Uprostřed toho silného deště, jsem najednou opět stála v plné síle.
Vzpřímená ve své právě žité přítomnosti.
Kapky ze mě chladně smývaly mou bolavou minulost, která se vracela zpět do hlíny,
pohřbívala samu sebe do útrob, odkud vzešla a já se cítila chvíli od chvíle lehčí a radostnější.
Přišlo vědomí toho, že má minulost již nemá nade mnou žádnou moc, tak velká síla a touha opustit nadobro bolesti spojené s mým dávným bylo.
Vždyť BYLO, už dávno není. Není na tom co měnit. Není nic k odpouštění, ani odčinění. Je to pryč.
Zastávka se plní lidmi, kteří svými pohledy probodávají miniaturní prostor před sebou,
aniž si ve svém vlastním světě a příběhu uvědomují, co právě probíhá vedle nich.
Schovávám svůj žlutý deštník, autobus přijíždí, lidé se tlačí dovnitř, aby z nich prudký déšť náhodou neumyl kousek jich samotných...
Okýnkem spokojeně pozoruji silný proud, který stéká do kanálu a odplavuje můj strach...
Bi
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji Vám za návštěvu a přeji krásný den..