Krásný ženský portál,který mi v monulosti přinášel plno ispirace, již po několikáte zveřejnil můj článek.
Oslovili mě před pár měsíci a já nabídku přijala.
Článek, který mi tentokrát publikovali jsem napsala před pár lety a stále tvá jeho platnost.
Ve chvíli,kdy jsem pochopila toto pravidlo,tak se můj stávající život začal velmi proměňovat k lepšímu.
Pravidlo o přijetí zodpovědnosti k sobě samotným a všemu co se nám v životě děje , je také stěžejním tématem pro má připravovaná motivačně-relaxační setkávání, která pro vás s mými přáteli chystáme.
Pro některé mé čtenáře opakování, pro něketré novinka.
Můžete si přečíst PRÁVĚ TADY a prozkoumat celý krásný ženský portál věnovaný ženám a ženským tématům.
K napsání tohoto článku mě před pár dny inspirovalo setkání s jedním úžasným,ale velice nešťastným psem.
Rodina jeho pána se před pár měsíci rozpadla, žena s dětmi se odstěhovali jinam a on se svým pánem také změnili své bydliště.
Pes je teď velmi neklidný, pořád kňučí a pobíhá .Dokáže ho uklidnit pouze přítomnost jeho pána,nebo intenzivní hlazení.Pro jeho pána i okolí je tato situace občas pěkně obtěžující, když pejsek začne takto vyvádět pokaždé,když se páneček ztrácí s dohledu,či kdykoli se k němu někdo jen přiblíží.
Když jsem tohoto skvělého psa měla možnost hlídat cca půl hodiny,než si jeho pán zašel nakoupit alespoň něco k snědku, prožila s i ním jeho smutek a truchlení velmi intenzivně a naplno.
Nic tak smutného jsem dlouho nezažila. Leželi jsme spolu na koberci,já hladila a hladila a vytí mi znělo po pár minutách ,jako usedavý pláč.
Zvířata jsou velmi citlivá a napojená, bohužel nemají možnost situace vědomě měnit a používat rozum.Dělají a cítí vše na základě svých pudů.
Jak moc se zvíře dokáže trápit pro ztrátu lidí, které miluje, ze strachu, že i ten poslední co mu zůstal odejde.
Když jsem pak uplakaná a unavená odcházela domů, uvědomila jsem si, jaký velký dar v podobě své citllivosti jsme my lidé dostali do vínku.
Jako malé dítě jsem se hodně smála a když jsem začala dospívat, projevovala se u mě v nejrůznějších situacích zvýšená citlivost.Mnohokrát jsem slyšela,že jsem "citliva","moc všechno prožívám" a tak podobně.
Na střední škole má citlivost a sebedůvěra dostaly pěkně na frak a já veselý extrovert,začala svou citlivost potlačovat tak úspěšně,že jsem se obalila do 10kg těžkého, tukového obalu,který jsem si za 4 roky na sebe nabalila. V jednom ročníku jsem úplně ztratila na pár měsíců hlas ,následkem nemoci.Raději jsem samu sebe umlčela, abych nemusela říkat co prožívám a jak nedobře mi je.
Kdykoli jsem cítila,že něco není pro mě v pořádku, umlčovala jsem tento čím dál slabší hlásek v sobě vzpomínkami na slova ostaních, ať to tak neprožívám.
Trvalo to mnoho let a já si prošla velmi špatnými situacemi, než jsem konečně pochopila, že má citlivost je můj dar, můj barometr životního štěstí a radosti.Protože přirozené je cítit se dobře a být zdravý.
Začala jsem svou citlivost poslouchat,jako nejlepší kamarádku.Radí mi opravdu dobře a velmi mi zjednodušuje život.
Kdykoli je pro mě nějaká nová životní výzva nepříjemná , nebo dokonce zraňující, okamžitě mi dá moje citlivost jasné signály, že tudy cesta nevede a já hledám jiný chodníček, který je příjemnější a zelenější, plný kvítí a sluníčka.
Když si rozložíte slovo CIT-LIVOST,můžete v něm přečíst umění CÍTIT a prožívat CIT.
Každý z nás,tento dar nosíme v sobě,ale velmi mnoho lidí tuto nádhernou dovednost ,která mu byla dána potlačuje.
Raději dělají, že se nic neděje,jak jsou nad věcí,nebo to jdou rozběhat či vypracovat,nebo zapít do hospody.
Každý má svůj únik, svůj otupující prostředek.
Pokud si nedovolíme prožít své smutky a trápení, nedáme prostor naší citlivosti, může přijít velké uzavření, deprese a nemoc, která sebou nese další a další situace, kvůli kterým se můžeme opět trápit a sebeničit.
Proto vás prosím, přestaňte se bát projevovat co cítíte, ať už je to špatné či dobré, nebojte se projevovat jeden ze svých velkých předností a darů jménem CITLIVOST.
Abychom se neproměnili ve smutné a kňučící psi, kteří se oddaně poddávají bolesti a osudu.
A nezapomeňte.
Nikdy není pozdě na to,abychom druhým řekli, jak moc je máme rádi.
Tolik krásných novoročních přání jsem dostala,poslala a přečetla.
Prožila mnoho emotivních chvil,vyslechla mnoho upřímných názorů a bolestivých zpráv.
Za posledních pár týdnů se mi opět obrátil život vzhůru nohama a já si vybrala cestu velmi složitou, zdlouhavou,komplikovanou, nejistou a zároveň velmi lákavou krásnou a v mnoha věcech nepoznanou.
Hlavní esencí mé nové cesty po boku muže je upřímnost.Upřímnost,která někdy píchne,jindy pohladí,ale JE!!
Obrovské uvědomění této vlastnosti i toho co pro mě znamená.
Díky upřímnosti mohu se svým protějškem komunikovat ,tak bychom si nevytvářeli domněnky a bylo jasno:-)
Někdy je v mé mysli "jasno" zastřeno "mraky",ale díky upřímnosti jsem během posledních pár týdnů vyslechla příběhy přátel, kteří se právě rozchází, rozvádí a mění se jim životy.
Já už jsem za..svou bitvu jsem si odbolela,odžila a uzdravila.
Právě proto jsem jako pozorovatelka dění kolem, došla k jedinému společnému jmenovateli všech krizí.
Je to na první pohled taková banalita,že se tomu až nechce uvěřit.
Všechny vztahy troskotají na tom,že se dva lidé přestanou poslouchat.Začnou vedle sebe jen být a nevěnují si to nejcennější co mohou.To malou,ale zároveň obrovskou věcí v partnesrkém životě je POZORNOST.
Kdykoli spolu dva lidé začnou bydlet, mají rodinu,děti práci, začnou po letech fungovat na autopilota.
Začínají se brát jako inventáře,které najdou večer v posteli.Inventáře,které si žijí svůj život.Máme je doma,tak se nezajímáme.Zapomínáme na ty malé a zároveň velké pozornosti, jako je polibek do vlasů, pohlazení, objetí, procházka,která nebyla v plánu,půl hodiny každý den,kdy se tomu druhému opradu plně věnujeme a posloucháme co říká,co ho trápí,z čeho má radost.
Muži vydělávají peníze,aby zajistili rodiny a zaplatili drahé dovolené a myslí si,že to je to, po čem jejich manželky touží.Ty si hledají obyčejné kluky,se kterými mají ty obyčejné zážitky,ty obyčejné chvilky,prostě tu obyčejnou pozornost.Opuštění muži jsou nešťastní a říkají"měla vše"!!!
Pokud žijí lidé odděleně a mají děti z předešlých manželství, řeší práci,existenční záležitosti a jiné věci, které jsou nutné,do toho si přejí mít vztah, který je bude naplňovat a uspokojovat,tak se otázka POZORNOSTI ještě zintenzivní.Kradou si letmé chvilky,aby mohli být spolu,říct pár vět,napsat pár zpráv,či absolvovat pár telefonních hovorů za týden.Pohlazení nahrazují umělé technologie.Potřeba upřímnosti se zvyšuje.
Nezbývá než sundat růžové brýle a vidět věci takové jaké jsou.Vztahy dnešní doby jsou velmi poznamenány vnějšími vlivy a je třeba to přijmout a najít si cestu,která je pro každého z nás tou nejlepší.
Proto bych vám všem i sobě ráda do Nového roku popřála hodně síly,víry,zdraví,lásky a hlavně nejvíce ze všeho nám přeji pozornot,kterou věnujeme jeden druhému.
Stačí pár chvilek denně.
Ten čas,který věnujeme jeden druhému je to nejcennější co můžeme dát.
Pokud máte někoho rádi,tak mu to říkejte,pokud je vám s někým dobře,snažte se,aby tyhle chvíle pro vás trvaly věčně.
Přeji nám všem,abychom dokázali žít, cítit,mluvit a prožívat tak,abychom nikdy nelitovali věcí,které jsme neudělali.
Někdy to bolí, ale bez bolesti bychom nepoznali nic nového,nezažili pocity štěstí a radosti.
Bez noci není den,tak jako není láska beze smutku.
Přeji nám všem krásný rok 2016 plný upřímných nových pohledů a začátků.
Žena se seznámí s mužem,chvíli si píšou,pak si dají dvě kávy,nebo třeba večeři a skončí v posteli..
Žena se muži okamžitě oddá (často z toho postelového setkání ani nic nemívá) a muž ve většině případů ztrácí zájem.
Některé ženy si dokonce s mužem po prvním sexu začnou plánovat budoucnost,stěhovat rodiny,protože nabyly dojmu,že on je ten pravý.
Upozorňuji,že tohle co píšu není doménou dvacetiletých slečen,ale i zralých žen.
Také chci zdůraznit,že nikoho nechci kritizovat ani poučovat,protože já sama jsem v této oblasti nasekala chyb více než dost ,takže některé věci,které zde popisuji mám odžity na vlastní kůži,ale to vy,kteří ke mě chodíte dobře víte.
Dnešní doba vztahům nepřeje a stále se hledají důvody ,proč tomu tak je.
Pracuji se seniory a miluji jejich moudrost.
Často si povídáme i o dost osobních tématech.
Mezi mými klienty jsou i muži.
Včera mi jeden pán,který má něco přes osmdesát překvapil svými názory na vztahy.
"Holky děláte velkou chybu,že lezete s chlapama do postele tak brzy.Sex by měl být na posledním místě.
Nejdříve přece musíte zjistit,jaký ten chlap je.Jestli je na něho spolehnutí,jestli vám dokáže pomáhat i s běžnými věcmi,jako je třeba nákup,nebo nádobí,jestli vás vyslechne,když máte špatný den,jestli bude mít rád vaše děti a bude chtít trávit čas i s nimi..Teprve,pak,až si budete jisté,tak mu dejte dárek v podobě milování!!!"
Já sama jsem se v této oblasti už roky necítila dobře..Byla jsem nespokojená a často jsem se cítila být muži v oblasti sexu zneužívaná..
Dovolila jsem to!!
Po těchto slovech,které pronesl tento moudrý muž,který žil mnoho let v manželství se ženou,o kterou se celé roky následně v její těžké nemoci staral, mi opět zapadly všechny části skládačky a pochopila jsem v čem jsem dělala chybu a kde byl problém.
Prásk!!!!
Zůstala jsem s pusou otevřenou.
Je to tak.
Udělala jsem si soukromý průzkum a všichni mí dotazovaní,kteří byli v manželství déle než padesát let mi potvrdili,že museli déle než půl roku čekat,než se poprvé milovali,v jednom případě čekal muž na svou ženu rok a půl!!!
Wauuu..
Proč dnešním mužům dopřáváme potěšení na každém rohu?
Proč nám stačí jedna večeře a trocha pozornosti?
Bojíme se snad,že nám uteče za jinou,když s ním nevlezeme do postele co nejdříve?
Kolikrát ani nevíme,jestli muž dokáže políbit,pohladit,obejmout (to jsou prožitky,které ženy potřebují nejvíce) a už mu dáme to co chce.
V dávných dobách muži jezdili do války,dobývali území a pokud chtěli získat srdce ženy,museli vyhrát turnaj.
V době nedávnější chodili muži se svými vyvolenými na taneční večery v doprovodu někoho třetího a byli pěkně pod kontrolou a byla z toho opravdu dlouhodobá manželství.
Dnes muži dobývají v práci své pozice,budují si kariéru,ale ve většině případů už moc nemusí dobývat svou ženu.
Brzy dostanou co chtějí.
Mise splněna,kořist ulovena a už se snažit nemusí.
Zažila jsem to mnohokrát a mnohokrát pak plakala do polštáře,že můj vyvolený není takový,jak jsem si myslela.
Omyl.Byl pořád stejný,jen jsem to nestihla zjistit,protože jsem mu svůj chrám otevřela příliš brzy.
Doba je opravdu rychlá a dravá.
Jsou kladeny velké nároky jak na muže tak i na ženy.Jsem ale přesvědčena,že lidé jsou a byli ve své podstatě stejní.Všichni hledáme podobné..Pohlazení,lásku a pochopení.
Bohužel to hodně uspěcháváme.
Po mnoha zkušenostech s muži si myslím,že vztah postavený na pozvolném poznávání má mnohem větší hodnotu,než ta rychlá sexuální vzplanutí..
Prožívám teď nádherné chvíle naplněné povídáním a krásnými zážitky.
Překrásné chvíle plné rozhovorů a pro mě zásadních myšlenek.
A co se stane,když váš vyvolený nevydrží čekání a najde si jinou?
Dostanete velký dar.
Poznáte,že tento člověk nebyl pro vás ten pravý,protože by při prvních životních karambolech s vámi utekl,místo ,aby vás podržel.
Zjistíte,že tento člověk nebyl trpělivý a jeho priority se lišily od vašich.
Zjistíte,že jste si své krásné tělo,svůj chrám nenechala znesvětit někým kdo za to nestál.
Takové dárky!
Drahé ženy,važme si sebe samy a přestaňme se bát.
Poznávejme a těšme ze společných chvil s našimi nastávajícími partnery.
Dovolme si dát nám oběma ten krásný čas poznávání.
Milí muži,buďte prosím rytíři.
S láskou a trpělivostí dobývejte.
Chrám každé ženy je jiný a skrývá spoustu pokladů.
Celý volný den sama pro sebe..Slunce nádherně vysvitlo a mě se chtělo do světa.
Domluvila jsem si s kamarádkou snídani..
Cestou za ní jsem objevila nový Bio obchůdek s malou kavárničkou..Okamžitě jsem tam vešla,abych prozkoumala co mají pěkného.
Uvítala mě velmi milá paní,ze které se vyklubala paní majitelka.
Bylo tam tak útulno a milo.Čas běžel a já spěchala na schůzku.
Cestou jsme to vzala přes poštu,kde na mě čekal přeplatek 80 kč:-)
Laškovaly jsme o té "velké výši" s paní u pokladny.
Nabídla mi los a já si koupila dva. Za 10 kč..
A co myslíte?
Vyhrála jsem:-) 200kč:-)!!
Takový nádherný začátek dne.Obzvláště,když čekáte na každou korunku,kterou vám vesmír poskytne,která k vám přijde jakoukoli cestou a vymýšlíte,jaksi zvýšit příjem.
Můj objev číslo jedna toho dne,který mi opět potvrdil prožité byl: "pokud potřebujete zvýšit příjem (finance,láska,přátelství),je potřeba zvýšit výdej.
Prostě investujte.Nemáte peníze?kupte si něco malinkého a někoho obdarujte,nebo třeba los a vyhrajte.
Je vám smutno?Zorganizujte schůzku s přáteli.Třeba na procházce,když nemáte dostatek financí.
Zvedněte telefon a řekněte někomu,jak ho máte rádi.
Nic to nestojí a obohatí to vás i toho druhého..
Pokračovala jsem za kamarádkou Janou a dohodly jsme se,že půjdeme na průzkum do "nové kavárničky",ve které jsem byla cestou..
Bylo to prostě skvělé..Káva voněla,domácí bio dobroty se rozplývaly na jazyku.
Paní majitelka nám ve zkratce pověděla svůj příběh a to mě moc nadchlo.
I přes odrazování ostatních neváhala odejít hledat prostory do jiného města,než ve kterém žila,má dvě práce,ale nenechala si vzít svůj sen..
Začala ho žít.Realizovat.
Bez ohledu na výsledek,bez ohledu na to co říká okolí.
Bylo nám tam milo,moc jsme si pochutnaly a určitě přijdeme zas..
Moc paní Romance přeji,ať se jí ten její sen naplní až po okraj.
Kdyby jste někdo jeli přes Frýdek-Místek,najdete ji na Ostravské ulici,nebo můžete alespoň nakouknout na její dobroty na fotkách a to přímo Zde
Objev číslo dvě.
Když pomáháme ostatním v realizaci jejich snů,velmi nás to obohatí a posune na cestě za těmi našimi sny.
Nic není nemožné,žádný sen není dost velký,ani malý na to,abychom si ho splnili,když nám udělá radost.
Den plynul krásně a samovolně.
Stačil jeden telefon a už jsem se procházela s kamarádem a jeho pejskem přírodou a večer jsme si udělali velkou pohodu plnou smíchu,hudby a "filozofických "rozprav.
Odvezl mě domů a já usínala s takovým klidem v srdci,jak už dlouho ne.
Kdykoli se u mě objevila kočka,většinou na mě vylezla a dožadovala se mňoukáním hlazení,začala jsem soplit,oči jako angorák a kýchala jsem o sto šest.
Záměrně jsem je od sebe odháněla.
Dnes už vím proč.
Byla mi protivné svým sebevědomím,svou svéhlavostí a neposlušností.Připadaly mi falešné.
Nechápala jsem je.
Nebyla jsem na jejich úrovni.
Je to už pár měsíců co jsem koketovala s myšlenkou,míti doma němou tvář..
Myslela jsem tím ale pejska. Má vize byla taková,že si najdeme nějakého šikulu v útulku a já ho pak nechám projít canesterapeutickým výcvikem,abych si také rozšířila obzory a zdokonalila své pracovní dovednosti..
Pak jsem zase chtěla štěňátko ,ale když mi pejskaři vylíčili co mě čeká,tak jsem tuto představu razantně zamítla,protože můj panelákový dva plus jedna je sice velký,ale ne nezničitelný:-)
Taky hrálo velkou roli pohodlí..
Pořád někde s dětmi trajdáme a tak dál..však to znáte.
Mé touhy zmizely do hlubin zapomnění a ukryly se pod slovy jednou možná..
Jedno odpoledne jsem s kamarádkou a našimi malými dětmi konečně našly na sebe čas a mezi řečí mi sdělila,že mají kočičku a jak je to báječné..Začala mi povídat, jak moc je ten kocourek šikovný a taky to,že její vztah ke kočkám byl obdobný jako ten můj..Kocourek jim byl přidělen kamarádkou..
Má přítelkyně je velmi inteligentní a přemýšlivá žena,takže okamžitě začala nacházet velikou spojitost v chování koček a žen.
Odvyprávěla mi svou překrásnou teorii kočky alias ženy a psi ala muži..
Moc se mi to líbilo..
Potom padla věta,která vše rozhodla "pokud nemáš potřebu ovládat druhé, přines si domů kočku".
Wau..
To byla výzva..
Začala jsem se shánět po koťátku..Zpovídala všechny kamarády mající kočky..
Do týdne jsem získala kontakt na paní,která měla tři koťata..
Jeli jsme se podívat..Byla nádherné všechny..Dva kluci a jedna holka..
Každý můj kluk si vybral jiného kocoura,ale já byla rozhodnutá.
Přeji si kočičku..
Ještě ten večer jsme si Timeu přivezli..
Jméno jsem jí dala takové,které měla nosit má případná dcera..
A jak jí říkáme?
Je to Timi..
Miluji ji od prvního momentu..
Byla jsem velmi mile překvapená,že sílou mého chtění,těšení se a odhodlání,začalo měnit své alergické projevy i mé tělo.
Po měsíčním soužití s námi se s ní dokážu ňufat celý volný čas a po alergii ani památky..
Učím se od ní každý den.
Je něžná,milá,mazlivá,ale taky pěkně rychlá,urážlivá a bojovná.
No prostě celá já:-)
Věřím,že tahle láska mě pěkně dlouho nepustí .
Děkuji všem za kočičí příběhy a za podporu v rozhodování..
Když mi to chlupaté klubíčko včera po "velkém boji" a lítání usnulo na prsou,chtěla jsem, ať to trvá věčně.
Blíží se nám období chřipek a depresivní nálady stoupají s úbytkem světla,proto je dobré,zaměřit se na svou vlastní pohodu:-)
V dnešní době máme všichni velké možnosti navštěvovat spoustu lékařů,léčitelů a terapeutů..
Také jsem svého času absolvovala pomyslné kolečko,které mi mělo ukázat,že všechny odpovědi nosíme v sobě a pokud se nebojíme přijmout zodpovědnost za svůj život,můžeme se stát osobními poradci sami sobě..
Na tomto principu je založena jedna speciální léčba,kterou už mnoho let provozuji,která se jmenuje ETIKOTERAPIE..
ETIKOTERAPIE JE LÉČBA MRAVNOSTÍ..
Předevčírem večer jsem se chtěla trochu vzdělat,tak jsem nahlédla k mému milovanému Jaroslavu Duškovi a hostem na jeho sesli byl člověk,kterého jsem viděla jedinkrát v životě,člověk,který vedle mě seděl v autě a já vůbec v té době netušila,vedle jakého velikána sedím a jak nedozírný vliv bude mít na můj další život..
Kamarádi zorganizovali ve waldorfské škole jeho přednášku,na které byl okruh podobně smýšlejích lidí..
Nejdříve jsem měla pocit,že tam nepatřím..
Ten se rozplýval ,jakmile jsem začala chápat souvislosti a když mě na konci našeho setkání Vladimír objal a řekl"stačí jen uvěřit",tak jsem po příjezdu domů vyhodila celou lékárničku (uznávám,jsem trochu extremistka),nechlala si jen obvazový materiál,paralen a nurofen a už mě tahle "disciplína"nepustila..
Ráda bych napsala,že neznamená,když věříte,tak nejste nemocní..
Je to o tom,že víte jak věci fungují a berete jakýkoli zdravotní problém,jako zprávu,že děláte něco špatně.. Normální je být zdravý..
Nebudu dokazovat ,že to funguje to musí každý sám..
U nás je pár let situace taková,že pokud maličkého začne bolet ucho ,tak vím,že musíme dohadování se starším synem utlumit,protože už to nemůže poslouchat,že když starší syn začne blednout a má zvýšenou teplotu a bolest břicha,vyžaduje mou pozornost a chce si odpočinout a zpravidla stačí dva dny v klidu doma a je zdravý jako řepa..
Obvodní paní doktorka nás vídává jen na preventivních prohlídkách a chřipkové epidemie,které každoročně mezi svými klienty absolvuji procházím bez ztráty kytičky..
Jsem za to velmi vděčná a šťastná..
Momentálně se potýkám se sníženým tlakem a občasnou bolestí ruky..
Nechodím po doktorech,pokud nejde o ohrožení života..
Nepohrdám jejich prací rozumějte,jen je nepotřebuji vidět často..
Přeji si o sobě rozhodovat sama:-)
Kdykoli se ptáme na řešení svých problémů někoho jiného,zbavujeme se své podstaty,protože my sami nejlépe víme jací jsme a jak řešíme nejrůznější situace.. Necháme si vkládat myšlenky někoho jiného,které oslabují naši intuici a náš vnitřní hlas,abychom omluvili naši nerozhodnost. Kdykoli dáme jinému člověku MOC zasahovat do našich pocitů,ztrácíme kontrolu nad svým životem a svou svobodnou volbou tvořit si život podle svých představ.. Přijměme život do svých rukou,uvěřme sami sobě a své intuici a jednejme vždy podle sebe a svých pocitů. Nic není špatně.. Změna je cesta a každá cesta nás dovede k dalším a dalším zkušenostem. Je jen na nás,jaké zážitky, život a zdraví si vytvoříme svým chováním a svými rozhodnutími..
A zde video,o kterém jsem hovořila..je dlouhé,ale stojí za to..třeba si najdete čas...
