné příležitosti.

Postupně pádů ubude a malé oděrky,které utržíme na svých toulkách životem budeme léčit pusou na čelo:-)

Tak je to jednoduché.

Stačí udělat první krok a rozhodnout se pro změnu.

A z oběti se rázem stává tvůrce, který bere absolutní zodpovědnost za svůj život.    

Moc nám to všem přeji.

ps:    Pokud bydlíte někde kousek Frýdku-Místku, přijďte se za námi popovídat.

S láskou Bi

CHYBA jako první krok.

Už při vyřčení tohoto slova,některým naskakuje  kopřivka,u některých se stahuje žaludek a všichni cítíme,že to není až tak úplně fajn a hezké slovo.

Nebo spíše nejsou fajn pocity,které většinou naše chyby provází.

Známe to dobře už ze školních lavic,kdy byly chyby "trestány"známkami a každý z nás si občas přinesl domů,nějakou tu kuli,jako potvrzení,že jsme patřičnou učební látku prostě nezvládli.

Tyto malé/velké chyby většinou neovlivnily naše životy natolik,jako chyby životní.

Vztahové, finanční, a zdravotní chyby nás mohou a to doslova ,ve výsledku připravit o život.

Ne snad přímo o fyzickou přítomnost na zemi,i když i k takovým extrémům dochází,ale chyby, které nezpracujeme,zanechávají na nás a hlavně v nás následky,které pak dále ovlivňují naše myšlení,rozhodování a žití,v blízké i vzdálené budoucnosti,tedy velmi ovlivňují náš život.

Když jsme ve škole udělali chybu,stačilo se učivo doučit a udělat reparát.

V životě se nám do těchto reparátů vůbec nechce.

Často se zasekneme už ve fázi,kdy chybu uděláme, případně si ji uvědomíme a následně se z té "hrůzy"obviníme,nebo osočíme toho,kdo nám chybovat"pomáhal".

Následuje několik týdnů výčitek, spousty nepříjemných pocitů a následně pak blokace nových výzev a řešení podobných problémů.

Vesmírná pravidla však fungují tak,že pokud chybu nezpracujeme a neopravíme,dostáváme reparát,který je čím dál víc náročnější,aby nám konečně došlo, že je potřeba naučit se látku, osvojit si novou znalost,přenést do života a následně chybu neopakovat.

Lidé se bojí svých chyb.

Také jsem si dříve myslela,že musím být dokonalá a každou chybu jsem vnímala , jako potupu  a ponížení ,nebo prohru.

Přitom je nemožné,abychom všichni ovládali svou životní látku na výbornou vždy a všude.

Nedávno jsem si prožila velmi bolestnou a nečekanou chybu, kterou jsem si způsobila.

Nemělo cenu obviňovat někoho jiného.

Každý si za svou bolest a hloupost můžeme sám.

My jsme tvůrci.My rozhodujeme,tvoříme a následně prožíváme.

Seberozvoji se věnuji přes 20 let,ale teprve tentokrát jsem překvapila samu sebe reakcí, která ve mě proběhla.

Vše se odehrálo v průběhu 24 hodin.

Bolest,zklidnění, analýza, pochopení, přijetí a následné odpuštění.

Zaujala jsem stanovisko a vyvodila jsem pro sebe z celé situace důsledky.

To byly pro mě první kroky vpřed.

Nový směr na křižovatce,kde svítila červená(chyba) a já čekala znova na zelenou(nový začátek), abych si dobře a lépe příště všímala oranžové (varovných signálů).

Varovné signály vždy pomáhají v rozhodování,jestli projet na červenou,nebo v klidu počkat na zelenou a novou příležitost.

 My ženy máme jednu vlastnost,nebo spíše dovednost,která nás často přivede do průšvihu.

Často situace,které se nám v životě dějí máme tendence vnímat přes růžové brýle.

Protože jsme citlivější a věříme na dobré konce a vidíme desítky řešení, jak by se vše ve vztahu a kdekoli jinde dalo zvládnout a zharmonizovat.

Naše pocity a představy se však často liší od reality,kterou vidět raději nechceme.

Proto je podle mě dobré,všímat si signálů na semaforu,vnímat signály svého těla a kdykoli se necítíme dobře a situace, kterou prožíváme není s námi v souladu, naskakuje oranžová, která nám dává možnost se rozhodnout.

Já při své nynější chybě projela na červenou.

V mnoha jiných situacích jsem dokázala zastavit na první bliknutí oranžové, ale tentokrát jsem ji vidět ani cítit nechtěla.

Dnes už si své chyby nevyčítám a netrápím se pro ně.

Chybovat je lidské a bez chyb bychom nepoznali kudy vlastně chceme jít, kterou cestu na křižovatce zvolit, co je pro nás dobré a kde nás na konci cesty čeká strmý sráz.

Není až tak důležité, jak moc velkou chybu uděláme, ale jak na ni v danou chvíli zareagujeme.

Kdykoli zaujmeme k situaci postoj a jakékoli stanovisko,učiníme vědomé rozhodnutí,jak se svou chybou naložíme a jak ji napravíme či uzdravíme(protože někdy na nápravu musí být dva),tímto uvažováním konáme první krok na cestě vpřed a začíná svítit zelená, která nás uvolní pro novou situaci a další životní příběh.

Zvládání chyb a jejich řešení,je jako učební látka,kterou když zvládnete,odměníte sami sebe a následně i své okolí klidem,upřímností a rozhodností.

Posílíte svou sebe hodnotu ,která klesá pokaždé,když se chyby dopustíme.

Nebuďte na sebe příliš krutí.

Prostě se rozhodněte,že vám od dnešního dne vaše minulé,nynější a budoucí chyby pomáhají k tomu ,ať je váš život ještě hezčí a vedou vás tam ,kam právě chcete, ať konečně poznáte co pro vás znamená to krásné zaklínadlo jménem štěstí.

Na posílení svého rozhodnutí si můžete do hlavy a do srdce vložit tuto afirmaci:

Děkuji vám mé chyby.

Jste mí pomocníci na cestě za štěstím.

Bez vás bych nepoznal/a co je pro mě dobré a kam směřuji.

Co pro vás znamená chyba?

Jak ji prožíváte?

Romantická samoléčba

Dnes ráno,když jsem v dešti projížděla ulicemi ospalého města,abych si radostně a nedočkavě koupila další vydání mého nejoblíbenějšího časopisu, na který netrpělivě čekám celý měsíc a nikdy nejsem schopna si zapamatovat,natož napsat, který den přesně vychází, v toto obyčejné ráno,které vlastně probíhá hodně podobně den co den, tohle všední ráno, kdy jsem si opět už asi po sté pouštěla při řízení ten nádherný ploužák od Adel ,přesně tohle ráno mi došlo, že jsem prostě a jednoznačně věčná romantička a romantiku ke svému životu potřebuji , jako vzduch ,který dýchám.

Zastavila jsem cestou do práce na chvíli u malého lesíka s výhledem na louku,protože jsem měla ještě chvíli čas a koukala,jak pobíhá zajíc na jednom konci trávy a kousek od něj se honí pár bažantů.

Stále mi hrála krásná hudba a já zase měla chuť na chvilku se rozplynout a zastavit čas.

Došlo mi kolik takových malých rituálů  denně dělám.

Pozorování východu slunce,každodenní brzké ranní mazlení s kočkou,která mě poté co mě olíže a oňufá, zahřívá svým tělem pod peřinou s čumákem zabořeným do mé tváře.

Ranní káva v posteli  a přemlouvání sebe samotné, že už je čas jít.
Ta stejná levandulová vůně den co den.
Masáže,u kterých si přeji,ať nikdy nekončí.
Byt provoněný aroma olejem a prosvícený světlem svíček.
Zamilované příběhy,které napsal život sám.
Sváteční chvilky klidu,kdy s mými syny jen tak sedíme a koukáme na pohádku přilepení na sebe.
Koupele plné pěny.

A hudba, hudba ,samá hudba.

Tak ráda řídím auto a při poslechu krásné hudby přemítám,vymýšlím si příběhy a situace.

Všechny mají jedno společné.Dobré konce.

Před pár dny mě šíleně bolelo pravé ucho.Vyslechla jsem mnoho zlého od lidí, kteří prožívali své osobní krize ,házeli špínu jeden na druhého a chtěli slyšet můj názor.

Ty telefonní hovory byly kolikrát tolik bolavé a negativní, že se mé ucho rozhodlo neposlouchat.

Začalo na sebe upozorňovat silnou bolestí.

Vy,kteří ke mě chodíte pravidelně víte,že se věnuji etikoterapii,což je léčba mravností a nemoci a bolesti řeší z mentálního hlediska.

Léky užívám pouze v ohrožení života,či nesnesitelných bolestech.

Situace se stala neúnosnou a já pochopila,že teď musím své bolavé ucho uklidnit  a rozmazlit něčím hezkým.

Opět přišla na scénu má milovaná romantika.

Poslouchala jsem tichou krásnou hudbu,přestala brát telefonní hovory a věnovala se poslechu laskavých meditací.

Po týdnu urputných bolestí jsem se konečně klidně vyspala.

Po tomto zážitku jsem si uvědomila proč lidé tak rádi koukají na pohádky,tele novely,romantické filmy o lásce a proč naše babičky četly červenou knihovnu.

Všichni věří v dobré  konce a moc si je přejí.

Každý tvor na světě si  přeje klid a lásku.

Jsem o tom přesvědčená.To,že své touhy mnozí nedokážou v reálném světě naplnit je věc druhá.Je to osobní cesta každého z nás.

Znám muže,který miluje rodinné filmy,kde je mnoho dětí,manželství většinou procházející krizí,která se během příběhu zázračně vyřeší a vše dobře dopadne.

Jemu samotnému se už dvě rodiny rozpadly.Jeho sen se v realitě nenaplnil, ale jsem přesvědčená o tom , že na ty dobré konce stále věří.

Moje babička,která bude mít 90 let neměla zrovna lehký život.

Moc ráda čte.Mnoho knih jsem jí koupila i já..Miluje příběhy paní Javořické,což je červená knihovna.Nebyl to pro ni brak.

Pomáhaly jí přežít v těžkých dobách.Byla to pro ni motivace a inspirace,která ji držela nad vodou.

Kdykoli se oteplí vyrážím k řece a sbírám kameny ve tvaru srdce.

Myslím při tom na lásku a krásné vztahy.

Vždy si jich pár odnesu a pak je rozdávám jako dárky.

Moji blízcí přátelé mi srdcové kameny vozí z cest.Vždycky si na mě vzpomenou.

Romantika je pro mě velkým lékem a proto vám radím,buďte romantičtí a to nejen v případě,že si někoho namlouváte,ale také kvůli sobě a svému srdci.

Kdykoli romantiku a lásku cítíme v sobě,pak ji můžeme šířit dál a snadno se vám potom může stát,že máte zdi svého bytu vyzdobeny srdcovými malůvkami svých dětí a na nočních stolcích se vám povalují kameny ve tvaru srdce, jako u nás doma.

A co vy?

Máte rádi romantiku?

Krásné dny plné romantiky a lásky přeji nám všem

Bi

SEBE si VĚDOMÁ

Opět probírané téma.Pořád to teď slyším.

Buďte sebevědomí!

 Super doporučení,které si každý přebere po svém.

Pro každého slovo sebevědomí znamená naprosto něco jiného.Na každém druhém internetovém portále můžete číst návody,jak si své sebevědomí zvýšit.

Někdy mám pocit,že sebevědomí je nějaká choroba a někdo se léčí z nízkého a někteří,kteří "lékaře" nevyhledávají by se měli léčit z vysokého.

Jako u tlaku.

Na vysoký tlak máme pilule,na vysoké  sebevědomí zabírají jen rány vesmíru, abychom zpozorněli a získali rovnováhu a trochu pokory.

Na nízký tlak prý pomáhá káva a štamprle.

Nízké sebevědomí se "léčí "různě.

Holky na sebe přehnaně dbají, kupují si značkové oblečení,drží diety,lakují nehty na rudo,pořizují si bohaté muže se super auty a stavějí domy, ve kterých pak zůstávají samotné a nešťastné,protože muži  musí do světa,aby vydobyli postavení a vydělali peníze,za které si kupují nová auta,pořizují si milenky a jezdí se svými nešťastnými ženami na drahé dovolené,aby je aspoň trochu rozveselili.

Pokud nemají to co se očekává a není viditelné v reálném světě,často sebevědomí ztrácí.

Možná si řeknete,že je to dost přitažené za vlasy,já jsem to ale žila  a vidím kolem sebe stále.

Tohle je realita.

Další podle mě špatně pochopené sebevědomí je,když žena se zaťatými zuby přečká mateřskou,osamostatní se a pak pálí mosty,protože se konečně stala nezávislou a "sebevědomou" k těmto činům.Nalezne si mladého milence,aby si zvýšila kredit a již zmiňované sebevědomí.

Podle mě se sebevědomí získává postupně a to zvládnutím nejrůznějších životních situací.

Těžko o sobě žena může prohlásit,že je sebevědomá,když ji neustále podvádí partneři,byť je atraktivní a na první pohled sebevědomá až moc.

Také si myslím,že síla sebevědomí není stále stejná.

Jsou dny,kdy se cítím jako Bohyně,která si se vším poradí a jsou dny,kdy raději zalézám do "nory" a přemýšlím,jak se rozhodnout,aby to nebolelo.

Sílu a velikost svého sebevědomí můžeme opět dobře sledovat na okolním dětí.

Pokud nám do života přichází situace,které nám neustále ubližují a máme pocit,že nás ponižují,nebo bolí,tak je načase trochu si to sebevědomí a sebelásku zvýšit.

Ne zkrze útoky na jiné,ne zkrze nákup nové rtěnky či bot,ale skrze hluboké a upřímné zamyšlení co se mě stále tak dotýká a proč,abychom si sami pro sebe našli řešení.

Kdykoli mám štěstí a dostanu se do společnosti sebe si vědomého člověka,vždy ho poznám podle těchto věcí.

1.je usměvavý a vyzařuje z něj velký klid

2.neskáče nikomu do řeči

3.nerozdává rozumy a nevyžádané rady

4.nehodnotí a nesoudí jiné lidi

5.nemá potřebu jiné lidi ponižovat a vyzdvihovat své schopnosti

6.má mnoho přátel,se kterými prožívá spoustu příjemných a hezkých zážitků

7.svá trápení si je schopen si řešit sám,protože ví co je pro něj dobré v době smutku

8.kdykoli nesouhlasí,nebo něco nechce udělat dokáže to říci bez ubližování ostatním

9.je vždy upřímný ve všech oblastech svého života,tudíž pro okolí čitelný

10.otevřeně a nebojácně vyjadřuje své city a pocity,beze strachu,že mu bude ublíženo.

Toto je má vize SEBE si VĚDOMÉHO  člověka,ke které směřuji.

Pravda je ta,že pokud pocit sebevědomí necháme klouzat jen na povrchu,tak se nám často rozpadne,jako domeček z karet.

Každý máme svůj způsob,jak si své sebevědomí zvyšujeme.

Nic není špatně.

Pro každého platí jiný herní plán, s jinými barvami ,figurkami a spoluhráči.

Úkolem je hrát,aby to pro nás bylo příjemné.

Pokud docílíme toho,že to je příjemné i pro spoluhráče,pak je to dvojnásobná výhra.

Sebevědomí lidé totiž také přejí úspěch ostatním.

Sebevědomí je pro mě hra,ve které někdy vyhrávám,občas musím jedno  nebo dvě kola počkat,než mi to dojde a čas od času se mi stane,že pěkně pohrávám a musím hledat nový směr k cíli s nápisem CÍL.

Přeji nám všem krásnou zábavu a spoustu s láskou vyhraných zápasů,ve kterých bojujeme jen sami se sebou.

Vaše Bi

Vzkříšený sen

zdroj Pinterest

Ten víkend byl opravdu náročný.

Měla jsem naprosto jiné plány,přání a představy,jak budu trávit jediný den volna v měsíci,který jsem měla před sebou.

Vůbec jsem nebyla připravená na to,že budu přítomna příběhu dvou rodin s malými dětmi,které prochází velikou manželskou krizí,které čelí nevěře a spoustě nedorozumění.

Souběh událostí,ten stejný scénář a plno bolesti kolem mě.

Rozhodla jsem své Duši ulevit na kurzu automatické kresby,který jsem absolvovala.

Když jsem viděla barvy svého srdce při malbách,bylo mi jasné,jak dokonale tato "metoda" odhaluje trápení a smutky,které momentálně prožíváme.

Všechno co kolem nás probíhá a dotýká se nás emočně je naše zrcadlení se vzkazem.

Hledala jsem ve svých myšlenkách tak dlouho, dokud nepřišla uspokojivá odpověď.

Myslela jsem,že tím se to celé uzavře a já se uklidním

Pořád mi však v hlavě létalo desítky otázek, na které jsem odpovědět nedokázala.

Odpoledne jsem se celá bolavá a unavená trochu uklidnila procházkou po slunci v práci,kde jsem byla se "svou"holčičkou na vozíčku.

Následoval přesun na charitativní akci do Ostravy,kde vystupovali umělci,aby dětem bez domova a rodičů zpříjemnili  Valentýnský den.

Program pomalu probíhal,bylo co poslouchat ,na co koukat a čemu se smát.

Jako poslední vystoupení,které jsem měla před svým odjezdem vidět vystoupila mladá 17 raperka ze Slovenska jménem Aless.

Seděla jsem někde uprostřed a měla dokonalý výhled na dění kolem.

Když začala zpívat a tančit, pár mladších dívek přiběhlo pod pódium,aby ji viděly z blízka.

Na tom nebylo nic k divení.

Za chvíli však její texty začaly nabírat velmi motivační a osobní obrátky a najednou se to začalo pod pódiem plnit i chlapci a další děti všech věkových kategorií skandovaly a chtěly jí být co  nejblíž..

Dotýkali se jí a ona jich, podávali si ruce a ona stále zpívala o tom,jak si každý může splnit svůj sen, když bude chtít, jak je každý skvělý , úžasný a podobná slova plné lásky a naděje.

Při poslední písni už jsem plakala hlasem,protože mladá krásná zpěvačka vešla mezi děti,nechala se od nich hladit a při zpěvu se s nimi objímala.

Čas se zastavil.

Nebyly hranice, nebyl věk, rasa ani pohlaví, byla jen ona ve své motivaci a síle a stovky dětí, kteří v ní viděli vzor!

Slavnou holku,která je jako oni a dokázala to.

Splnila si sen, po kterém oni ve skrytu Duše jen touží.

V tu chvíli mi všechno došlo.Nám všem chybí pozitivní vzory, které bychom následovali.

Často si nevěříme,nejsme schopni řešit problémy jinak než útěkem,bojíme se budoucnosti, protože jsme prožili mnoho zklamání, které hodně bolely.

Vím, mnoho lidí se začíná "probouzet".Chodí na kurzy,čtou duchovní literaturu a snaží se o vnitřní proměnu sebe samotných.Mnoho lidí však také končí v této teoretické části.

Když se blížíte k "cíli" zkoušky se začínají zhušťovat a nabírat na síle.

Učí nás jak nabyté vědomosti začít používat v životě, jak neopakovat své chyby,jak žít ve štěstí a bez bolesti.

Jak oživit svůj sen.

Miluji vaše příběhy,které mi vyprávíte,píšete,voláte.Moc vám za ně děkuji.

Vy jste moje motivace, abych psala dál, díky vám si plním svůj sen a sděluji co mám uvnitř, tak jako mladá Aless,ten nedělní večer,který mě opět přesvědčil o tom,jak si můžeme navzájem pomáhat a obohacovat se.

Kdykoli ucítíte bolest,nebo trápení,snažte se vzpomenout co je váš sen a skrze něj se spojte opět sami se sebou.Pak můžete motivovat a pomáhat nejen sobě,ale i ostatním.

Krásné dny.

S láskou

Bi

Vnitřní bouře

Zdroj Pinterest

Je teprve začátek února a už to začalo.

Všude kolem mě i u nás doma.

Věděla jsem,že tento rok 2016 má být náročným,ale nikterak si tato upozornění  neberu k srdci.

Denně mi volají různé přítelkyně a stěžují si, že je muž uhodil, že její muž pije a pak je zlý,další muž nemluví a pak vybuchne jak časovaná bomba.

To bych nebyla já,abych nezačala přemýšlet nad tím co se děje.

Proč tolik agrese ze strany mužů?

Všechny ženy,které se mi svěřily,spojuje jedna věc.

Jsou dlouhodobě nespokojené ve svých vztazích a už dlouho se snaží situaci řešit.

Nemůžou se ale stále rozhodnout,protože k razantním rozhodnutím člověk musí dojít sám a nebývají příjemné, ani jednoduché.

 Partneři jim ukazují jejich nejistotu,strach,obavy a další věci a nutí je hodně přemýšlet.

Ti kdo ke mě chodíte delší dobu,tak víte, že chování druhých k nám, většinou zrcadlí naše nevyřešené věci a pocity.

Nutí nás ke změně.Ačkoli to bude znít pro mnohé velmi neuvěřitelně, Ti lidé,se kterými se dostáváme do konfliktu nám vlastně pomáhají.

Svým chováním nás nutí více přemýšlet nad situací, nutí nás uvědomit si co se děje, jak to chceme a nechceme,co nám v životě přináší radost a co jen trápení.

Už pár let nedělím věci na dobré a špatné.

Nic není špatně.Každá cesta má jiný cíl a jiný průběh,ale každá cesta nás  něco naučí.

Orientuji se podle toho co je mi příjemné,nebo nepříjemné.

Pokud je mi něco nepříjemné,tak začnu situaci řešit a hledat způsoby,aby se mi ulevilo.

Aby mi bylo opět příjemně a fajn.

Každý máme svého "učitele",který nám pomáhá na naší cestě.

Pro mě je to můj drahý starší syn.

Každý máme své kostlivce ve skříni a musíme na sobě pracovat.Není to závod,ani soutěž kdo víc ví.

Nejde ale o nic menšího než o život! O náš spokojený život!

Budiž pro vás útěchou,že všichni jsme na tolik silní,abychom naše zkoušky zvládli.

Jinak by nám nepřišly do života .

A další uvědomění, tyto zkoušky jsme si připravili sami, svými předešlými činy a jednáním.

Prvním krokem k uzdravení situace je přijetí plné zodpovědnosti za to co se děje.

Například žena,kterou bije muž je tímto způsobem nucena zamyslet se nad svou sebe hodnotou, sílou a tímto bolestivým způsobem si má uvědomit,že tudy cesta nevede.

Pokud muži nedá najevo svou sílu a nemám na mysli jen tu fyzickou,stále ukazuje jen svůj strach a závislost na něm,tak se situace bude zhoršovat do té doby než pochopí.

Kdykoli přešlapujeme na místě a nejsme schopni se rozhodnout,situace v našem životě budou nabírat na obrátkách a začnou se zhoršovat tak moc,až se stanou nesnesitelnými a to rozhodnutí učiníme.Bude to však v bolesti a pod nátlakem.

Vědomé rozhodování nám ušetří spoustu bolesti.

Někdy to jde lehce a někdy nás to přešlapování nemine.

Letošní rok 2016 je po sečtení všech čísel DEVÍTKA,což je číslo ukončování nefunkčních systémů,uzavření se do sebe,abychom si ujasnili co chceme a nechceme.

V tarotu je číslo devět zastoupeno kartou POUSTEVNÍKA,který odchází do své klidné tiché jeskyně,aby mohl v soukromí pracovat na povznesení svého nitra, uvědomit si smysl  svého života.

Většinou je zobrazován s lucernou,která ho vede kamenitou a nelehkou cestou k sebepoznání, nesobeckosti a duchovnosti.

Letošní  rok je velmi dobrý rok pro klidné a tiché rozjímání,kam se vydat dál, ať je nám dobře a veselo.

Kdykoli přijde bouře do našeho srdce,zkusme se ztišit jako poustevník a popřemýšlejme, kterým směrem se vydáme.

Většinou stačí udělat jen první krůček a věci se rozběhnou.

Přeji mnoho síly nám všem a také nám přeji,ať dokážeme i v té největší bouři, být majáky sami sobě,protože jen my a naše Duše nejlépe víme,jaký krok je třeba udělat pro uzdravení.

S láskou Bi