Proč být upřímní?

Zdroj Pinterest

Krásný den moji milí čtenáři..

Od poloviny února jsem byla nucena řešit nejrůznější záležitosti,které ode mě vyžadovaly velkou koncentraci,zklidnění mysli,ujasnění si priorit a svých postojů a hlavně upřímnost..
Upřímnost mě samotné k sobě a hlavně k ostatním..

Přišla jsem na to,že:

1.Pokud se rozhodneme situace řešit pravdivě a upřímně,zbavujeme se strachu z toho,jak celá situace dopadne,co na to řekne okolí,bez ohledu na výsledek..

Pokud jsme upřímní a řešíme situace v souladu se sebou samým,tak se nestane nic horšího,že se nanejvýš dozvíme co si o nás ostatní myslí,jaké mají názory a postoje oni..
Upřímností zahajujeme proces komunikace,která povede k nějakému řešení nebo závěru.

2.Pokud se rozhodneme být pravdiví,tak zůstaneme zdraví..

Tak dlouho jsem v sobě potlačovala spoustu pocitů,které jsem z obavy,jak na to bude druhá strana reagovat,neřekla a vznikl v mém těle obrovsky přetlak a napětí..
Odrazilo se to na mém zdraví..
Nespavost,kolísavý tlak,spíše nízký,smutek bez důvodu..
To vše mě velmi oslabovalo..
Dopadlo to tak,že jsem z toho tlaku a strachu,který jsem si v sobě sama vytvořila,omdlela...
Toto trvalo několik týdnů..
Na nápravu mého "stavu" stačil jeden otevřený rozhovor,pouhé vyjasnění situací a upřímné pojmenování věcí..
Tlak spolu se spánkem se mi upravily hned druhý den ráno,žaludek během dalších dvou dní..
Úsměv se mi vrátil na rty a jsem zase spokojená..
Tak dokonalé je naše tělo,tak rychle to funguje..

3.Pokud jsme upřímní,přitahujeme k sobě upřímnost a upřímné lidi..

Další výhodu svého rozhodnutí vidím v komunikaci s ostatními..
Lidé,kteří jsou pravdiví a upřímní necítí strach vyjadřovat co si myslí,necítí se tudíž ohroženi vašimi názory a komunikace je čistá a jasná,bez toho,aby si ten druhý bral věci osobně..
Nejvíce konfliktní bývají lidé,kteří se bojí...
Raději hned útočí,než by uznali chybu,omluvili se,nebo byli konfrontováni se svým chováním v podobě upřímného rozhovoru.
Dobrá zpráva je,že takoví lidé vás přestanou vyhledávat..

4.Pokud jste pravdiví sami k sobě,dokážete být upřímní k ostatním ,tak dojdete k tomu,že žijete bez tajemství..

Nedávno se mě jedna krásná milá dívka zeptala,jestli mi nevadí,že můj blog a mé psaní odhaluje mé soukromí a cizí lidé ví o mém životě spoustu i nepříjemných věcí..
Přemýšlela jsem nad tím,jak to vlastně mám..
Prožila jsem mnoho vztahů plných přetvářky a strachu..
Když se mi rozpadlo mé,navenek bezproblémové manželství,rozhodla jsem se,že budu žít otevřeně a upřímně..
Žít tak,jako by se na mě někdo díval..
Dokážete si představit,jakou proměnou by prošlo mnoho napovrch ideálních vztahů,které venku působí idylicky a doma za zavřenými dveřmi probíhá tyranie,ponižování,psychický teror,mnohde i násilí,jak by se tyto vztahy přetvořily?
Nikdo by si přece nepřál ,ať je viděn,když ubližuje..Snažil by se polepšit a změnit..
Lidé by sami chtěli na sobě pracovat a rozvíjet láskyplné vztahy..
To se bohužel nestane...
Proto tak žiji..Stále s dohledem:-)
Jako by někdo stále hlídal správnost a laskavost mých rozhodnutí..
Žít tak,abych se za sebe nemusela stydět..Ne před ostatními,ale sama před sebou..
Prožila jsem spoustu zlého ,jako mnoho z vás,ale tím,že mi píšete a dáváte zpětnou vazbu,jak vám ten nebo onen článek pomohl,vidím další smysl v tom být upřímná a nic neskrývat..
Jsou dny ,kdy jsem na sebe hrdá a usínám klidným spánkem a jsou dny,kdy bych zalezla někam pod zem a zůstala tam alespoň týden,aby se na mou chybu zapomnělo..

Jsem stále hledající,jako většina z nás,ale pokaždé,když se mi to podaří a dokážu být upřímná,pravdivá a laskavá jak k sobě,tak k ostatním,začnou se dít malé zázraky a situace,které se mi dřív zdály těžké a složité,v těchto chvílích uvědomění řeším rychlostí blesku a bez ztráty kytičky..

Zkuste si zjednodušit život a buďte upřímní..
Krásné dny v lásce a pravdě..

A kdykoliv se vám to nepovede,tak nezoufejte,to se před vámi jen objevily nové dveře,které třeba otevřít a udělat si pořádek ve svém srdci a svých postojích..
Není třeba se obviňovat,ani se trápit..
My lidé jsme tvorové omylní a jak už říká staré přísloví :"chybami se člověk učí":-)

Jaké máte zkušenosti s upřímností vy?
s láskou Bi

Jak jsem byla v sauně...

Zdroj neznámý Facebook

Včera jsem zažila něco,s čím bych se ráda podělila..
Můj drahý přítel má krásný dar..Umí mě neustále něčím překvapovat a tím mě nutí překonávat mé limity..
Myslím,že to vůbec nedělá vědomě,prostě je přirozený a dělá věci ,které má rád..
Předpokládá,že i já mám spoustu věcí ráda a vyvstávají nám někdy velmi vtipné situace,třeba jako včerejší večer..
Ráda bych předeslala,že do sauny chodím ráda,bohužel ne moc často,protože mé časové možnosti mi to neumožňují..
Saunu jsem měla vždy spojenou s krásným uvolněním,holčičím povídáním,vůněmi,meditační hudbou,třeba i pivkem a vším příjemným..
Naposledy jsem byla v sauně se svou kamarádkou Vladěnkou a náramně jsme si to užily..
Chodila jsem do sauny pouze s ženami,užívala si tam svou nahotu i krásně zpocené tělo,následně zmražené ledovou sprchou..
Tyto libé zážitky mi vyvstanou vždy,když se řekne slovo sauna..
Proto,když jsme se s přítelem domluvili,že se spolu půjdeme "vysaunit" moc jsem se těšila..
Stalo se však něco s čím jsem nepočítala a on také ne:-)

Jeli jsme do sauny,kde můj drahý chodívá pravidelně a pro mě to bylo nové prostředí..
Překvapení začalo už ve chvíli,kdy jsme otevřeli první dveře od šatny..
Společná šatna,holky a kluci dohromady..
Aby jste tomu rozuměli,samozřejmě že vím,je to normální,ale já se záměrně těmto saunám vyhýbala,protože jsem velmi stydlivý člověk(i když tomu ti,co mě znáte,budete mít problém uvěřit:-)),tudíž mě tato skutečnost docela zaskočila a co si budeme povídat,byla jsem svlečená a zabalená do ručníku,tak rychle,aby mě tam někdo nevyhmátl nahou,že jsem zřejmě vytvořila rekord ve svlékání..
Druhé dveře vedly do sprchy..Naštěstí tam nikdo nebyl:-)

Můj drahý se vesele a uvolněně pohyboval nahý po prostoru a já s hrůzou očekávala chvíle příští,koho že objevíme za třetími dveřmi..
Byli tam:-)
Samí nazí muži..Na lavičkách i v sauně..
Utáhla jsem si ručník pořádně k tělu,aby mi nebyl vidět ani milimetr navíc:-)
Zatímco jsme se potili,já přemýšlela o své stydlivosti a čím víc jsem na ni myslela,tím více jsem se cítila viditelná a tím více se všude přítomní muži nestyděli obnažovat své údy:-)a to všechny...
Jak by jste se cítili,kdyby jste byli v malé sauně a kolem vás samý nahý muž?
Nezbývalo než zavřít oči:-)

Ve chvíli ,kdy do mini sauničky vešli další tři napůl obnažení mladíčci,tak jsem musela vyjít ven,aby nikdo neslyšel,jak se nahlas směju..
Přišlo mi to opravdu dokonalé..
Čím víc jsem na to myslela,tím počet mužů narůstal a nebylo se možné vyhnout:-)
Otevřela jsem tedy oči dokořán a na kamenné stěně,kterou jsem se rozhodla pozorovat,abych odpoutala své myšlenky,jsem objevila spousty kamenů ve varu srdce.
Mé srdce se také uklidnilo a uvědomila jsem si,jak legrační je stydět se..
Naše těla jsou krásná a dokonalá..
Můj milý odhalil další limit,který je třeba překonat..
Před pár dny,než jsem absolvovala svou "saunovou poznávací exkurzi" jsem totiž veřejně a upřímně své tělo chválila,jak je úžasné a dokonalé,že dokázalo zvládnout celostátní chřipkovou epidemii ,střevní infekce mých klientů,bez ztráty kytičky pouze za pomoci zázvoru a domácí slivovice od milého,kterou jsem si pravidelně po večerech  ordinovala..

Takže o čem to vlastně je milá ženo?
Chválíš své tělo a pak se za něj stydíš a bojíš se obnažit?
Jak moc si ho tedy vážíš a jsi s ním spokojená?:-)

Byla jsem odhalena nahá ve sprše nahá,nahými ,cizími muži,kteří procházeli okolo a naštěstí,jsem byla tak spařená ze sauny,že nebyl vidět můj ruměnec studu na tváři...

v tu chvíli jsem si uvědomila,že vůbec nemyslím na svůj požitek a uvolnění,ale jen na to,aby mě někdo "nevyhmát"..
Co nechceme to přitahujeme:-)
Jde to rychle..

Vždy máme několik možností,jak situaci řešit..
Já jsem se rozhodla,zamilovat se do vlastního těla,abych ho klidně vystavila světu na odiv,abych si mohla užít saunování bez překážek..
Samozřejmě si nedělám iluze,že příště,hned na poprvé odhodím ručník a budu spokojená a radostná v houfu nahých mužů :-) prozatím mi postačí nahota v přítomnosti toho mého muže a třeba odhalená ňadra v přítomnosti ostatních:-)

A co vy?
Jste stydliví?

Krásné dny
Bi

Příběh o žebrákovi..

Byl chladný večer a ona dost unavená,ospalá a zmrzlá..
Rozhodla se využít čas a zajet nakoupit pár potřebných věcí,než se jí vrátí starší syn z cest..
Na zadním sedadla auta štěbetal mladší synek..Moc nevnímala co říká..Jen si prozpěvoval..
Usmívala se..
Byla ráda,že je mu dobře a je šťastný..
Nákup zvládli rychle,dokonce stihli i jízdu na dětské lokomotivě,protože její malý miláček si to moc přál..
Když vyšli a parkoviště,bylo sychravo a studeno..opravdu moc se těšila do teplé postele..
Maličký se usadil do auta a zrovna,když usedala ona,přistoupil k jejím dveřím žebrák..
Špinavý,na dálku čpěl..
Velmi vlídným a nečekaně příjemným hlasem ji pozdravil a požádal o pár drobných..

Slyšela sama sebe,jak mu říká"nezlobte se,ale žádné peníze Vám nedám,nechci,aby jste si za ně koupil alkohol"..spěchala..neměla čas ani chuť to řešit..
Zavřela dveře a viděla muže,který byl ve věku její tatínka,jeho smutný pohled při jejím odjezdu a to jak bezradně se začal rozhlížet kolem,aby oslovil někoho dalšího..

Seděla se svým dítětem v teplém vyhřátém autě,byla čistá voňavá,měla hezké šaty,mají s dětmi co jíst a bydlí v krásném bytě..
Cítila se velice špatně a po tvářích jí začaly stékat slzy..samovolně..
Tyhle pocity už dobře znala i to co nastalo za chvíli..
Pokaždé,když jí není z něčeho dobře zeptá se sama sebe proč?
To co se dozvěděla ji překvapilo..
Její vnitřní hlas jí nikdy nešetřil..

"Jak si dovoluješ soudit člověka,jak si dovoluješ nařizovat mu,za co má Tvé peníze utratit?
Nic o něm nevíš..Nepomohla si mu..I kdyby si za peníze koupil alkohol a byl na chvíli šťastný ve svém smutku,je to jen a jen jeho volba a Ty nemáš právo řídit jeho život..
Buď mu pomoct chceš a nebo ne..Bez podmínek prosím.."

Poděkovala..Věděla jakou chybu udělala..
Vyzvedla staršího syna a rozjela se zpátky k obchodu,aby našla žebráka a dala mu pár peněz bez podmínek,jen protože chtěla..

Její starší syn měl strach,aby jí nic neudělal..
Řekl "mami,jestli Ti něco udělá,tak si za to můžeš sama"
Usmála se..Následky její výchovy ke zodpovědnosti..
Nebála se..

Byl tam stále..vystoupila a přinesla mu pár drobných..
Koukal na ni,nemohl tomu uvěřit,že se vrátila..
Dala mu peníze a řekla.."můžete si za to koupit co chcete,ale moc by mě potěšilo,kdyby jste alespoň část utratil za jídlo"..
Usmál se na ni..Měl v očích slzy..
"slibuji Vám to,"řekl..a hned nato dodal "můžu si koupit k tomu jídlu aspoň jedno pivo?"
Rozesmáli se a objali..

Doprovodil ji k autu..
stačil jí říct o tom,že má dvě děti,ale nechce je obtěžovat,dokud nezíská peníze zpět..
Všimla si,že na špinavých rukou měl snubní prsten..
Velmi ji to dojalo..Ani ve chvílích největší nouze ho neprodal..
Její synové ho také pozdravili,on jim požehnal a odjeli..

Po cestě domů chlapci začali přemýšlet nad tím,jaký osud pána potkal,co se mu všechno v životě mohlo stát a proč je na ulici..
Začali ho vidět jako člověka,ne jako žebráka a bezdomovce..
Její Duše pocítila velký klid a vděčnost a v jejím nitru se  opět rozprostřelo ticho...

s láskou vaše Bi

Příběh o lásce a slovech..

Zdroj pinterest

Byl jednou jeden muž a jedna žena..
Znali se pár měsíců..
Jejich láska byla stále křehká,jemná,opatrná a hledající odpovědi..
Oba již měli pár vztahů za sebou,takže se to "spolu"opět učili pěkně od začátku..
Trávili společně každou volnou chvilku,jak to jen šlo..
Potkávali se na procházkách,hodně se smáli a ještě se navzájem poslouchali..
Naslouchali potřebám toho druhého a vycházeli si vstříc v myšlenkách,činnostech a zážitcích..

Měli podobné zájmy,ráno se probouzeli ve stejnou dobu..
Vše bylo krásné až snové..
Jednoho dne se ale ženě vloudila do hlavy myšlenka na to,že jí muž neříká jak moc ji miluje..
Nechápala to..
Všichni to tak dělali,říkali mi,nebo psali stále dokola" miluji tě,miluji tě."
A teď nic..
Copak pro něj nejsem dost dobrá,copak se mu nelíbím?
Dočkám se toho vůbec?

Žena byla naučená vnímat jen slova..

Jednoho dne ji muž přinesl překrásný dárek..
V posledních dnech si stýskala,jak málo spolu jsou..
Muž jí přinesl obraz v životní velikosti,na kterém byli oni dva..
Spolu v objetí..
Byla moc šťastná a velmi jí to potěšilo..
Kdykoliv se na obraz podívala,byl tam s ní..

Čím více se na společný obraz dívala,začala si uvědomovat všechny ty "malé-velké" věci,které pro ni muž dělal..
Ty činy,kterými jí dával najevo jak moc jí má rád,jak moc mu stojí za pozornost,jak moc mu stojí za to,aby si s ní povídal..
Vzpomínala na společné vaření, na masáže,které jí dělal,když byla moc unavená,na klidná a laskavá slova,kterými jí dokázal potěšit při jejich společných nočních telefonních rozhovorech,když měla v srdci chmury a on nebyl vedle ní ,vzpomínala ,jak stele společnou postel zatímco ona vaří kávu,jak jí celou noc objímá,jak....

Ucítila v srdci tolik lásky a vděčnosti..
A pochopila..
Všichni muži před ním,kteří jí okázale říkali jak moc jí milují odešli,utekli,opustili,či byli opuštěni,protože při prvních starostech ztratili odvahu a jejich povrchní láska ubyla na síle..

Láska k ní začala proudit skrze skutky a ne jen slova..
Muž svou lásku k ní naplňoval až po okraj a až teď byla připravená začít pít..
Pokaždé když se mu teď podívala zpříma do očí,tak se jí zatajil dech,kolik jí tam viděla..

Jak jste na tom vy?
Dokážete lásku vnímat a vidět ,i když neslyšíte "Miluji Tě?":-)

Krásné,láskyplné dny..
Bi

Příběh o dokonalosti..

Kdesi daleko na překrásném ostrově plném květin a ptáků,vůně moře a podmanivých tonů hudby,
žila mladá žena..
Byla velmi moudrá a nadaná,pracovitá ,věnovala se mnoha činnostem najednou..
Hodně studovala a pracovala, jak na svém těle,které neustále zdokonalovala cvičením,tak na Duši,aby nalezla soulad,zdraví a DOKONALOST..
Vše však znala pouze z knih..
Věděla,jak by se to dělat mělo,protože si to přečetla od moudrých lidí.
Velice si přála být pro okolí dokonalá..

Častokrát slýchávala chválu na svou krásu,své vědomosti a jednoho dne nabyla dojmu,že už je tak dokonalá,že může všechny ostatní "učit",jak se to dělá..

Lidé k ní přicházeli pro radu,ale ona je ani nevyslechla a řekla jen svůj názor,který byl podle jejího mínění jediný správný..
Místo aby pomohla,tak od ní odcházeli utrápení a zdeptaní lidé,kteří o sobě začali velmi pochybovat..
Začala vyžadovat vše perfektní i ve své rodině,ve svých nejbližších vztazích a všichni kolem ní se pomalu začali trápit a někteří se jí báli,protože přece jen ona má ty správné názory..
Pomalu k ní přestali chodit potřební pro radu a pomoc,přátelé se jí vyhýbali a až ve chvíli,kdy jí opustil poslední člen rodiny a ona zůstala ve velikém domě úplně sama,teprve pak začala chápat,že něco není v pořádku..
Trvalo měsíce,kdy svalovala vinu na jiné,kdy spílala nepřízni osudu a nevděčnosti lidí..
Po několika dlouhých měsících smutku,samoty a trápení,kdy už nebyla schopna,ani spát,ani jíst,kdy se ploužila ,jako stín krajinou, s očima zalitýma slzami,usedla na pláž a zpívala své smutné písně moři..
Její zpěv uslyšela stará žebračka,která hledala na pláži něco k jídlu..
Přistoupila k ní a ptala se proč tak naříká..
Dívka,která se léty trápení stala zralou ženou, jí povyprávěla svůj příběh plný zloby a nevděku..
Vyprávěla jí jak byla krásná a dokonalá a ti všichni kolem ji takto zničili..
Otrhaná,špinavá žebračka seděla a tiše poslouchala její příběh..
Nechala ji,aby se zlobila,nechala ji,aby vyplakala přívaly slz..
Dlouho spolu na pláži seděly,až nastal západ slunce..

V tom,žebračka po mnoha hodinách naslouchání promluvila..
"Podívej se na to slunce..To je dokonalé..
Pokaždé jiné,jinak teplé,jinak barevné,dokonale dodržující přírodní zákony.
Myslíš,že můžeš být dokonalá jako slunce?
Myslíš,že dokážeš tak hřát a milovat všechny bez rozdílu?
Myslíš,že dokážeš přijímat odlišnost každého tvora na této zemi,nesoudit ho a nesrovnávat Tvou dokonalost s tou jeho?"
Tak jako nemůžeme změnit slunce,nemůžeme měnit nikoho jiného,protože všichni už jsme dokonalí.."

Mladá žena se rozplakala nad svou hloupostí..chtěla měnit všechny okolo a všem nařizovala co mají dělat..Byla přeci dokonalá...Tak jako my všichni,tak jako všechno kolem nás a v nás..

"Poraď mi ,co mám udělat?
Kdo mi pomůže,kdo mi dá návod?
Jak mám změnit svůj život a být zase šťastná?"

"Každé ráno se nahá vykoupej v moři,pečuj o své tělo a svůj oděv..
Každý den se podívej do vln a dobře vnímej co uvidíš ve svých očích..
Kdykoliv k Tobě během dne někdo na pláž přijde,požádej ho,ať Ti poví co pro něj znamená dokonalost..
Seď tiše a jen naslouchej,pak přestaneš hodnotit a soudit životy jiných a Tvé srdce bude mít spoustu místa na lásku,která k Tobě bude skrze příběhy ostatních proudit..
Nezapomeň každému člověku poděkovat za jeho příběh. To Tě naučí pokoře..
Toto praktikuj tak dlouho,dokud Tvé oči ve vlnách začnou zářit a smát se.."

Když se ráno žena celá uplakaná na pláži probudila při východu slunce,po žebračce nebylo ani památky..
Začala pochybovat,jestli se to všechno vůbec stalo..
Když ale uviděla ten nádherný slunečný jas,tak se rozhodla vyzkoušet o co ji žebračka žádala..
Trvalo mnoho dní a týdnů,než se zbavila své pýchy,nechala hovořit jiné,přestala soudit a kritizovat..
Trvalo opravdu dlouho ,než příběhy jiných začala brát jako vzkazy a poučení pro sebe a svůj další život..

Jednoho dne,když pohlédla unavená do vln,její oči byly konečně plné lásky a společně s ústy se velmi hlasitě smály...

Stala se DOKONALOU..

Bi

Příběh o lásce

Zdroj Pinterest

V jedné daleké zemi, uprostřed nádherného, hlubokého a divokého lesa, byl ukryt malý chrám, o kterém se tradovalo, že skrývá důkazy pravé lásky.
Lidé, kteří na ni přestávali věřit a potřebovali hmatatelný důkaz její existence, vydávali se na pouť k  ukrytému kostelíčku, aby opět uvěřili.

V jiné daleké zemi žila mladá žena.
Byla zdravá, krásná, veselá, milovala život a vše s ním spojené.
Měla děti, spoustu přátel a vlastně by se zdálo, že se neměla proč trápit.
Své trápení nosila hluboko v srdci.
Hledala celý život čistou a nezkaženou, opravdovou lásku muže.
Takovou, která přečká všechna trápení, podrží v dobách zlých a povznese do nebeských výšin ve chvílích štěstí.
Přestávala věřit.
Pokaždé, když byla sama se sebou, cítila velký smutek ve svém srdci a to nezaplněné místo.
Velký smutek, strach, samotu a žal.

Jednoho dne uslyšela přítele, který se vrátil z cest, vyprávět o tajemném chrámu v lese.
Rozhodla se, že se tam jednou, až děti povyrostou, určitě vypraví, aby konečně na vlastní oči uviděla důkaz té pravé lásky.
Trvalo to pár let a pak, až ucítila opět bolest ze ztráty milované osoby a opětovně pocítila to známé prázdno,vydala se na pouť do daleké země.
Není důležité, jak dlouho putovala, ani jak daleko. Celou cestu byla jen ona a její myšlenky.
Laskavé myšlenky, pochybnosti, strach, zvědavost a také očekávání, která se snažila vypudit z hlavy.
Když dorazila, ke dveřím chrámu, byl již večer a byly zavřené.
Byla tam úplně sama. Unavená a smutná, že nestihla žádného mnicha, aby jí dveře otevřel.
Rozhodla se počkat do rána.
Při východu slunce jí probudily něčí ruce, které ji pohladily po tváři.
Otevřela oči a uviděla velice milého muže. Mnicha, který se na ni usmíval a vysvětloval jí, že dveře chrámu se neotevřou, protože klíč se ztratil a nemohou jej nikde nalézt.
Radil jí, aby se vydala zpátky domů.
Nemohla tomu uvěřit, taková dlouhá pouť a zbytečná. Tou marností se rozplakala.
Mnich ji objal a pak odešel.
Celý den plakala před dveřmi a prosila nebesa, aby ten klíč seslala dolů.
Moc si přála vidět důkaz lásky na vlastní oči a opět uvěřit.
Rozhodla se zůstat, než se klíč znovu objeví.
Každé ráno za ní chodil mnich a znovu jí zopakoval, že dveře se neotevřou.

Po pár dlouhých protrápených dnech uviděla nádherné květiny, které kolem chrámu rostly a byly suché. Uviděla překrásné ornamenty, vyryté na dveřích kostela a v noci poslouchala nepoznané zvuky lesa a potoka, který tekl opodál.
Už neplakala. Začala si zpívat a jednoho rána, když opět mnich přišel,  požádala ho o nádobu na vodu, aby mohla z potoka nabrat dostatek vláhy pro květiny. Ukazovala mu kování a kliku na dveřích kostela a s nadšením mu popisovala, co jí připomínají ty nádherné ornamenty na dveřích.
Mnich ji celou dobu mlčky pozoroval, pak ji políbil na čelo a dal jí do ruky klíč.

Dívala se na něj a čekala vysvětlení.

"Nemohl jsem Ti chrám otevřít, protože jsi nevěděla proč jsi přišla", řekl mnich.
"Žádný hmatatelný, ani vysvětlitelný důkaz lásky jsi nemohla uvidět, dokud si nepochopila, že lásku můžeme najít všude.
Je kolem nás každý den, každou minutu našeho života. Pokud ji opravdu žijeme a nosíme si lásku v sobě, pak už nám nebude chybět a nikdy nezapochybujeme o její existenci."
Pak nepotřebujeme od jiných slyšet ujišťování o citu, kterému se říká láska, protože pak jí máme plné srdce a jsme jí prostoupeni.
Láska nejde uchopit, vysvětlit ani naučit.
Láska buď je a nebo není."

Žena v úžasu otevřela dveře.
Chrám byl celý bílý, prozářený krásným slunečním světlem.
Jedinou jeho výzdobou bylo obrovské zrcadlo na zdi, ve kterém se příchozí uviděl hned, jakmile vstoupil do chrámu.

Pod zrcadlem byl nápis:

 "Zde vidíš osobu, která Tě miluje nejvíce na světě a nikdy Tě neopustí..
Společně dokážete láskou prozářit celý svět."

Žena pochopila.
Našla svůj důkaz lásky.
Od té chvíle se přestala bát a naplnila své veliké srdce až po okraj.

S láskou vaše Bi

Vánoční dar..

Krásný předvánoční čas..

Dlouho jsem tady nebyla,ale myslím na vás stále..Pohltila mě má nová práce,zabydlování,nový režim s dětmi a také mě polehoučku malými a opatrnými krůčky začala opět navštěvovat a potkávat láska partnerská...

Dnes bych vám ráda popsala svůj poslední nádherný a nevšední předvánoční zážitek..
V posledních dnech  jsem již cítila velkou psychickou únavu a urputně aplikovala meditační techniky na navození vnitřního klidu:-)
Absolutní zklidnění do ticha proběhlo na našem "předvánočním firemním posezení"..
Začalo to jako běžná porada,s tím rozdílem,že jsme hned u dveří dostali chlebíček a zákusek..
Moc příjemné..
Pak se začalo povídat,bilancovat a chválit:-)
Vše pro mě bylo normální a běžné až do chvíle,než nám naše milá metodička pustila audio záznamy s paní Janou Hrdou,která byla u zrodu osobní asistence v naší zemi..
Z těch krátkých audio nahrávek jsem se začala dozvídat,jak se ve svých 30 letech stala spoluúčastnicí  nehody,kdy jim do protisměru vjelo velké auto a ona zůstala ochrnutá od krku dolů..
Její motto"hlava mi zůstala" má v této souvislosti opravdu velkou hloubku.    

V té době měla malé děti a šťastné manželství.
Během vteřiny se jí život změnil k nepoznání a protože se jednalo o velmi inteligentní a houževnatou ženu,tak se rozhodla tuto situaci kvůli sobě,dětem a všem milovaným zvládnout..
Samozřejmě se neobešla bez cizí pomoci,kterou její nehybné tělo vyžadovalo skoro 24 hodin denně..
Tehdy se začaly realizovat první kroky,aby jí tato péče mohla být poskytována,aby osobní asistentky,které se u ní střídaly,mohly dostávat za svou pomoc zaplaceno státem..
Plno papírů,setkání ,rozhovorů,proseb i pláče probíhalo celé ty roky..
I přes svůj obrovský handicap,i přestože jí po třech letech opustil manžel,i přestože se víře v Boha musela teprve "naučit",aby pochopila a přijala smysl toho všeho,přes tohle všechno a mnoho dalšího to dokázala a pojem osobní asistence,který v sobě zahrnuje mnohem více,než fyzická pomoc potřebným,mnohem více než "paní na úklid" či organizátor potřebného..
Osobní asistence je pro mě velmi osobní a křehkou disciplínou,kdy je člověk člověku tak blízko,prožívá s ním tak intimní a osobní chvíle,že se stává jeho součástí a v mnoha případech,rukama,nohama a třeba i očima či ušima..
Paní Hrdá letos v létě opustila tento svět ve věku 62 let..
Dokázala pro sta tisíce lidí vykonat něco tak smysluplného,statečného, odvážného ,potřebného a snad i neměnného,až se mi z toho tajil dech..

Ve většině firem,kde jsem pracovala jsem dostala plno" nepotřebných" dárků,aby se neřeklo,přes čaje,šampaňské až po hrnečky a propisky s logem:-)

To co jsem zažila letos,kdy jsem poprvé v životě pocítila obrovskou vděčnost,hrdost a pýchu,že mohu vykonávat takovou práci mi nikdy nikdo nevezme..Nedá se vypít,sníst,ani rozbít...
Má práce...

Tento nádherný den uzavřelo zpívání koled pod vánočním stromem ,které zpívaly děti ze základní školy,včetně mého Kubíčka..
Překrásná tečka a absolutní ztišení,kdy jsem do pozdních nočních hodin sama ve tmě a tichu vstřebávala emoční zážitky toho dne..

Proč vám tohle všechno píšu?
Aby jsme si všichni,ne jen v čase vánočním dokázali uvědomovat a uchovávat v srdci ty překrásné dárky nehmotné,které k nám přicházejí každý den a pokud si jich budeme všímat,tak nám dodají tolik lásky ,soucitu, pochopení a radosti,že nám v životě tyto prožitky nemohou chybět..
Budeme jimi přetékat..

Přeji vám všem krásný advent,klidné,radostné a láskyplné vánoce..

S láskou
Bi