Splněné přání je jen první krok..

 

Krásný večer vám všem milí moji..

Moc se mi po vás stýská..a co pořád dělám a kde pořád jsem?

Na začátku bylo pár tajných myšlenek a přání..Je to dva měsíce,co se mi život změnil k nepoznání..
Jeden den mi kamarádka jen tak mezi řečí oznámila,že u nich v práci hledají nové lidi,poslala jsem životopis,pozvali mě na konkurz a už pracuji-) Vzali mě hned..
Jednoho jiného dne mi napsal první zprávu můj drahý přítel a dnes jsme spolu..
Splnila se mi dvě tajná přání..To byl jen začátek..

V práci se na mě navalilo spousta informací a povinností,střídavé směny,do toho plačící děti,protože jsme spolu  byli méně. Starší Kubík změnil školu,změnil kamarády,systém na který byl zvyklý i učitele..Trápil se..
Krásné víkendy s přítelem začaly být narušovány naší minulostí a mými strachy z opětovného selhání..
Málo volného času na sebe zapříčinilo mou velkou nespokojenost a nervozitu..
Nemohla jsem spát a trápila se kvůli dětem,práci a mé lásce..
Tento víkend,kdy situace vygradovaly ve všech sférách,naordinovala jsem si samotu a najednou sem si uvědomila,že splněná přání jsou jen prvním krokem na naší cestě..Proto,abychom byli šťastní,tak musíme stále konat,měnit,řešit,ale tak,aby vše bylo v naprostém souladu s námi a bylo nám v tom dobře..
Kdykoliv jsme spokojení my sami a dáváme najevo své potřeby a přání láskyplným způsobem,tak věřím tomu,že všechny okolnosti kolem nás nám dopomohou,aby naše cíle byly dosaženy s lehkostí a radostí..
Pokud cokoliv začne "drhnout",pootočte se o kousek a vydejte se dál jiným směrem,cestou,na které se budete zase smát..
Hledejte cestu jak jinak,aby bylo lépe..Nebojte se zkoušet,nebojte se vztekat se a plakat,pak ale vstaňte,odpusťte si a jděte jinudy..Každé splněné přání je první krůček, abychom si přáli dál a dál...Vylepšujte svoje sny..Nic není nemožné..

A jaká je moje realita a přítomnost nyní?
Práce,do které chodím ráda ,moji milí synové ,kteří si pomalinku zvykají na nový rytmus v rodině a svou láskou mě neskutečně posilují a můj drahý přítel David,který přišel vyléčit mé bolavé srdce..
Mám se opravdu moc hezky..
Mějte krásné dny a nebojte se prohlubovat své sny,ať se naučíte chodit s lehkostí a láskou...

Vaše Bi

Amélie

Krásné ráno vám všem.

Velice se vám omlouvám milí čtenáři,že jsem se tak dlouho neozvala,ale dějí se mi v životě velké změny,plní se mi má přání,tak je musím rychle žít,abych si je pořádně užila:-)
O tom dnes ale psát nebudu.
Na blogu jsem potkala velkou spoustu zajímavých lidí,kteří mě obohacují,inspirují a také posilují..Mezi tyto patří osoba,kterou velmi obdivuji a vždy,když prožívám něco náročného,tak na ni vzpomínám..
Díky ní jsem si uvědomila,že nic není tak těžké jak se zdá a pokud žijeme a dýcháme,zvládneme vše co chceme..Dovolte mi,abych vám představila osobu,které si velmi vážím a spousta z vás ji dobře zná..
Je to Amelie,které píše blog http://auticekjenicek.blogspot.cz/..
Teď tedy předávám slovo jí..
Děkuji Ti milá za všechno co děláš a co předáváš dál..

1. Jak vypadá Tvůj běžný den?
Trošku se liší prázdniny a školní rok, ale vcelku je to podobné, jen ve školní rok Jendovi přibude 2x týdně školka na 2 hodiny, což je více škody než užitku, ale dobrá.

Dopolední čas věnujeme hrám, čtení (pokud Jenda spolupracuje), strukturovaným úkolům (pokud to Jenda zvládá), po obědě se snažím o nějaké sociální nácviky - pomocí stavebnic, čuníka, Krtka nebo obrázků. Pokud Jenda dovolí, udělám nějaký rychlý oběd. Odpoledne trávíme v poslední době hrou, kdy Jenda něco postaví A krtci a dudlíci MUSÍ plnit úkoly - Jenda si to vynucuje a mně z toho po týdnech jde hlava kolem. Pokud děti chtějí, zadělám těsto nna buchty, na kynuté lívance nebo na langoše.

Ve 20:00 jde Jenda do postele s iPadem, ve 20:30 mu zhasínám, málokdy usne hned.

.Kolem 22. hodiny si povídáme s holkama, probíráme uplnulý den, problémy, úkoly, hrajeme karty. Pokud mám zadělané těsto, je čas na pečení nebo na vaření oběda na další den.

Mám-li na hlídání asistentku, pak rychle dojedu na úřad, na poštu nebo nakoupit - to, co Jenda nezvládá.

Kolem půlnoci se dostávám k psaní blogu, k mailům, vyplňuji dotazníky pojednávající o autismu, odpovídám studentkám, asistentkám dětí s PAS, rodičům či prarodičům dětí s AS, přátelům. Občas se mi povede napsat dopis kamarádkám. Po třetí hodině ranní se dostávám do postele.

V poslední době se snažím myslet i na sebe a v noci si občas ukradnu čas na knihu, chybí mi čtení...

2.Jakou hudbu ráda posloucháš?
 Mám ráda Beethovena, Chopina, George Zamfira, Leonarda Cohena, Andreho Rieu, Vanessu Mae, Panovu flétnu aj. S Eliškou posloucháme české interprety - Gotta, Zagorovou, Rottrovou, Filipovou, M. Davida ad. Mám ráda relaxační hudbu.

3.Co Ti pomáhá,když je ti smutno?
knihy, blog, objetí

4.Věříš v Boha?
Věřím v Boha. Před 9 lety jsem se nechala pokřtít a jsem za to vděčná. Můj život tehdy nabral jiný směr. Před 10 lety jsem byla nešťastná, bojovala jsem s počínající depresí, často jsem plakala a když mi jeden známý ukázal cestu k Bohu, tak mi nesmírně pomohl a já mu za to budu do smrti vděčná.

5.Co Ti přináší psaní Tvého blogu?
Psaní mi pomáhá zapomenout na problémy, chvíli nevnímám tíhu života. Na chvíli zapomínám na starosti, na stres, musím se soustředit na zmenšení fotek a na psaní. Je to taková zvláštní forma psychoterapie.

Díky blogu poznávám nové přátele, zaznamenávám kroniku pokroků Jeníčka a hlavně - vnáším povědomost o autismu mezi širší populaci a za to jsem velmi ráda.

6. Přinesl ti tvůj blog nějaká nová přátelství?
Ano. Přátele mezi muži i ženami a jsem šťastná, že jsem "díky" autismu mohla poznat skvělé lidi.

7. Tři přání?
 NIKDY jsem nad tím nepřemýšlela. Myslíš kromě zdraví pro celou rodinu? 

Přála bych si mít víc peněz, abych mohla vzít holky na dovolenou, do divadla, na koncert nějakého zpěváka, do Aquaparku, zaplatit si osobního asistenta nebo víkendový pobyt pro Jeníčka.

Přála bych si byt pro maminku, aby se každé dva roky nemusela stěhovat do dalšího a dalšího pronájmu. Vidím, jak ji to unavuje.

A třetí přání? 

 Přála bych si, aby vznikaly domy pro autisty, kde by třeba od 18-20 let mohli být. Kde by na ně dohlíželi nějací asistenti a kde by lidé s PAS podle svých možností mohli žít. Někdo potřebuje méně podpory, jiný více....Autisté dospívají, starší rodiče umírají nebo to nezvládají a lidé s PAS nemají kam jít.... 

Mám dvě děti s autismem a sama nevím, jak to zvládnou, jestli budou dělat pokroky, zda se zlepší či zhorší.... Nevím, jak dlouho to vypětí budu zvládat já, ani jak dlouho tu budu....a bylo by fajn vědět, že o má zlatíčka s poruchou autistického spektra je někde postaráno.

Amy

Rozchod,jako cesta k sobě..

Krásné ráno vám všem..

Včerejší den jsem proležela..Trápily mě křeče a střevní problémy.
Vy,kteří ke mě chodíváte a už mě trochu znáte,tak víte,jak to mám s nemocemi..
Mé tělo si žádalo velkého pročištění..Čistila jsem i své myšlenky a také počítač:-)
Ne náhodou jsem našla článek,který jsem posílala do jedné soutěže a uvědomila jsem si,že konečně žiju to,co jsem si v tom článku předsevzala :-)
Spoustu lidí se rozchází,spousta žen a mužů je nešťastných, že jim jejich vztah nevyšel..
Tolik trápení kvůli lásce.
Ale jak zpívá má drahá Radúza:"není na světě nic,co nepřebolí"...
Takže 8 měsíců po rozpadu mého manželství mám tady pro vás všechny,kdo se trápí malý návod:-)

Byli jsme spolu jen pár let..Stále dokola jsem přemýšlela,kde se stala chyba,kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím,jestli jsem udělala všechno co jsem mohla,abych vztah zachránila..

Když jsem se ve všem dostatečně“vyplácala“,dostala jsem nabídku na nové bydlení..Okamžitě jsem se  svými dvěma syny přestěhovala a po pár dnech vybalování krabic a zabydlování mi začalo docházet,jak krásnou etapu života mám právě před sebou..

Přestěhovala jsem se na vesnici,kde je úplně jiný život,než jsme doposud žili.

Mé děti si budou moci užívat přírody,lezení po stromech a cákání v řece..

Začalo mi docházet,jak se ve mně všechno zklidňuje..

Najedenou si organizuji čas podle sebe ,nemusím hystericky pobíhat po bytě s hadrem v ruce a poklízet uťapkané vzkazy od mých dětí,aby se „pán domu nezlobil“,když se vrátí domů..

Večer,když děti usnou ,můžu si číst  ,psát,cvičit ,tančit,prostě cokoliv mě napadne a to vše bez jakýchkoliv výčitek,že“ miláčka „připravuji o jeho výhradní právo na mou osobu..

Další nespornou výhodu našeho rozchodu začínám spatřovat i ve svém věku a zkušenostech..

Mám dva skvělé syny,takže už nehledám žádného tatínka,mám splněno..

Můj mateřský pud byl naplněn..Prožila jsem si dva zásadní vztahy a soužití s muži..Mám zažito a už také nemusím..

Už nemusím nikomu vysvětlovat,proč jsem nepotrestala syna za něco co neudělal,nebo proč jsem nereagovala tak ,jak se očekávalo,,nebo,že nebyly vyprány trenýrky v pravý čas,nebo,nebo….

Není to nádhera nemuset?

Začala jsem si uvědomovat kolik volného času mám pro děti a také pro sebe..

Daleko více se stýkám se svými přáteli,protože neustále neřeším domácí trable..

Tím,že jsem opět začala nalézat cestu sama k sobě a ke své podstatě,vstupují mi do života noví lidé,kteří mě inspirují a poskytují mi spoustu skvělých nápadů..

Tím,že jsem opět sama se sebou,začínám vnímat své pocity a také se jimi konečně řídím..Dělám věci,které jsou mi příjemné..

Když se stane,že připlují emoce smutku,nebo ublížení,mohu se svobodně vybrečet,bez toho abych musela snášet poznámky o labilním jedinci..

Mohu vychovávat své syny ve svobodě a beze strachu..

Tolik výhod mi přinesl rozchod..

Mé děti jsou klidnější,já se dokážu opět smát a věřím,že návratem k sobě jednou potkám i partnera,který se mnou bude zacházet s úctou a láskou..

I tohle mi přinesl náš rozchod..

Naučil mě vážit si sebe samotné..Teprve když sami sebe milujeme,pak dokážeme lásku beze strachu dávat ostatním..

Nebojte se rozchodů..Bolí to..Ale je to cesta..Cesta k něčemu krásnému,co nám přinese spoustu hezkých nových věcí..

Cesta k sobě,ke své podstatě a hlavně ke svému srdci..

Mějte nádherné dny..

Bi

Ps: Děkuji Ti D..:-)

Jen tak si přát..

Zdroj:www.jenprozeny.cz

Krásné ráno vám všem..

Nastala doba zavařování všeho možného a já jsem dostala včera skvělý nápad:-)
Mám doma velikou láhev od medu a rozhodla jsem se,že místo okurek si do ní každý den hodím papírek,na kterém bude přání:-)
Pěkně s datem,na barevném papírku, abych věděla, kdy že jsem to vlastně chtěla..
Ptáte se proč?
Každý den nám prolétne hlavou neskutečné množství myšlenek..To, na co se soustřeďujeme roste..
I to krásné ,ale i to špatné..
V posledních týdnech se mi začaly dít opravdové zázraky a přání, po kterých jsem toužila se začínají naplňovat-zhmotňovat..
Jsem opravdu velmi šťastná..
Toto poznání mě opět přesvědčilo o tom, že jsme absolutními strůjci svých životů a jen na nás je, jaké si je uděláme..
Knih o tom ,jak si správně přát jsem přečetla dost, i o síle přitažlivosti vím své,ale letošní prázdniny,když jsem byla u Mimosky ,tak jsme si s drahou Míšou sdělily skvělou informaci..
Když si přejete, přejte si tak,jako by jste už měli přání splněno..Prostě děkujte..
Když jste nemocní a přejete si uzdravení,tak děkujte,že jste zdraví, když nemáte práci, tak děkujte za skvělé pracovní místo a práci,která se vám líbí..
Zdá se vám to hloupé?Ale není..
Pokud si jen přejeme,tak naše přání zůstávají jen našimi očekáváníme,ale pokud s vděčností děkujeme a žijeme tak,jako by se nám přání již splnilo,tak se nám krásně zhmotní a objeví se v našem životě..
Věřte mi..prožívám to právě teď!!!
Můžete si přát cokoliv!!Můžete začít kávou, kterou vám někdo zaplatí, nebo parkovacím místem, pak třeba skvělou prací a novou láskou:-)
Buďte nároční a chtějte pro sebe to nejlepší..
Pokud si o tom budete chtít přečíst více,tak můžete Zde..
Právě jsem si napsala první tři přání a jdu si je "zavařit",abych si pak na vánoce pod stromečkem mohla rozbalit hromadu těch splněných..
Zkuste to se mnou,pokud budete chtít a dobře se u toho bavte:-)
Budu velmi ráda, když mi pak o svých splněných přáních povíte...
Krásné dny ..

S láskou vaše Bi

Otcové a dcery..

Krásné ráno vám všem..
Byla jsem teď na pár dní s mými syny na "rodinném sletu" ,který pořádáme už druhý rok na Slovensku..
Moc se nám tam líbí, děti si vyhrají,bydlíme v krásné chatě ,mezi kopci a horami..
Alespoň jednou za rok máme příležitost vidět naši vzdálenou slovenskou "odnož" a jsem za to moc ráda..
Po dlouhé době jsem opět měla možnost trávit čas velmi intenzivně i se svým tatínkem, který je pro mě velkým učitelem..
Opět jsem pochopila,proč jsem si vybrala takového manžela , kterého jsem měla..
Nedalo se tomu vyhnout..

Od mala mě můj tatínek hodně kritizoval a k mým aktivitám byl velmi skeptický..
Měla jsem velký zadek,tlusté nohy,ta moje povaha,no prostě hrůza,uštěkaná a strašná a tak podobně..
Tak ,jako pro většinu holčiček,byl můj tatínek pro mě Bůh,takže jsem ho poslouchala a byla přesvědčena,že to co říká je pravda a také jsem tak žila..
Z domu jsem odcházela v 19 letech,jako "velká herečka" a vrátila se ve 29,jako svobodná matka s outěžkem,která odešla od divadla a začala se věnovat jiným,jemu nepochopitelným činnostem..
Muselo to být pro něj velkým zklamáním..
Měla jsem samé  problematické vztahy s muži,protože jsem věřila tomu,co mi tatínek v dětství říkal a byla jsem ráda,že si mě vůbec někdo vybral,když jsem tak "strašná"..Neuměla jsem být náročná,nevážila jsem si sama sebe..
Po  narození prvního syna se to začalo měnit..Jako poslední stupínek ke svému uzdravení jsem potkala svého manžela..Měl ho velmi rád,všude se s ním "chlubil",jak jsem se dobře vdala..
Náš rozchod byl pro něj dalším "mým" selháním..
Na rodiném setkání jsem slyšela neustálé připomínky na mou velmi liberární výchovu mých synů a různé podobné připomínky..Uvědomila jsem si,že můj tatínek i můj bratr se "baví "tím,že kritizují a hodnotí jiné lidi,aby si zvýšili své sebevědomí..Normální komunikace není moc možná,protože kdykoliv oponujete nějakému názoru,tak nastává "bouře"..
Letos jsem to vzdala,učím se přijímat a hodně při tom myslím na dvě první dohody"nebudu hřešit slovem" a "nic si nebrat osobně" :-)
S cizími lidmi mi to jde už skoro samo,ale s nějbližšími je to stále oříšek..
Každý to určitě znáte,každý máte rodiče,který vás "vychovává" i teď v dospělosti..
Co s tím? Přijmout,poučit se,jak to chceme a co nám nevyhovuje a ustát si hranice pro svůj život..
Miluji svého tatínka pro spoustu věcí..
Hodně s námi jezdíval na výlety,naše procházky v pubertě si pamatuji dodnes,nikdy nebyl lakomý a hodně mi pomáhá i finančně..Je spousta věcí,za které si ho vážím..
Vždycky můžeme najít na druhém věci,za které si je můžeme vážit a proč je mít rádi..
Pracuji na tom,aby těch věcí u mého tatínka byla spousta..
Pokud chceme změnit vztahy s jinými,musíme začít u sebe:-)
A jak to máte vy se svými tatínky?

Krásné dny..
Bi

Děti a rozchody..

Krásný večer všem..

Dnes nastal pro mě ten správný večer,abych s vámi, moji drazí čtenáři, probrala další závažné téma ze svého života..
Říká se,že sdělená starost je poloviční,proto tedy pro mě a pro všechny vás,kteří něco podobného prožíváte,nebo máte za sebou,otevírám téma "děti a rozchody-rozvody"..
Spousta našich rodičů a babiček, zůstávala spolu v nefunkčních svazcích a vymlouvali se na děti..
Naopak v dnešní době, mám pocit ,se na děti moc ohledy neberou..
Je přece normální mít děti a také je normální se rozvézt..Tolik rozvodů nikdy nebývalo,tolik smutných dětských duší ,o tom ani nemluvím..
Mám pocit,že spousta mužů bere děti jen jako občasnou zábavu,jako následovníky své genetické výbavy a jaksi zapomínají,že to jsou živé bytosti...
V žádném případě to nejsou jen muži,kdo se tak chovají..Znám i matky,které své děti vůbec neřeší a střídají partnery,jak na běžícím pásu..
O tom ale psát nechci..Nehodnotím  ,nesoudím životy ostatních,protože nežiji v jejich kůži..
Jak to tedy bylo u nás?
Když mi manžel již počtvrté v loňském roce oznámil,že odchází,střídaly se u mě navály nejrůznějších nálad a stavů,procházela jsem spoustou fází nezbytných k uzdravení duše..
Vzhledem k tomu ,že jsme stále bydleli v jedné domácnosti,tak jsme se i dost hádali..
Vůbec to nebylo pro děti dobré..
Jako dar z nebes nám přišla nabídka nového bydlení a já se s dětmi odstěhovala..
Můj starší syn (9let),byl šťastný a vypadal naprosto v pořádku..
Můj mladší synek(3),se po našem odlouční pár týdnů počůrával ve školce,někdy i doma,ale pak to po mnoha rozhovorech a večerních debatách ustalo..
Mí nevlastní synové (8) a (14),kteří tento zážitek prožívali s tatínkem již podruhé,tuto situaci odnesli zdravotně..
Sotva jsme si na sebe zvykli a začali se mít rádi,tak se tatínek rozhodl,že nás vymění...
Ale ne,tak jednoduché to nebylo..
Byly to roky trápení a je dobře že skončily..
Po půl roce se teprve začaly projevovat dopady rozvodu na mém starším synovi ,který začal mít velké kázeňské problémy ve škole..
Do dnešního dne nedokáže a nechce o spoustě věcí mluvit..
Půjde na novou školu,kterou jsme museli kvůli stěhování změnit a nemá zrovna nejleší posudek..
Za posledního půl roku našeho rozvodového řízení se zhorčil dost podstatně..A co teď s tím?
Nemá cenu řešit,kdo za to může či co jsem mohla udělat jinak..
Oplakáno,odzuřeno,přijato a řeší se..
A muži?
Muži,kteří opouští,sedí v klidu večer u svých televizí, či počítačů, brouzdají po seznamkách a hledají nové adeptky na maminky, milenky a posluhovačky, které jim pomohou s tím co si v životě navařili..
Zdám se Vám být skeptická?
Asi momentálně jsem,ale víte co?
Jakmile se opět zamiluji,tak rozkvetu a vznesu se opět do nebeských výšin,začnu věřit na lásku a na spravedlnost:-)

Jak to máte vy?
Co vaše děti?Jak moc a čím se trápily,či trápí?
Děti a rozchody je téma na celou knihu..
Pokud dokážeme vytvořit dětem domov bez partnera,moc jim tím pomůžeme a ukážeme,že lepší je žít v klidu,i když ne kompletní..
Já se teď o to zrovna pokouším..Někdy se mi to daří a někdy pěkně kulhám..
Jak jste na tom vy?

Krásný večer,hodně síly a lásky posílá..
Vaše Bi

Velké odhalení.:-)

Krásný večer drazí moji trpěliví čtenáři.


Velice se vám všem omlouvám za své dlouhé proluky,ale nějak teď hodně žiju a na psaní mi čas nezbývá,i když to budu muset napravit,protože láska se musí hýčkat a pro mě psaní láskou je..:-)
V posledních týdnech jsem hodně cestovala,překonávala nejrůznější překážky a strachy, čistila svou Duši od nefunkčních emocí a svazků,prožila jsem si nádhernou i když těžkou lekci s jedním z mých důvěrných přátel, no prostě jak to tak pročítám,tak jsem toho stihla za těch pár týdnů opravdu dost:-)
Na svém putování,kdy jsem měla nečekaně po 9 letech prázdniny a osobní volno na 14 dní bez svých dětí,kdy si je vzali jejich tatínci , jsem o sobě totiž objevila jednu věc,kterou jsem už delší dobu tušila,ale nepřipouštěla jsem si ji až tak k tělu..
Nicméně poté ,co jsem navštívila Mikulov,jsem nabyla naprostou jistotu...
Jsem "kavárenskou povalečkou"..
Uvědomila jsem si totiž, že mě až tak nelákají pamětihodnosti našich krásných měst,ale uličky a hlavně kavárny..
Neobyčejné,něčím vyjímečné ,s oprýskaným nábytkem a skvělou kávou,místa,kde se zastavil čas a já si mohu opět nasadit své,už tolikrát rozbité růžové brýle a chvíli uvěřit tomu,jak je ten svět vlastně překrásný a lidé úžasní..
Zřejmě to způsobil můj velký stesk po Francii,kam se letos zřejmě kvůli situaci nedostanu,že jsem vyhledala typicky "francouzskou"uličku a vedle ní byla kavárnička.

Tahle ulička mě nalákala..

V bezprostřední blízkosti se nachází kavárna s názvem" Zdravá"..
Jmenuje se tak zřejmě proto,že se zde prodávají zdravé bio produkty:-),podávají se zde zdravé moučníky ,po kterých se prý netloustne,ale ani nehubne:-( a zdravá káva a mošty či šťávy,které jsou opravdu jedinečné..

 Pokud půjdete do této kavárny rozhodně vám doporučuji vzít někoho se sebou,protože i přes krásné,stylové a velmi příjemné prostředí i hudbu,jsem měla bohužel pokaždé smůlu na velmi vlažný personál,se kterým se nedalo moc povídat,což já velmi ráda,takže jsem s povděkem uvítala společnost přátel,protože jinak bych se asi umlčela k smrti:-)

Tyto stavy rozpaků rozhodně nazažijete,pokud se vydáte směrem nahoru k mikulovskému náměstí a po pár metrech vlevo narazíte na kavárnu s názvem "Dobrý ročník"..
Rozhodně zde můžete jít sami,s knihou, perem či diktafonem a hned po příchodu na vás dýchne nejen domácká atmosféra,ale velice příjemně si můžete popovítat,protože personál včetně paní majitelky je opravdu nepřekonatelný..
Kromě úžasné speciálně mixované ledové kávy ,zde můžete obdržet meloun" jen tak",nebo povídání,proč že se vlastně kavárna jmenuje tak jak se jmenuje:-)

Kavárnička "dobrý ročník"

V tomto rožku jsem seděla:-)

"Dobrý ročník" byl pro mě velkým potěšením a vzpruhou..
Byla jsem tam sama a čekala na přátele..
Přítomnost zde je opravdu vhodná k přemýšlení o pěkných věcech a láskyplných myšlenkách..
Vřele doporučuji těm,kteří se cítí sami a opuštění..
Moc pomáhá..
Rozhodně mé putování po kavárnách nekončí..Naopak:-)Tím,že jsem si přiznala svou závislost a založení,cítím se volnější a teším se na další dobrodružné výpravy při objevování netradičních kaváren a hlavně jejich příběhů,protože ty mě zajímají nejvíce..
Pokud vám někdo s radostí povypráví příběh vzniku té které kavárničky,najdenou pochopíte,jak úžasně se plní lidem sny a jak je to posouvá dál..Co jim to dalo,ale také i vzalo..
A to je to,co mě baví..Příběhy vás všech..
Každý člověk žije svůj příběh a pokud se nám někdo svěří a povypráví nám ho,můžeme získat velký dar..
Poučení a pochopení,jak to tady vlastně funguje..
Přeji vám všem spoustu krásných dárků v podobě lidských příběhů a spoustu skvělých kaváren,kde je budeme moci sdílet...

 S láskou vaše Bi