Jak jsem se stala mužem

Zdroj Pinterest

Seděli jsme v kuchyni, pili kávu a já slyšela už po několikáté stejnou otázku.

"Brigit, vysvětli mi , proč jsou ženské takové mrchy?"

Ptal se mě zklamaný kamarád, kterého zrovna jedna slečna pěkně tahala za nos.Opět mi došlo, jak jsou muži křehcí  a zranitelní ve své podstatě, i když většinou vystupují , jako ředitelé vesmíru.Jak dlouho se vypořádávají s nezdary v lásce a odpuštěním.Pro některé, odpustit bývalé partnerce, je nesplnitelný a nenaplnitelný životní úkol.

Ulpívají v minulosti, v bolesti a křivdách. Těžce navazují nové hluboké citové vztahy. Vše klouže po povrchu, protože mají v sobě tak silné ochranné mechanismy, které se spustí ve chvíli, kdy prožívají něco nového,krásného a hrozí možnost , že se zamilují a půjdou do hloubky. Mechanismus strachu, jim brání zamilovat se, aby to už nebolelo jako "tenkrát" a tak od toho raději utečou.

"Ty jsi ten kdo si vybírá a namlouvá. Máš to jednodušší než my ženy.Všechno máš ve svých rukou. Na Tebe žena čeká až jí oslovíš a projevíš zájem,jsi přece muž!" Povídám mu s úsměvem.

"Já kdybych byla muž , to by si viděl. Já jsem ta co čeká, až bude oslovena. Ty to máš mnohem snazší"

Zadíval se mi hluboce do očí a povídal: "Co by si dělala, být chlap, když je to tak lehké, jak říkáš?"

Kdybych byla muž, pak odvážný a zodpovědný.

Vyhledal bych ženu, která mě přitahuje a zkontaktoval se s ní.

Jasně bych jí dal najevo, co se mi ní líbí a čeho si na ní vážím. Nehrál bych žádné hloupé hry plné tajností.

Kdybych byla mužem, pozval bych ji na kávu, víno, do divadla, na koncert, nebo na výlet, prostě kamkoliv, kde by se nám líbilo.

Jako muž bych své přítelkyni říkal, jak jí mám rád a těším se na ni.

Být chlap, tak jí kupuji kytky jen tak pro radost, nebo je třeba natrhám v lese.

Být zamilovaný muž, tak píšu veršovánky plné lásky,aby věděla, jak moc je pro mě výjimečná.

Být mužem, tak bych svou ženu neustále překvapoval, aby jsme to měli pěkné a hravé.

Posílal bych jí písničky, rozdělával oheň v krbu,chystal snídaně do postele, nebo společné koupelnové dýchánky při svíčkách.

Být chlap, tak svou lásku objímám co nejčastěji,aby věděla, že jsem tady s ní a je v bezpečí.

Musela jsem samu sebe pochválit, kolik krásného jsem vymyslela:-)

Pokud bych byla takovým mužem a žena by mě přesto odmítla a nechtěla, pak nebyla pro mě tou pravou a já bych si vyhlídl nějakou jinou,mému srdci bližší.

Takový bych byla muž.

A náhle se mi v hlavě zrodila otázka "jaká jsem vlastně žena?"

Miluji tyhle dialogy, které vedou k dalšímu přemýšlení a práci na sobě.

Jak lehce dokážeme poradit ostatním a když přijde řada na nás , tak občas bezradně přešlapujeme.

Nikomu nemůžeme poradit, protože nemáme jeho zkušenosti,prožitky, potřeby a naprosto jiné emoční vnímání, protože každý si v sobě neseme své jedinečné srdce.

Můžeme jen inspirovat svými názory, pokud někoho zajímají.

Toho odpoledne jsme se spolu hodně nasmáli a já si opět uvědomila, jak mnoho od mužů my ženy očekáváme. Jaký tlak svými nároky způsobujeme a tím je vlastně odrazujeme, protože ani nenajdou odvahu nás oslovit.

Uvědomila jsem si, jak ráda jsem ženou, která je sváděna a dobývána, která může muže hýčkat a laskavě chlácholit v jeho zranitelnosti.

Drazí muži pokud najdete odvahu a znovu se pokusíte navázat hluboké vztahy, pak vězte, že vás čeká veliká odměna v podobě tvořivé a silné ženy, která vám stojí po boku.

Konec teorie. Jdu makat a prohlubovat své úžasné ženství a dodávat sebevědomí svému vnitřnímu muži, aby se z něj stal statečný tvůrce.

A pánové, jen tak pro zajímavost :"Jaká by jste byli žena?"

Ráda se nechám inspirovat.

Krásné dny v lásce nám všem

Bi

Zrození tvůrce v nás

Můj portrét na skále vyfotil ADAM MICHNA:
https://www.facebook.com/ADAMfhie/?ref=br_rs

V posledních týdnech jsem opět potkala pár lidí, kteří prožili nějaká traumata v dětství.Ve většině případů, se jejich problémy z mládí promítají až dodnes.Určitě nikoho nepřekvapím tvrzením, které je dobré si občas zopakovat a uvědomit.

Podle toho jaký základ v životě dostaneme, pak následně zvládáme, nebo nezvládáme svůj život v dospělosti. Naše mládí a útlé dětství ovlivňuje naše pozdější chování a reakce.

Každopádně je pro nás velmi zatěžující, když nám naše minulost ovlivňuje náš současný život a my ji používáme a využíváme k tomu, abychom si našli výmluvu, proč nežijeme šťastný život.

Všichni si v sobě něco neseme.Všechny nás naše životní situace školily, abychom si uvědomili, že změna našeho pohledu na situaci, na naše životní hodnoty a hlavně změna naší vnitřní podstaty, jsou nezbytné k tomu, abychom přestali řešit svou minulost a mohli konečně šťastně prožívat svou přítomnost.

Pokud ulpíváme v minulosti a neustále se na něco vymlouváme a hledáme důvody, proč nemůžeme být šťastní, pak to znamená jediné. Stále setrváváme v pozici oběti, která je vláčena životními okolnostmi a vydána na milost a nemilost jiným lidem, kteří s ní mohou manipulovat a hýbat, jak se jim to zrovna hodí.

Většina lidí- obětí, pak prochází fází studia a hledáním informací. Pročítají stohy knih, chodí na semináře, terapie a diví se, že pocit blaženosti pokaždé vyprchá po pár dnech, kdy "zázračné" účinky terapie odezní. Nic není špatně.Každý máme svůj čas a svůj práh bolesti, za který už ve svém smutku  a bolesti nejsme ochotni zajít. Když si dnes pročítám některé příspěvky z roku 2012, tak jsem v roli oběti setrvávala opravdu dlouho a co hůře, vůbec jsem to neviděla,ani necítila.

Jak bylo jednoduché a pohodlné ze svého zpackaného života obviňovat ostatní a hlavně mou minulost, která přece určitě mohla za mé bolavé zkušenosti.

Teprve minulý rok, po jednom skutečně nepříjemném zážitku, se ve mě udála obrovská změna.

Přišla sama od sebe a z nenadání.Uvědomila jsem si, že to trapné klišé, které jsem tisíckrát četla "Ty jsi tvůrce, jedině Ty můžeš ovlivnit, jak vypadá Tvůj život", teprve po mnoha letech najednou ve mě zaznělo tím správným tónem, dotklo se mého srdce, které se začalo aktivovat a začalo opět produkovat lásku. Lásku ke mě samotné.

Jak jsem to udělala? Jak jsem to poznala?

Ve velmi nepříjemné a bolestné situaci, kterou jsem právě prožívala jsem se poprvé po mnoha letech zachovala jinak než obvykle a má reakce ve mě způsobila nebývalý klid a harmonii během pár hodi

Pochopila jsem, že to je ta cesta.

Konečně jsem pochopila a hlavně začala žít následující:

Lidé, kteří se mají rádi, si dobrovolně neubližují. Přestávají dělat věci, které jim způsobují bolest a nepříjemné pocity.

Když se máte rádi, jednáte s lidmi tak, jak si přejete, aby se chovali oni k Vám.

Vytváříte si nová životní pravidla a priority a díky tomu se z Vás stává tvůrce vlastního života.

Najednou zjistíte, že máte více času, protože už neřešíte životy ostatních lidí, aby jste odsunuli a schovali vlastní problémy. Nepotřebujete žádné zaručené rady, protože věříte sobě a své intuici. Každý jsme jedinečný originál a jedině my víme nejlépe co je pro nás dobré.

Vrací se nám do života láska a radost. Čím více jí kolem sebe rozdáváme, tím více k nám přichází.

Zdroj je nevyčerpatelný.

Před pár dny to byl přesně rok od mé poslední "chyby (můžeš číst zde)", kdy se má vnitřní oběť přerodila ve tvůrkyni.

Stala jsem se pozorovatelkou vlastního života.

Kdykoli vidím něco, co se mi nelíbí, zastavím se přemýšlím, jaké změny podniknout, aby se situace opět stala příjemnou a harmonickou.

Další výhodou, proč být tvůrcem je to, že neutíkáte od problémů, ale okamžitě hledáte možnosti, jak je vyřešit a zvládnout.

Přestáváte si tvořit další a další nánosy smutku a beznaděje, protože víte, že řešení se dá najít vždy a věříte si.

Pokud se vědomě stanete tvůrcem svého života, pak si sami určujete pravidla Vaši láskyplné hry.

Je to jen Váš život, Vaše rozhodnutí, o kterých nepochybujete a Vaše prožitky, které Vám jasně ukazují cestu, kudy se vydat.

 Pokud stojíte na rozcestí, tak se klidně ozvěte a já Vám povím svůj příběh.

Nevyžádané rady neudílím.

Pokud chcete, můžete se inspirovat.

Pokud ne, pak se nic nestane:-)

Je to Váš život.

Každý máme svůj čas a způsob, jak se vyškrábeme na příjemnou a teplou skálu z krásným výhledem, odkud uvidíme svůj život jako na dlani.

Krásné dny v lásce

Bi

Vnitřní proměny

zdroj Pinterest

Uplynulo pár týdnů od mého posledního rozjímání nad mými životními změnami. můžete přečíst zde 

Začala jsem se proměnami svého života zabývat aktivně a to hned v několika rovinách. Dnes bych Vám ráda popsala,co se děje uvnitř a jaké změny je dobré udělat, aby se nám projevily v reálném životě.

O síle slov a jejím účinku jste již přečetli spousty článků a motivačních citátů.

 A já se ptám: "když chcete změny ve svém životě, používáte i změnu slovníku a následně myšlení?"

 Během pár posledních dní jsem zjistila, že bez toho to totiž není možné. Není možné dělat vědomé a hezké změny ve svém životě, bez toho,abychom začali jinak myslet a mluvit, nebo obráceně.

Začíná to u slov, které říkáme. Svými slovy si vytváříme realitu, kterou pak žijeme, ale také svými slovy můžeme zraňovat a ubližovat.

Slova mají obrovskou sílu a o člověku, který je říká, vypovídají mnohé. Dnes mi stačí chvíli poslouchat, když se potkám s někým novým a hned na sebe svými slovy prozradí hodně o životě, který žije a jaká trápení ho provázejí.

Slova mají obrovský význam na naši psychiku a tím pádem i na naše zdraví.

Zkuste si přečíst tyto věty a pozorujte jaké pocity u nich prožíváte.

"jak se ti daří?"

"jak se máš lásko?"

"měj se"

"miluji tě a měj nádherný den"

Jistě nikomu nemusím popisovat co to v člověku udělá, když cítí zájem, přízeň a lásku.

Ze slov vycítíme psychické rozpoložení druhého člověka i jeho povahové rysy.

Energie slov nás může okamžitě dostat do stavu klidu, pohody a vyrovnanosti. Samozřejmě to platí i obráceně.

Takovou sílu a moc má SLOVO.

Tento týden mi do života vstoupil nový člověk. Viděli jsme se všeho všudy 30 minut a opět mi dokázal neskutečnou ozdravnou schopnost slov. Vstoupil mi do života ve chvíli, kdy jsem stála před dalším ze svých rozhodnutí. Postavil se na druhou misku vah a já najednou věděla co udělat.

Jak se to stalo?

Přečetla jsem od něj stovky léčivých slov, které pomohly uzdravit zraněné a opět umožnily vidět věci, které byly doposud skryty. Nádherná zkušenost. Mnoho let nepoznaná.

Slova mohou velmi rychle měnit náš vnitřní svět, naši energii a náš pohled na svět.

Úplně nejlepší je, když nečekáte co Vám řeknou jiní, ale sami k sobě promlouváte laskavě a hezky. Sami sebe dokážete povzbudit a motivovat.

Prostě to dělejte pro sebe.

Vím, když od mala slyšíte jak máte velký zadek, jak jste hrozná/ný, jaké jste nemehlo, pak se člověk velmi z tuha přesvědčuje, že je to jinak. Jde to. sami sebe přesvědčujte o opaku.

Zkoušejte. Trénujte.

Jednoho dne začnete Vaše vnitřní proměny vidět v reálném venkovním světě.

Chování druhých k nám zrcadlí krásně to co máme uvnitř.

Když jsem samu sebe začala před 20 lety vnitřně proměňovat, tak mi velmi významně pomohla kniha MILUJ SVŮJ ŽIVOT.

Je plná  "návodů" a hlavně plná afirmací (říkanek), které si můžete s láskou tvořit sami pro sebe.

Kdykoli objevím v sobě nějaké negativní přesvědčení, nebo se mi přestává dařit v některé z mých životních cest, tak si sednu do klidu a vytvořím si sama pro sebe, pro svá ústa a své srdce říkačku s opačným motivačním nábojem. Tu si pak opakuji během dne, jak mě to napadne. A hle  

opakovaná slova se pro mě stávají pravdou a já ji vesele mohu prožívat v realitě.

 Netvrdím, že Vám to půjde hned, každopádně už proces tvorby, vymýšlení pozitivních a laskavých slov, má velmi ozdravné účinky.

Zkuste si vzpomenout na to, když jsme jako malé děti říkačky používali ve hře.

Prostě to můžete pojmout jako hru, která Vás rozveselí, když jsou venku mraky, která Vás pohladí, když je v Duši prázdno.

Pusťte si klidnou a příjemnou hudbu, kterou máte rádi a zkuste si napsat pár krásných, laskavých a léčivých slov pro sebe. A dobře se u toho bavte.

Pár příkladů pro inspiraci.

Když pociťuji nedostatek lásky.

"Mám se ráda, jsem se sebou spokojená. Láska, štěstí a radost, proudí ke mě za všech stran a já jí s radostí přijímám."

"Potkávám samé milující, laskavé a upřímné lidi , kteří mi projevují svou lásku a já ji s radostí přijímám a opětuji."

Když čekáte na nového partnera.

"Mám krásný, harmonický, oboustranně naplněný, šťastný partnerský a milenecký, dlouho trvající vztah."

"Můj partner je odrazem mé laskavé Duše a dokonale si rozumíme ve všech oblastech našeho života."

Když pociťujete málo peněz.

" Bohatství, majetek a peníze ke mě proudí ze všech stran a já je s radostí přijímám."

"S lehkostí, radostí a lehce vydělávám peníze".

 Pokud Vás některé z mých afirmací provokují, něco Vás při jejich čtení naštvalo, nebo popudilo, pak se podívejte na tuto oblast blíže, protože právě tam naleznete svůj blok. 

Samozřejmě v knihách a na internetu najdete spoustu krásných a pozitivních afirmací. Já jsem ale přesvědčená o tom, že vlastní tvorba má vyšší ozdravné vibrace, protože vychází z naší touhy po změně a také používá slova, kterým rozumíme a na které reagujeme právě my a naše Duše.

Co si o tom myslíte?

Funguje Vám to?

Jaká je Vaše říkačka?

Krásné dny plné láskyplných slov a naplněné reality Vám přeji

Bi

PS:Pokud si přejete číst mé myšlenky každý den,aby povzbudily Vaši Duši, pak můžete nahlédnout https://www.facebook.com/srdcovacesta/

Změna

Zdroj Pinterest

Už při vyslovení toho slova mi dříve vstávaly vlasy na hlavě a žaludek se stahoval. Nikdy jsem nepatřila k těm, kteří by nějak s oblibou měnili své vyjeté koleje. Změna byla na mě většinou moc hrrr a pod tlakem a já se s ní prostě nekamarádila.

Plynula jsem životem a pokaždé, když se událo v mém životě něco,co změnu vyžadovalo, tak jsem to nesla s velkou nelibostí a většinou to provázel pláč, nemoc, nebo alespoň nepříjemné pocity v oblasti žaludku.

Strach ze změn pramenil z malého sebevědomí, nízké sebe hodnoty a také neschopnosti vidět prospěšnost a nutnost proměny.Stále jsem se plácala ve svém životě a bála se rozhodovat, protože jsem cítila pokaždé velkou nejistotu, jestli to nebo ono rozhodnutí dobře dopadne a nikdy jsem si nebyla jistá co je správně.

Teprve až ve chvíli, kdy jsem pochopila, že nic není špatně a všechna rozhodnutí nás někam dovedou, teprve když jsem přijala fakt,že ZMĚNA JE ŽIVOT a jen já rozhoduji kdy a jak se uskuteční, teprve pak jsem nastoupila tu zábavnou cestu bez bolesti a nemocí.

Když jsem začala navštěvovat kurzy numerologie, často jsem od mé "učitelky" Marušky slýchávala:

"Když Ti něco v životě nevyhovuje, tak to změň"

Z počátku to bylo obtížné, protože změny byly spojené se strachem, jak to dopadne.

Pomaličku jsem získávala sebe vědomí prostřednictvím malých rozhodnutí, které měly výborné výsledky. 

Začala jsem pracovat s výrokem "mám ráda všechny své vědomé změny v životě, protože mě posouvají dál, blíže k naplnění mých snů a přání"

Miluji hru se slovy a vymýšlení nejrůznějších říkaček a afirmací k danému tématu, které právě řeším.

Používám je jako denní mantru, kterou si opakuji a pak se raduji z jejího zviditelnění v reálném životě.

Trvalo mi delší dobu, než jsem vypozorovala své ukazatele, které mi dávaly jasně najevo, že právě nyní je na změnu ten pravý čas.

Jak jsem to poznala?

Dostávala jsem se do nepříjemných situací, začala jsem potkávat nesympatické lidi, zvýšila se mi nervozita, přestávala fungovat komunikace s dětmi nebo přáteli a nebo jsem rovnou onemocněla.

Většina lidí je zvyklá ze svých problémů obviňovat jiné. Už to dávno nedělám.

OPRAVDU FUNGUJE TVRZENÍ,ŽE VŠECHNO CO SE NÁM V ŽIVOTĚ DĚJE, JSME SI NEJPRVE VYTVOŘILI VE SVÉ HLAVĚ. 

UKAZOVÁNÍM PRSTU NA JINÉ A OBVIŇOVÁNÍM SE JEN VYČERPÁVÁME.

Začátkem roku jsem opět stála před otázkou kam mé kroky budou směřovat a jak si to přeji dál. Pro samou práci a projekty jsem přestávala vidět ty krásné malé chvilky  s dětmi při hře, nebo povídání u společného vaření, přestaly mě uspokojovat "obyčejné" věci a pořád jsem potřebovala pro svůj život prožívat něco výjimečného. 

Zapomínala jsem tvořit a dělat věci, které mám ráda, protože jsem stále čekala na impulzy, které přijdou. Nervozita a únava narůstaly a spánek ubýval. Ideální čas na změnu.

Vzpomněla jsem si na jednu svou kolegyni, která nám na psychologickém kurzu vyprávěla, že právě změny ji dostaly z těžké nemoci. Každý den udělá ve svém životě několik malých změn. Do práce chodí pokaždé jinou cestou, jídla vaří pokaždé s jiným kořením a často přestavuje byt.

Moc jí to pomáhá.Proč to nezkusit?

Včera jsem opět začala i já a je mi krásně.

O tom jaké konkrétní změny si ve svém životě tvořím napíšu zase příště.

Když budete chtít, tak si pusťte tuto krásnou hudbu a zkuste se zamyslet, jak to máte se změnami Vy a co ve Vás slovo, nebo představa změny vyvolává.

Ráda si přečtu Vaše zkušenosti. Jste mi velkou inspirací moji milí čtenáři.

Mějte krásné dny.

Bi

Sliby

Zdroj Pinterest

Seděly jsme v čajovně. Po mnoha měsících opět spolu. Probraly jsme co se dalo s vědomím toho, že máme pouze omezený čas na sdílení.Opět jsme se s mými drahými přítelkyněmi, které tak moc ovlivnily můj život dostaly k tématu, které je přinejmenším zamyšlení hodné.
Vyprávěly jsme si soukromé příběhy ze svých nynějších životů a narazily jsme na téma slibů.
Slibů, které nám dali jiní a nenaplnili, slibů, které jsme dali sami sobě.
Slibů, které jsme ani naplnit nedokázaly.

Typickým příkladem nevědomých slibů, je slib manželský.
Všechny jsme rozvedené. Všechny jsme slibovaly před svědky,úřadem, nebo v kostele věci,které jsme si v té dané chvíli přály naplnit a věřily jsme, že je to možné a uskutečnitelné.
Nebo jsme možná ani nepřemýšlely nad tím, co vlastně slibujeme a jestli to vůbec dokážeme.
Prostě jsme udělaly něco, co je ve společnosti běžné a zažité, jako milióny lidí před námi.
Pak ovšem nastává bod zlomu a realita, ve které se občas ocitáme, nás zatlačí do kouta a v hlavě nám zvoní náš slib, který jsme dali manželovi, dětem, sami sobě.
Najednou se nám to zdá neúnosné, máme pocit, že to nezvládneme, nevydržíme,ale pořád si v hlavě přemítáme náš slib.
" v nemoci i ve zdraví, v dobrém i ve zlém"
A spoustu jiných, které dobře známe.
A držíme a držíme, na úkor sebe, své úcty, své lásky, své sebe hodnoty, jen z pouhé zodpovědnosti a tíhy slibu.

Jednoho dne si s hrůzou uvědomíme, že některé sliby naplnit nedokážeme.
Pak se za to náležitě potrestáme a obviníme.
Sebetrýzeň, kterou si my lidé v tomto případě dokážeme způsobovat jistě popisovat nemusím.
Někteří se svými výčitkami žijí celý utrápený život.

Včera večer jsme si všechny uvědomily, jak velmi pošetilé a krátkozraké je, dávat sliby, které třeba nejsme vůbec schopny naplnit, protože nemáme odžitý prožitek, který se s nimi pojí.
Nemůžeme dopředu vědět, jak moc bude život manželský svízelný, jak moc zlého jsme ochotni a schopni unést, kolik nemocí spolu můžeme a zvládneme projít, když slibujeme ve zdraví a v plné síle.
Nemůžeme přece vědět, jestli dokážeme naplnit sliby týkající se dětí a rodiny, když jsme ještě žádné děti neměli.
A přesto to děláme. Masově a s naprostou samozřejmostí a když dochází k rozvodům,často používáme větu "ale Ty jsi mi to slíbil/la".

Když se nám po několikáté rozpadne vztah, tak si slibujeme
"už se nikdy nezamiluji","už nikdy neuvěřím".
Přesně tyto sliby, které jsme daly sami sobě pak ovlivňují náš život a brání nám v navazování dalších hlubokých láskyplných vztahů.

Co s tím?
Myslím, že pro začátek by stačilo uvědomění toho, že když něco slibuji, mám si být naprosto jistý, že daný slib dokážu a hlavně chci naplnit.

Těžká práce, hodně pitvání a otázek řeknete si.
Každopádně si myslím, že pokud se ke svým slibům začneme stavět zodpovědně, zmenší se naše sebeobviňování a hlavně také obviňování okolí z toho, že nesplnili, to co slíbili.
Ráda bych ještě upozornila, že tato úvaha se týká emočních slibů a ne praktických záležitostí typu "slíbila jsem uvařit polévku a máme rizoto":-)
Ale vím, že mě všichni chápete.

Jak to máte Vy?
Co si o tom myslíte?
Slibujete někdy něco,co pak nedokážete naplnit?
Co s tím pak uděláte?

Tento rok jsem se rozhodla, více se ptát ostatních i samy sebe, protože mě stále naplňují, inspirují a zajímají lidské příběhy a postoje.
Moc se těším na vaše názory, protože přesně ten Váš může inspirovat a pomoci mnoha lidem.
Krásný sobotní večer.

S láskou a úctou Vaše Bi

Novoroční úvaha

Veškerá dostupná média jsou plná novoročních přání, předsevzetí a plánů.

Také jich pár mám.

Už dávno si nedělám seznamy toho ,co bych chtěla tento rok dokázat. Přání a tajné sny mám napsané na srdíčkových papírcích a vložené do broušené misky i s datem jejich vyřčení,abych se za rok v tomto čase po radovala, kolik krásných věcí se mi událo.

Také se mi ale dějí věci,které jsou hodny zamyšlení.

V posledních dnech a hodinách jsem mnohokrát slyšela a četla větu:

"Jsem prostě takový/taková"

Jak často tuhle větu říkáme.Nejčastěji ve vztahu k druhým lidem.

Hodně jsem nad ní přemýšlela.

Zdánlivě neškodná věta, která má velký význam a prozrazuje mnohé (tedy pokud vidíte věty a slova mezi řádky)

Když nám někdo řekne tuto větu,nebo ji použijeme my sami, pak to většinou znamená, že se cítíme ohroženi,nepřijatí a kritizovaní za něco co jste udělali, řekli, nebo naopak neudělali, nebo neřekli.Většinou se stáhneme do ústraní a máme pocit , že nám nikdo nerozumí.Ocitáme se opět v roli oběti a vztahy s druhými začneme brát, jako souboj o území.

Aby si jeden nepodmanil druhého, aby mě nikdo neměnil,aby,aby,aby....a pomalu se vytrácí láska..

Zůstává jen ostražitost a věčné obranné mechanismy, které nám brání otevřít své srdce.

Žijeme ve světě individualit.

Sebeláska a sebe hodnota jsou denně stokrát skloňovány, ale já osobně si myslím, že jsou často i špatně chápány.

Vztahy nefungují, protože zranění lidé potkávají jiné zraněné a jediným jejich plánem  je,aby uhájili své území a nebyli více zraňováni.

Moc bych si za nás všechny přála,abychom v tento významný jedničkový rok, kdy začínáme úplně nový životní cyklus a máme možnost zvládnout spoustu věcí na výbornou, abychom konečně všichni pochopili..

Pochopili to,že vztahy,partnerské, přátelské ,pracovní nám nabízí cestu, jak na sobě pracovat a jak se měnit k lepšímu.

Pochopili to,že život je změna a ta se týká především nás samotných a naší podstaty.

Kdykoli potkáme nového člověka, tak nám může spoustu věcí předat, naučit nás, nebo nám doplnit to,po čem my tak dlouho prahneme a co nám chybí.

Aby se ze všech vztahů vytratil souboj a ohrožení a došlo k tomu, že se lidé navzájem budou láskyplně inspirovat a učit se jeden od druhého,to hezké co na sobě uvidíme,to co si přejeme umět, poznat, pochopit,nebo jen opětovně po všech zraněních zkusit uzdravit a vyléčit.

Pak už věta "jsem prostě takový/taková" nebude aktuální, protože lidé se začnou proměňovat, jako jejich život.

Pokaždé , když nám do života vstoupí nový člověk,máme před sebou další originál, se kterým se učíme mluvit, radovat,smát se a komunikovat. Každý originál potřebuje svůj specifický přístup. Stále se učíme. 

Chce to trénink. Auto jsme se také nenaučili řídit za jeden den:-) O tom je život.

Opět se všechny druhy vztahů stanou živými organismy a ne bitevními poli.

To bych si pro sebe i pro nás všechny moc přála.

Všichni lidé, kteří milují svůj život jistě pochopí, protože dobře ví,že jedině na nás samotných záleží ,jak ten náš život vypadá.

Krásný nový rok 2017

S láskou 

Bi

Vánoční rozjímání

 Zdroj Pinterest

Stály jsme uprostřed kostela vnímaly tu nádhernou záři zlata všude kolem. Slunce venku nesvítilo,ale i tak jsme měly pocit, jakoby bylo všudy přítomno. Varhany hrály krásné liturgické písně, kostel byl plný k prasknutí.

Domluvily jsme se s mou přítelkyní, že zajdeme navštívit náš krásný kostel a zúčastníme se mše svaté. Toliko podnětů, které nám přinesla jsme ani jedna jistě nečekaly.

Pocházím z rodiny nevěřících. Rodiče mi však nikdy nebránili v návštěvách kostelů a kapliček. Když jsem ve svém životě prožívala těžké časy,začala jsem se přátelit s anděly a nakonec jsem si našla velmi úzký vztah k Bohu,  Ježíši a hlavně jeho matce Marii.

 Nepatřím mezi ortodoxní věřící, otčenáš zvládnu jen s dopomocí,ale v kostelech a na svatých místech jsem se vždy cítila velmi dobře.

Tyto vánoce jsem zažila na mši spoustu rozpačitých pocitů.

Pan děkan začal mši a já se přistihla, jak některé pasáže, které se mnou nesouzní, naprosto vypouštím. 

Z čistajasna, mezi písněmi zaznělo pro mě tolik známé " na začátku bylo slovo a to slovo bylo Bůh" a já si dodala a "Bůh je láska". Touto větou by všechno mohlo začínat a končit.

Již dlouhá léta vím, jak obrovskou moc má lidské slovo a jak velkou silou je láska.

Jsem sběratelka lidských příběhů a příběh Ježíše, Marie, Josefa a samotného Boha mě vždy zajímal.

Těšila jsem se, že na vánoce se bude mluvit o této rodině,o tom, jak to celé bylo a jak se vlastně Ježíšek narodil,úžasné ženě Marii.

Nic takového se nestalo. Odříkávaly se žalmy, probíhalo čtení a pan děkan vstupoval se svými postřehy.

Když požádal všechny kolem, aby začali proměnu světa u sebe samotných, začala jsem opět poslouchat.

Některé odnože víry mi připadají dost manipulační a zaslepující, kdy věřící slepě plní příkazy psané v písmech, které pronesli svatí.

Jsem přesvědčená, že přesně tohle nikdy Ježíš nechtěl.

 Přál si být příkladem, ne vůdcem stáda, které dělá to co on, aniž sdílí jeho pocity.

Proto mě tento apel na člověka, jako jedince, a nutnost naší osobní proměny, která napomůže ne jen nám,ale i celé naší rodině a také celému světu, velmi mile potěšil.

Poslouchaly jsme krásnou hudbu, vnímaly tu vánoční atmosféru a cítily tu obrovskou vážnost, se kterou mše probíhala.

Oslavovalo se zrození a život. Ten do studených, i když nádherných kostelních dveří vnášely pouze děti, které občas zavýskaly a zavolaly" máma".

V tom se mě kamarádka zeptala "Brigit proč nejsou kněží  ženy? Proč jsou tady jen samí muži?"

První co mě napadlo bylo to, že ženy nepotřebují tuhle vážnost, všechny důkazy a ne důkazy víry. My ženy si svou víru neseme v sobě. Máme intuici, které muži nerozumí a v dávných dobách se jí hodně báli a trestali ji.Chtěli ji ovládnout silou. Naši tvořivost, naši kreativitu, naši schopnost rodit děti a přivádět na svět nový život. 

Vzpomeňme na spoustu žen upálených za čarodějnictví, vzpomeňme na Johanku z Arku a jí podobné.

Stále se to děje. Spousta vztahů žije model pán a služebnice.

My ženy nemusíme víru "vymýšlet", protože ji máme v sobě a žijeme ji v každodenním životě.

Při zpěvu stáli přede mnou lidé, kteří chodili na mše zřejmě pravidelně, protože paní zpívala z knížečky. Když jí zavírala, vypadl jí na zem jeden list. Muž, který stál za ní ho uviděl padat k zemi, tak jí ho zvedl a podal, aby jej neztratila. Její reakce mě opět šokovala. Neproběhlo ani děkuji,či letmý úsměv, pokývnutí, cokoli milého nebo laskavého. I přesto, že žena právě dozpívala píseň o lásce, tom běžném lidském životě ji projevit nedokázala.

Vím, každý máme svůj čas,  svůj příběh a svou cestu. Už dávno lidi nesoudím.

Jen mě tento okamžik opět utvrdil v tom, že nepomůže člověku chodit denně do kostela, když nedokáže to poselství lásky, které se nám podle mě Ježíš snažil předat,začít žít v běžném životě.

A možná právě proto tam tito lidé chodí,aby tu lásku v sobě probudili..kdo ví..

Mše trvala přes hodinu, stále se mluvilo o Bohu a Ježíši, ale ani slovíčko nepadlo o ženě,která jej přivedla na svět. Na Marii se jaksi zapomnělo. Žádné poděkování se nekonalo. Když jsme pak přistoupily k Betlému, který byl vystaven, jediná figurka, která byla zahalená, aby jí nebylo moc vidět do tváře, byla právě Marie, která s hlavou sklopenou, klečela u dítěte, jako ta neposlednější ubohá.

Seděly jsme s kamarádkou v lavici a povídaly si o svých pocitech.Opět jsme došly k jedinému.

Vůbec nezáleží na tom, jaké náboženství člověk vyznává, do kterého kostela, nebo modlitebny chodí, nebo nechodí.

Stačí si jen uvědomit,kdykoli povedou naše kroky láska a soucit, jsme na správné cestě.

Na počátku bylo slovo. To slovo bylo Bůh. Bůh je láska.

Pokud budete chtít lépe pochopit své postoje a přesvědčení, které vás v životě formují, pak si určitě zajděte do kostela. Uvědomíte si v té zářivé kráse a nebeské hudbě,co naplňuje Vaše srdce.

Krásné a požehnané vánoce vám přeji.

Bi